Šingeki no kjodžin

OK. Můžu uznat, že výchozí premisa je relativně neokoukaná, že je celý ten svět docela hezky vymyšlený (od společenskopolitických struktur až po drobné technické vychytávky), že mě další a další směřování děje zajímá..... ALE.. Zároveň je to i neuvěřitelně rozmělněné nekonečným žvaněním, vysvětlováním a pseudofilosofováním. Každá postava si jakoukoliv sebezásadnější situaci musí ve vnitřním monologu stokrát rozebrat. Každá sebeméně zajímavá situace musí být divákovi (jako úplnému debilovi)vysvětlována. Vnitřní sebeanalitické emo-monology postav jsou na jedno brdo a velmi rychle začnou srát.. Režie nemá vůbec cit pro dynamiku a je schopná prdnout doprostřed akce (klidně doprostřed skoku) další pathetický, stokrát omletý monolog nejistého chlapce/dívky (to může fungovat v manga formátu, ale v anime to -v takové míře- nemá co dělat).. Někdy se i pětiminutová akce (nebo prostě jen scéna) roztáhne klidně i na díl a půl protože všechny přítomné postavy si musí vnitřně odříkat co se děje, co se dělo před chvílí, co z aktuální situace logicky vyplývá a jak si je nejistá (nasraná, odhodlaná, nebo vystrašená).. Díky tomu se děj, který by se všemi důležitými situacemi i poctivým vykreslením psychologie postav, zabral maximálně 15dílů, rozsračičkovává v divákově nekonečném utrpení celých 25 epizod a ve finále (jakkoliv otevřeném) by jeden skoro až slavnostně otevřel šampáňo, že je ten porod konečně u konce... Tady se jen potvrzuje, že když dva dělají totéž, není výsledek vždy stejně kvalitní. Děti a teenageři vržení do extrémní situace a nesoucí na svých bedrech tíhu a osud lidstva, nejsou pro japonce žádným novým fenoménem- naopak jde o až obsesivně se navracející motiv s kořeny hluboko v japonské společnosti. Tihle hrdinové mají v hlavě pochopitelně bordel, musí hledat motivaci a vnitřní sílu, musejí se srovnat sami se sebou.. zkrátka a dobře musejí se vnitřně vyžvanit. Ale, je žvanit a žvanit. Když diváka vnitřkem své hlavy provázejí postavy např.z NGE (a že ty toho vnitřně napřemýšlejí mnohem více) je to smysluplná cesta, u každé postavy jiná a hluboká. Postavy AoT spíše kloužou po povrchu a přes všechno to rozpitvávání k nim na konci série nemám o mnoho větší vztah než na začátku.... Ještě teda dám šanci OVAčkám (když už hraný film skončil totální katastrofou). Třeba to chytne drive a hloubku. (22.12.2015)

První OP mě docela bavil (tedy obzvláště jeho začátek, když se tam "vyřvává"), druhý jsem bez milosti přeskakovala. Bohužel jsem zřejmě trochu náročnější divák, a tak se nenechám opít rohlíkem. Nelogičnost jednání postav mě často zarážela. To samé i jejich uřvanost, ubrečenost. Děj byl moc protahovaný, v podstatě se nic moc nestalo, ale zabralo to 25 epizod, takže to působilo zdlouhavě a utahaně. Animace je strašná – postavám často ujížděly oči, nemluvě o některých předmětech či pohybu (např. koní) a nepohybu (jedete na voze, pádí obrovskou rychlostí, ale moc s nákladem na voze nekodrcá apod.). Působilo to až nízkorozpočtově a honem, ať už to mám hotový, nebaví mě to. Navíc pokud bych do hodnocení měla opravdu promítnout to, že série končí tak, že nic neosvětlí, nebála bych se to ohodnotit jednou *. Ale protože jsem dobrák od kosti, dám tomu ty dvě. Pro mě to je obrovské zklamání. I tak to mělo pár momentů, které nebyly špatné, plus některé díly uběhly opravdu rychle. Takže proč to vidět? Rozhodně ne kvůli příběhu, ani animaci. Podívejte se na to, abyste se měli o čem bavit s ostatními od "fochu", abyste se neztráceli v záplavě všech možných vtípků, párování a dalších "kreativních" věcí, které vyskákaly jako houby o dešti. Navíc se může ukázat, že jste nenároční divák, a tak by se vám to i mohlo zalíbit. (05.10.2013)

S anime mám v podstate nulovú skúsenosť, preto som sa do tohto veľmi nehrnul, keď som však prečítal obsah, povedal som si, že to bude stáť zato. No a rozhodne som sa nemýlil. Epický príbeh boja ľudstva proti titánom. Je to skvelo napísané, animácia je vynikajúca a do toho úžasný soundtrack. Postavy mi prišli troška otravné, hlavne hlavné (Eren, Armin), neskôr som si ich však obľúbil a čo je najväčší plus sú vedľajšie postavy, ktoré budete mať ešte radšej (Mikasa a hlavne Levi sú topka). Bitky skvelé, akčné a krvavé až až. Prvá séria za 5* a ďalšej sa neviem dočkať. Druhá séria za mňa prekonala prvú. Sprievodný soundtrack navodil zimomriavky, epické scény a jediné mínus málo Leviho, Mikasy a veľa Ymir a tej malej. Poďme ďalej. Tak máme tretiu, kde prvá polka je viac o postavách, kde každá dostane kopec priestoru. Levi je prvý krát neistý a všetky intrigy krásne vygradujú. No a druhá polka je už peklo s Titánmi kde prichádzame aj o hlavné postavy a je to brutálny nárez. Koniec už skôr len otvára dvere ďalšej sérii, tak poďme na ňu. Posledná séria je orgazmická, povinne každý pozrieť tento seriál. Viac samostatne pri nej napísané. Vďaka za tento masterpiece. "Shinzou Wo Sasageyo" (25.08.2022)

Brutalita, akcia a epickosť titanov v nemilosrdnom svete plnom zrady, kde neviete, čo sa stane nabudúce. To by bolo fajn, nebyť postáv, ktoré zbytočnými ukričanými dialógmi dramatizujú scény tam, kde netreba a veľmi pomaly sa v priebehu sérii hýbu v charakterovom vývoji. V seriáli najlepšie vychádzajú akčné scény, kedy neviete, ktorá strana môže vyhrať a cítiť všadeprítomné zúfalstvo. Záverečná sezóna je príbehovo najlepšia, keďže ide o prezradenie tajomstiev fikčného sveta s použitím epických formálnych a obsahových prostriedkov na vytvorenie nezabudnuteľnej drámy. (13.06.2016)

Zasloužený fenomén, který svého času rozbořil lehce stojaté vody a zamířil si to do všech koutů světa. Nevídané tempo, šokující zvraty a láska k ústřední trojici Eren-Mikasa-Armin, stejně jako k parádním postavám vedlejším (Levi, Sasha a postupem času další a další charaktery) měly za následek, že než jsem se nadál, namířili si to Titáni mezi moje nejoblíbenější anime světy vůbec. Takhle dravý střih, soundtrack i efekty se zkrátka jen tak nevidí a i s přibývajícími epizodami a sezónami (jakkoli je čekání na ně mnohdy vražedně dlouhé) se nestačím divit, jak odvážně racionální odpovědi jsou řečeny na ty nejtroufalejší dějové otázky. Od jisté chvíle tkvělo největší kouzlo v otazníku největším, tedy otázce "Jak jen tohle může skončit?" Nejraději bych se ale pídil po každé stopě ještě pěkných pár let a tuze mě mrzí, že to není možné a že konec vážně přijít musel. (18.12.2013)