The Hand
VOD (1)
Obsahy(1)
Poslední film J. Trnky je smutnou bajkou o bezmocném harlekýnovi a všemocné ruce. Totéž co prožívá harlekýn byla ve své době situace i mnohých našich umělců. Film byl dlouho zakázán a v roce 1984 jej Americká filmová akademie označila za pátý nejlepší animovaný film všech dob. (woody)
Recenze (95)
Trnka se nevěnoval ve filmech jen dětem, či historií nebo literatuře. Zabýval se i aktualním děním či politikou. Důkazem je Proč UNESCO nebo tento film. Tento film je tísnivý pohled na hrozbu jménem fašismus. Vše je děláno chytře v náznacích, abstraktně se silou v pozadí. Ruka uchvacující pomalu co se dá. Nejdřív ovládnutí mysli, poté moci. Tento film je aktuální i dnes. Za proměnnou s hodnotou nacismus si můžete představit jakoukoliv totalitu, uchvácení moci a oblbnutí občanů. ()
Ruka je nejsmělejším Trnkovým počinem (klima doby se na chvíli uvolnilo) a pokud jsem Sen noci svatojánské označil jako jeho opus magnum, potom musím sdělit, že Ruka je jeho opus dei. Jiří Trnka vložil do svého posledního loutkového filmu nejen nápad a výtvarný výraz, ale také svou duši a mysl, životní a umělecký postoj, celou svou bytost a podstatu. Václav Trojan ke zdaru díla přispěl hudebním doprovodem, dvojice Miloš Alster a Emil Poledník dodaným zvukem a mim Ladislav Fialka rukou. Ruka je alegorií, mrazivě obnažující politické a společenské příznaky doby místa, je jedinečnou abstrakcí jeho prožitků. Ruka necílí pouze na totalitní státní zřízení, lze ji parafrázovat proti jakémukoliv politickému útisku a zneužití moci (i to posmrtné), proti nesvobodě umělecké i životní, je možné ji směrovat také na komercialismus a jeho následky na umění. Ruka je o touze po svobodě, té umělecké i té životní. Ach, Trnka, plzeňský rodák Jiří Trnka, jeho loutky, poezie, jeho umění! ()
Jiří Trnka si v tomhle snímku parádně hraje s možnostmi animované scény a vstupu člověka, respektive ruky na tuto scénu. Filmeček má příběh, což je základem, ale primárně je to skvělá hra s formou, která ukazuje, jak do animovaného filmu vstupuje něco nadřazeného, až nadpřirozeného. Ruka je prostě bohem, bohužel. ()
Důstojné poslední slovo Mistra. Zamlada jsem je vnímal jako jinotajnou obžalobu režimu, v němž jsem tehdy žil, dnes dávám přednost o nic radostnější výpovědi o zahubení umělce a člověka systémem bez ohledu na počet a jméno zúčastněných stran. Tvář harlekýna od začátku předznamenává hrůzu, která přijde, a noční návštěva se v Trnkově pojetí nezdržuje omíláním nějakého "víckrát ne" - jde rovnou po krku. O sedmnáct let později Jiří Barta nahradí ruku rukavicí, za dalších devět se animovaná ruka bude čile prohánět mezi ostatními členy Addamsovy rodiny a konečně pětatřicet roků po smrti velkého Čecha na nápadu vtáhnout vodicí šňůry loutek do příběhu postaví svůj výtvor Dán Klarlund. ()
V době vzniku jasné, poetické a zároveň na krev mrazivé podobenství vztahu mezi totalitní autoritou a svobodomyslným jedincem, jakýsi "1984" v osmnácti minutách. Dnes nás může Ruka svádět k tomu, abychom ji chápali jako metaforu komunismu, kterého už jsme se zbavili, ale stačí se zamyslet nad aférami kolem špiclování NSA, nad naší informační zranitelností a nad pravidly, která jsme nucení dennodenně dodržovat, abychom se nestali podezřelými, a tenhle padesát let starý film náhle získá nový rozměr... ()
Galerie (4)
Photo © Loutkový Film Praha
Zajímavosti (2)
- Jiří Trnka počas realizácie diela tušil, že ide o jeho posledný výtvor (aj zdravotne na tom nebol dobre), a preto s tým ponáhľal natoľko, že prehlásil, že je mrhanie času zalievať kávu a vychutnať si ju počas pauzy, a preto v posledných fázach už len lízal kávový prášok. (Biopler)
Reklama