Režie:
Jamin WinansScénář:
Jamin WinansKamera:
Robert MuratoreHudba:
Jamin WinansHrají:
David Carranza, Tiffany Mualem, Cal Bartlett, Christopher Soren Kelly, Kristin Keating, Elgin Cahill, Alexander Rhodes-Wilmere, Anthony Nuccio (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Alex (David Carranza) je gangstrom pracujúcim pre drogový kartel, z ktorého hľadá cestu von. Jedného dňa, sledujúc televíziu vo svojom rozľahlom, avšak biednom apartmáne, zistí, že z nej naňho uprene hľadí tvár mladej ženy. Táto žena sa volá Samantha (Tiffany Mualem); je zdravotnou záchranárkou, ktorá chce spasiť svet, utekajúc pred svojou temnou minulosťou. Obaja sa zrazu stanú hrdinami televíznej šou, o ktorej nemali najmenšie tušenie. Alebo sú takí osamelí a úbohí, že si to všetko iba vysnívali? Čo sa to v skutočnosti s nimi deje? Bud' sú blázni, alebo udalosti presahujú medze ich chápania. Avšak aká je skutočná realita a kto vlastne riadi túto šou? (sochoking)
(více)Recenze (117)
Neuveriteľná scenáristická hračka zaujímavo sa pohrávajúca so seriálovými konvenciami a schopnosťou diváka porozumieť filmovému rozprávaniu. Do The Frame som išiel bez akejkoľvek predchádzajúcej znalosti, či už traileru, obsahu alebo aspoň predošlej režisérovej tvory a nakoniec sa z toho vykľul jeden z najoriginálnejších filmov za veľmi dlhú dobu. Zo začiatku to síce vyzerá ako B-éčková krimi/dráma/romanca/thriller, ktorá ničím neoslní, ale postupne sa mení na jeden z najzaujímavejšie napísaných mystery/fantasy filmov, ktorý začne chrliť jeden skutočne netradičný nápad za druhým. Jamin Winans plne dokazuje svoj talent a to, že k natočeniu pútavého filmu nie je potrebný vysoký rozpočet, ani prvotriedne CGI, ale stačí šikovný scenár a hlavne nápad. Alebo kde inde ste už videli herca „bojovať“ s obrazom filmu, resp. zábermi kamery? Pár múch sa síce nájde a smerujú hlavne k mierne prestrelenej dĺžkei, aj keď tempo filmu je príjemne konzistentné a v podstate baví po celý čas, no predsa len by stačilo maximálne tých 100 minút, a taktiež aj samotný záver už trocha smeruje k predvídateľnému vyústeniu vďaka jeho zbytočnému naťahovaniu, ale nič z toho výrazne nekazí výsledný dojem. Vo výsledku netradičný snímok a filmový oriešok, ktorý je radosť lúskať, pretože filozoficky sa v ňom skrýva rovnaký mindfuck ako kedysi v Matrixe. CELKOVO: 3,5* (7/10) ()
Něco jako když zkombinujete Matrix, Inception, Den nezávislosti a Truman Show do jednoho. Vyleze vám z toho šílenej blázinec, kdy nevíte co a jak... A možná je to tak lepší. Závěrečná půlhodina je naprostá vizuální šílenost, ze kterého vám polezou bulvy. Jinak já jsem typ diváka, který z toho všeho bude zmaten a nebude tušit, která bije. Jo a parádní hudba. 70% a slovo mindfuck nabírá nový význam. Že by se Nolan učil u Winanse nebo je to naopak? :-) ()
Ze začátku jsem čekal lepší thriller případně akci, postupně se ale začalo klubat něco úplně jiného. V momentě, kdy na vás z TV promluví postava seriálu, který pravidelně sledujete, zjistíte, že se děje cosi podivného. Nejprve jsem čekal Purpurovou růži z Káhiry, pak Smrtihlava, Matrix a....spousta dalších filmů s podobným námětem. Naštěstí nešlo o typ snímků jako je Enemy či Na hraně zítřka, kdy postava probíhá nekonečnými časovými smyčkami. Zde jsou sice oddělené časové roviny, ale důvod jejich existence je naprosto jiný. Skvělá hudba, pěkná kamera, sympatická ústřední dvojice a konec, co mne tentokrát opravdu potěšil (ale poměrně dlouho jsem v něj nedoufal). ()
