Země

Velmi neobvyklý "medemovský" pohled na schizofrenii a musím říct, že neuvěřitelně osobitý a chytlavý. Má opravdu každý člověk svého "strážného" anděla, který určuje vaše životní kroky i když ne vždy, tak jak by jste si sami přáli?? Tudíž zajímavý pohled do duše člověka, ve které se perou "dvě já" ohledně budoucí lásky, sám Angel spíše tíhne k promiskuitní místní mladé krásce Mari(no kdo by netíhl:) a musím říct, že i v tomto filmu Medem potvrdil, že erotické scény prostě umí- nádhera) a jeho "druhé já" Anděl tíhne k za despotického, surového zmetka provdané Angele. Konec byl sice celkem celkem průhledný a při scéně v nemocnici jsem hned věděl s kterou z nich Angel nakonec zůstane..Anděl zůstal na vinici:). Prostě velmi zajímavě a citlivě natočený snímek s opět úchvatnou "medemovskou" kamerou, za mě 80%. (03.09.2009)

Kamarad: "Tak na co dnes budeme koukat?" Ja: "J. Medem - Zeme" Kamarad: "Hmm, a o cem to je?" Ja: " Hlavni postava je hubic stinek" Kamarad: "Coze? O tom se da natocit film?" Ano, o tom se vazne da natocit film. Nadmiru poeticky a prodchnuty mystikou. J. Medem opet dokazuje sve kvality, v tomto neobycejnem snimku. (23.11.2005)

Pro mě už příliš magicky překombinované, balón napumpovaný k prasknutí. Spíš bych si zde představil a omezil se na Ángela jako na muže s velkou představivostí (to zřejmě byl i Medemův cíl), ale bez zbytečného fyzického rozdvojení. Také vztah k oběma ženám (dívka a děvka) a především k "zemi", před kterou jsem měl ostych jako Arab před lesem, mi nešel úplně pod vousy. (06.10.2020)

Tak už mám skoro hotovo. Teď mám na mysli všechny Medemovy filmy. Chybí už jen jeho poslední a ten nevím, jestli vůbec dám. Už i Pokoj v Římě jako by trošku pokulhával, tak nevím, uvidím. Jeho první filmy, ty jsou ale úplně jiné. Čiší z nich uvolněnost, originálnost, což je přesně případ Země. Už jsem tenhle film asi kdysi viděl a tak jsem si ho jen vychutnal znovu až do konce. Příběh, servírovaný způsobem, jakým to snad umí jen Julio a nikdo jiný. (22.01.2015)

První věc co mě při sledování snímku o Angelovi, tajemném muži s dvojí osobností napadla, že ty nádherné scenérie španělských vinic, jako by vypadly z obrazu některého z malířů impresionismu. A stejně tak jako impresionisté, upřednostňuje Julio Medem ( je to mé první setkání s tímto režisérem, ale rozhodně ne poslední ) pocity a prchavou krásu okamžiku před příběhem samotným. To jen posiluje velmi sugestivní atmosféru a nejednoznačnost hlavní postavy zas dodává filmu jistou tajemnost. Úžasnou záležitostí jsou pak erotické scény, jedny z nejlepších, co jsem kdy viděla. Jistě je tu i plno skryté symboliky, ale jelikož to není zrovna má parketa, o ní se rozepisovat nebudu. Já jsem spíš na ty pocity. (18.05.2013)