Ve spárech yakuzy

"I'M MICHAEL JORDAN!" ------------ Moju nehynúcu náklonnosť k juhokórejským gangsterkám práve naštrbil legendárny Kitano so svojim najznámejším filmom o Yakuze v Amerike a o bratstve Japonca a Afroameričana. Z atmosféry mám zmiešané pocity, neviem sa totiž rozhodnúť, ktorú príchuť je v nej cítiť viac. Ázijskú, alebo americkú? Možno 50/50. Väčšina hercov nebola najhoršia. Viedlo ich trio Kitano & Epps & Kató. Na mexickej strane barikády sa aspoň na pár sekúnd objavil Noel Gugliemi, čo poteší takmer vždy. Prvá hodinka bola vyslovene geniálna, no s príchodom peňazí a vplyvu sa príbeh stával čoraz viac neprehľadný. Nie kvôli tomu, že by bol komplikovaný, bol len nedostatočne vyrozprávaný. Nakoniec sa z neho stávala už iba tradičná, ale za to efektná vyvražďovačka a nie strhujúci gangsterský epos. (04.09.2018)

Tak to by mě tedy zajímalo, jak by na tenhle film reagoval Tosim - člověk, kterému jsou neustále cizí filmy o mafiánech, gaunerech obecně. Když už se zvládl "nějak" prokousat skrze Kmotra, myslím, že Ve spárech jakuzy by těžko hledal záchytný bod - tedy emoce a svého hrdinu. Přitom je zde obého vrchovatě, jen je to vše pro našince, odkojeného až pohádkovým Kmotrem poněkud drsné. Ale musím se přiznat, že i na můj vkus to byla příliš velká vybíjená. Ale holt jakuzáci jsou v podstatě mimozemšťani - lidé z jiného světa. Jen škoda, že nevím, co všechno můžu filmu věřit. Tato problematika by mě skutečně hodně zajímala. Moc se mi líbil styl vyprávění, s čímž je velice úzce svázán Kitanův překvapivý střih (film si stříhal sám). Občas si film rychlým střihem odskočí do minulosti, do vzpomínek, občas až násilně přejde s klidné scény přímo do akce. Působivé. Několikrát jsem se zahloubal a pak jsem málem vyletěl z kůže. A v herecké sebeprezentaci je také zatraceně dobrý. (06.11.2007)

Pomerne pomaly plynúca gangsterka, ktorá sa snaží diváka dostať svojou atmosférou, nie príliš podobnou tomu, na čo sme zvyknutí. Kitano točí film, ktorý sa odohráva priamo v kuchyni mafie a predstavuje svojich hrdinov s dávkou empatie. Asi aj podvedome preto, že hrá hlavného bossa :). Zvlášť zaujme jedna scéna, v ktorej chce niekto niečo dokázať niekomu druhému a urobí preto niečo veľmi prekvapivé. Nechcel som spoilerovať, treba vidieť. (20.09.2012)

Už to tak asi bude, že inteligentnějšímu středoevropanovi je prostě bližší japonská verze akční surovosti a humoru skrytého v rázné neúprosné cestě novodobého mafiána, než podobné akční mafiánky US výroby (vyjma filmů s italoameričany v hl.roli a Kmotra, kde ovšem nemůže být o nějakém humoru ani řeč). Ráznost, svižnost, jasnost i bez zbytečného vysvětlujícího remcání a nenapodobitelný úsporný herecký styl Takeshiho Kitana. (30.09.2005)

Kitanov humor i v takom krvavom filme zaujme a poteší. Z Japonska uniká neželaný člen jednej z yakuzáckych rodín pred istou smrťou za bratom do Ameriky. Neznalosť jazyka i prostredia ho po prvotnom konflikte s členom bratovej kumpánie uzatvárajú do malej kutice. Minulosť však neleží na odvrátenej strane mesiaca, ale stále a pomaly sa vracia na svetlo. Z ukrývajúceho sa človiečika sa po niekoľkých lekciách daných okolitým priekupníkom stáva vodcom nového gangu. Minulosť, pred ktorou utekal za bratom sa vracia v plnej sile aj s konfliktami so susediacimi gangami. Pred záverečnou odplatou talianskej mafie neostáva nič iné len pousmiatie sa spolu s konštatovaním: „Všetci zomrieme“. Veľmi pekne spracovaná krvavá ganksterka, tentoraz na japonský spôsob. Chutila, nevravím. Spôsob, akým Kitano narába s dejom, obrazom i hlavným hrdinom je príznačný pre väčšinu jeho filmov s ním v hlavnej úlohe. (26.09.2004)