Po Inkovi se jedná o další (a na můj vkus poměrně slušný) nevšední film, který pravděpodobně nebude stravitelný pro každého. Kdo zná Winansovu práci, toho nepřekvapí, že si film zahrává s alternativní realitou a propašovává do našeho všedního světa věci, které obyčejní lidé nejsou schopni vnímat nebo vidět. Zkrátka tohle je typ filmu, který lze šmahem odsoudit stejně tak jako vychválit. Film by mohl být kratší a nemusel by obsahovat některé relativně nedůležité obrazy, na druhou stranu v celkovém vyznění se mi líbil. Jedná se mimo jiné o jeden z mála případů, kdy režisér složil pro film vlastní hudbu, která je mezi soundtrackovými fajnšmekry poptávaná. Winans má svůj specifický hudební styl, který se dokonale hodí právě na tuto realitu alternativní fikce. Pokud se někomu tento film nelíbil, doporučuji shlédnout výše zmiňovaný Ink, který je přece jen stravitelnější než Frame. Mimochodem, k oběma filmům jsem se dostal původně kvůli hudbě a v obou případech jsem byl nadmíru spokojen. ()
Galerie (7)
Photo © Double Edge Films
SPOILERY Pravda, že pozadí za tím vším mohl Winans víc dotáhnout a hlavně měl zkrátit stopáž, protože ji uměle natahuje na dvě hodiny přehnaně dlouhými scénami ze životů ústředních postav. Nějaká velká myšlenka z toho taky nevypadne, spíš to jen nastolí otázky typu "co když...", o kterých se dá diskutovat i dlouhé hodiny, ale pokaždé se dospěje k tomu, že jak to přesně je se nám nikdy nepodaří zjistit a tak je vlastně úplně jedno, jestli to tak je nebo není. Jenže jedna z těch zde nastolených otázek je taková, nad kterou se občas dost zamýšlím i já a ačkoli je pro reálný život nepodstatná, stejně by se na ní dala napsat dost zajímavá a rozsáhlá úvaha - Co se stane se seriálovým postavami, když jejich seriál skončí? Skončí tím pádem celý jejich svět, nebo pak nějak volně žijí dál? The Frame je vlastně jenom taková hříčka, která tenhle nápad umí těžit celkem solidně a promyšleně a kdyby neměla tak přehnanou stopáž, byl by z toho naprosto úžasný film s nezapomenutelně silnou atmosférou. Ta je zde ale bohužel rozmělňována záměrnými patetickými scénami z obou seriálových světů, které i přes záměrné poukázání na klišé nejobyčejnějších televizních seriálů pořád působí zbytečně dlouze a hlavně kvůli tomu to nikdy nevynikne úplně tak, jak by mělo a jak by chtělo. Jinak ale ten děj má dost do sebe a nakonec ani není tak těžký k pochopení. Postavou Scénáristy je v podstatě samotný režisér, který za oběma světy stojí a až do poslední chvíle je jen na něm, jak osudy postav zakončí, jen se mu do toho motají obě hlavní postavy, které zjistí, že jejich osudy někdo přesně řídí a snaží se mu v tom pochopitelně zabránit. A snaží se mu v tom zabránit hlavně Samantha, které se jediné povede najít scénář jejich světů a které se daří ho ke konci neustále přepisovat, aby Alexovi, jehož svět chce Scénárista nadobro uzavřít a jeho zabít, zachránila život. Jak jsem psal, opravdu je to jen taková hříčka, ale zajímavá, promyšlená a v mnoha scénách poutavá, navíc s nejedním skvělým filmařským nápadem (které ale přicházejí hlavně na konci). Dá se v tom najít i zamyšlení nad tím, jestli náhodou i naše osudy nejsou předem předurčenou nějakou vyšší bytostí, ale jak jsem už výše naznačil, je to jedna z těch myšlenek typu "co když..." a těžko nějak posuzovat její provedení, když tu je jen tak, že tu prostě je. Nepřesouvá se do žádných náboženských nebo nihilistických rovin a možná se mi jen její prostý náznak líbí víc, než nějaké jednoznačné Winansovo přiklonění. I když teda ta poslední scéna... Jinak se mi tu ale opravdu spíš líbil ten námět konce seriálového světa a otázky ohledně toho, co se stane s jeho postavami poté. Předtím se tomu věnovala i Zkáza ligy gentlemanů, později zase Gumball, ale nejlíp tenhle nápad podle mě pojal James Benning. A pokud víte, kdo to je, tak ano, opravdu myslím TOHO Jamese Benninga a konkrétně jeho krátký film Perimeter, který je podle mě jedním z nejlepších krátkých filmů, jaký jsem kdy viděl... Byť závěrečný díl Gumballa zase přišel s naprosto geniálním nápadem, když už to tu srovnávám... Slabé 4* () (méně) (více)