Ohňostroj

Aj napriek všeobecne vysokým hodnoteniam, v mojom prípade sa jedná zatiaľ o najslabší Kitanov projekt (z tých, čo som mal možnosť zhliadnuť). Hlavne v druhej polovici som pociťoval čoraz väčšiu nudu, a to pritom samotný príbeh už poriadne hustol a gradoval. Kitano je ale herec, ako sa patrí. Aj keď zvykne excelovať pred aj za kamerou, v tomto prípade mu to pred ňou ide o dosť lepšie. 70% (19.07.2008)

Nevidím najmenší dôvod dať Ohňostroju vyššie hodnotenie. Z Kitanovho diela som sa pokúsil pozrieť si Kikudžiro, ale bolo nad moje sily. Aj sledovanie tohto filmu bolo dosť namáhavé. Je to taký riadne premiešaný kaleidoskop jednotlivých záberov veľmi rôznorodej výpovednej hodnoty, ktoré si má divák poskladať do niečoho zmysluplného. Táto hra s divákom ma nikdy neoslovovala a tak okrem niekoľkých naozaj zaujímavých záberov ma na celom filme najviac zaujala hudba, a to je dosť málo. (22.03.2012)

Stejně jako v yakuze si zde Kitano střihl prakticky na chlup stejnou roli bezvýznamného prodavače párků s parkinsonem, který omylem zamastí košili hlavnímu hrdinovi. Jinak co se týče stylu tak je ohňostroj prostě Kitanem se vším všudy, kterého byste poznali i se zavázanýma očima a ustřelenou hlavou. Možná tentokrát o něco více poetičtější a romantičtější, všechno to rychlé násilí proto působí ještě výrazněji. Navíc je od první do poslední minuty film vylaďen nádhernou zasněnou hudbou. Škoda jen že to tak přestřelil s tím sentimentem (čekal jsem trochu více humoru a méně slz:), upřímě je to jediný důvod proč nedám plný počet. I tak se ale jedná o moc pěkný filmový zážitek (07.05.2006)

Pro mě nejlepší Kitanův film. Prolíná se zde několik žánrů (krimi, drama, thriller) a každý sem dokonale pasuje. Ve filmu sledujeme detektiva, který se stará o svou umírající ženu a přítele (bývalého kolegu), který je na invalidním vozíku a našel nový smysl života v malování. Film je samozřejmě místy dost brutální ale na to jsme u Kitana zvyklý. (13.01.2007)

Takeši Kitano se po těžké dopravní nehodě vrátil s filmem, ve kterém se vyrovnává s touto zkušeností a předvádí svůj nejspíš vůbec nejlepší filmařský výkon. Hlavní postava policisty Nišiho toho moc nenamluví, ale přesto se do ní dokáže divák vcítit a pochopit jeho chování a jednání. Tragická událost jednoho pracovního dne týmu policistů odstartuje Nišiho snahu všechno co jde napravit ať už to bude stát cokoli a jeho cesta za lepším životem pro svou nemocnou ženu a pro kolegy, za jejichž neštěstí cítí odpovědnost, přináší spoustu mlčenlivých dojemných scén i plno tichého ale tvrdého násilí spolu s nečekaností tragédie, která může přijít kdykoli. K tomu by Takešimu stačila snad i ta jediná scéna ve filmu, kdy si Niši v nemocničním pokoji své ženy zapaluje cigaretu. V Ohňostroji se objevuje snad úplně všechno co k životu patří a Takeši Kitano to předvádí velmi osobitým způsobem s velmi strohými dialogy, ale silnými scénami ať už násilnými, nebo humorně roztomilými, jako několik scén při výletu Nišiho a jeho ženy na horu Fudži. Podobně silné jsou i ty málomluvné scény s policistou Horibem, který je od toho osudného dne na vozíku a snaží se, za Nišiho přispění, vyrovnat s takhle razantní změnou v životě malbou, která mimochodem obsahuje výhradně obrazy Takešiho Kitana, jež vytvořil během rehabilitování se z vlastní nehody, a které jsou přítomné ve většině scén ať už při Horibeho malování nebo jako obrazy pověšené v nemocnici, v sídle jakuzáků a dalších. To všechno je navíc podbarveno krásnou hudbou s tím úžasným hlavním motivem. S ohňostrojem Takeši Kitano vytvořil jeden z nejkrásnějších filmů o životě, co kdy byl natočen a i když jsem ho viděla už asi milionkrát, tak se na něj vždycky ráda podívám znovu. (04.12.2010)