Smrtící Avalon

A tohle bylo jako co? Celej film sem vlastně nepochopil o co tam šlo a k tomu všemu to je děsná nuda. A to zpracování, tomu řikám správný psycho, buď sou barvy hrozně tlumený a nebo zase strašně barevný, celý to působí děsně nezáživným dojmem a naprosto lehce sem se v tom ztratil, protože to nedokáže zaujmout skoro ničim. Tohle je fakt ztráta času, ale je možný, že v tom někdo jinej objeví něco duchaplnýho a zajímavýho, protože se to tak tváří, ale mě se to fakt nepodařilo (25.02.2007)

Po zvážení mažu své dosavadní hodnocení. Z odstupu se mi i nedostaky Avalonu jeví jako určité přednosti. To, že celou dobu působí film poněkud "chudě" se započítává jako plus právě díky závěrečné pointě. Virtuální realita může působit podstaně skutečněji než život a naopak život jako by byl jen plochou virtuální realitou. Stále platí, že zápletka tohoto filmu není originální, našli bychom paralely k filmům jako eXistenz nebo Matrix. Pro režiséra Mamoru Oshii jde však zřejmě o téma velmi osobní, o čemž svědčí, že se k němu neustále vrací. Asi platí, že Ghost In The Shell je efektnější a možná i povedenější, ale i Avalon stojí za zhlédnutí. Jenom příhledněte jako diváci k tomu, že vám film nenábídne ani mnoho akce ani mnoho vizuálních triků. A to se od sci-fi obvykle očekává. Mám-li tento film na závěr nějak pochválit, řekla bych: Mistrova ruka zde zůstává patrná. Jako v ostatních Oshiiho filmech hledají jeho hrdinové vlastní identitu, snaží se pochopit uspořádání a smysl všech věcí a nalézt recept pro štěstí ve světě, který snad ve všech Oshiiho filmech působí jako velmi pochmurné místo. Varování: Tento film (narozdíl od ostatních Oshiiho filmů) není animovaný! (18.02.2004)

Veľmi rozporuplná záležitosť, ktorej námet sľuboval predsa len viac. Osobne mi nesadla vizuálna stránka filmu, kde sa tá rozporuplnosť prejavuje minimálne rovnako, ako v scenári. No a do tretice sa tá schíza ukazuje aj v netradičnej koprodukcii, čiže je to tak divné, ako to aj znie....Japonsko a Poľsko, skôr by som povedal, že Japonsko verzus Poľsko. Výsledkom je remíza, ale keď ste očakávali víťazstvo, považujete ju za prehru. (05.08.2016)

Jak mohla dopadnout komprodukce Poláků a Japonců pod taktovkou (pro mnohé geniálního) anime tvůrce Mamory Oshîho (to skloňování je za trest…)? Experiment, který kombinuje „živé hraní“ s kompletním prostředím počítačové animace sklidil rozporuplné přijetí. Jedni ho oslavují, druzí minimálně „nechápou“. A já se přikláním k druhé skupině. On ten námět o blízké budoucnosti a jediné zábavě a šanci jak si slušně vydělat, je naplno se pustit do hraní virtuálních her. To že mají kupu vedlejších účinků teď není podstatné. Důležitější je ta prázdnota a sterilita, která ze snímků kouká každým druhým snímkem (fobie z cestovaní tramvají se tímto filmem jistě nezmenší). Strašně pomalé tempo, spousty nudných dialogů, absolutně nezáživný polský kompars a ten závěr je taky trošičku jinde. Jediné, co si od našich sousedů zapamatuji, je pohledná a neokoukaná Malgorzata v roli Ash a to, že polská filharmonie to umí pěkně rozjet. Bez těchto prvků by to hodnocení bylo taky jinde... (04.05.2007)

Vítězství formy nad obsahem. Nádherně nasnímané, špatně zahrané, zdlouhavé nic podbarvené krásnou hudbou Kenja Kawaia a překvapivě docela dobrou atmosférou. Snímek měl evidentně malý rozpočet a je to na něm vidět, ale i tak nebo právě proto má vizuální stránka své kouzlo. Kdyby to raději Oshi natočil jako anime udělal by lépe, takhle je to za slabší 3/5. (14.04.2005)