Dárek do cely č.7

Cakal som nieco serioznejsie. Ale po vsetkych tych blaznivych eskapadach, ktore sa vo vezeni odohravali a zaroven mi prilis zabavne nepripadali, uz dojemny zaver vo mne nedokazal vyvolat potrebne emocie. Hlavny hrdina bol prilis velky debil, ktory si neustale mrmlal to iste a vôbec ma nezaujal. Jedina postava, ktora sa mi pacila bol riaditel väznice v podani môjho oblubenca Jin-young Junga. Len vdaka jeho dojimavemu osudu davam mierne nadpriemernych 6/10. (28.12.2014)

V prvom rade treba napísať, že snímok je podaný kompletne mimo realitu, pričom od prvej minúty vsádza na citové vydieranie diváka. Neprávo na postihnutom človeku + láska k dieťaťu, to sú všetko atribúty, ktoré dokážu veľmi silným spôsobom manipulovať. Keď sa Vám ale podarí vyrovnať sa s faktom, že ide skutočne o extrémne za vlasy pritiahnutý príbeh, ktorého úlohou je najmä "zasiahnuť" srdce diváka, verím, že príde aj na okamihy, kedy sa príjemne zabavíte :) Ja som bol v závere nesmierne dojatý. Krásny, i keď istým spôsobom veľmi smutný príbeh .. (10.02.2021)

DO TOHO CELO 7! /// Snažím se přijmout nelogiku, vedoucí k uvěznění neškodnýho retarda, kterej vyfasoval provaz. Ovšem vono je to přitažený za pačesy celý. A upozorňuju – VO TO TADY JDE! Výsledkem je taková kravina, která míchá asijskou podivnost, vypravěčskou debilitu a citový vydírání. Dotlačej mě myslet si něco vo zmrdech, ale zároveň mi znechutí i těch pár solidních vokamžiků. Oproti takový So-won jde o trapnost, který snaha dojmout, je vyhnaná do extrému. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Potřebuju zjistit, za jak dlouho se průměrnej korejskej vězeň naučí číst (a psát). 2.) Hledám pohádku pro Jirku Kájínka. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (16.05.2015)

Druhý korejský film, který moje očko spatřilo a jestli i ten třetí, bude na takové úrovni, tak je snad začnu i vyhledávat. Dárek do cely č.7 sice nepředčil Parasite, který zaujmul prvenství v mém seznamu korejských filmů (ne tak težký, když jsem viděla všehovšudy dva), ale dost se mu přibližoval. Asi mají korejci skrytý cit na skloubení totálního dramatu a komedie, protože v tom si byly oba filmy dost podobný. Film lehce tlačil na city... koho by totiž nepřemohla roztomilá plačící holčička... no mě určitě jo. I přes tenhle lehkej nátlak jsem si film dost užila. Přeci jen, hlavním tématem je vztah neprávem obviněného a vlastní obhajoby neschopného otce ze znásilnění a dcerky, která by radši prožila celý život ve vězení se svým tatínkem, než aby ho opustila. To samo o sobě je dost nelehký téma, tudíž jsem odlehčení v podobě úsměvných a až řekněme bláznivých scén přivítala a když se člověk odprostí od toho, že žádná věznice asi takhle nevypadá a nefunguje, tak si film za mě užije. Co víc dodat, než jen že jsem namotivována na další korejské filmy. (15.06.2021)

Jak k tomuto snímku přistoupit? Já bych řekl, že je třeba pojmout ho jako zábavnou pohádku, ovšem s poněkud drsným a smutným průběhem, jinak to nevidím. Samotná zápletka by si zejména v úvodu opravdu zasloužila věrohodnější provedení a i celý průběh snímku je naprosto nereálný, tohle by zkrátka nikdy nemohlo nastat. Nicméně, pokud tohle vše hodíme za hlavu a přijmeme film tak jak je postavený, zklamat nemůže. Víceméně celou dobu jsem se výborně bavil, Yesung je neskutečně, ale neskutečně roztomilá dívenka, mentálně postižený hlavní hrdina působí též opravdu kouzelně a věrohodně (kvalitní herecký výkon) a půvabná učitelka či Yesung v dospělém provedení už jsou jen takovým bonbónkem navíc - pro krásné Korejky mám zkrátka slabost :-) A závěr? Tak čekal snad někdo něco jiného? Jinak to skončit asi nemohlo a kdo nepotřeboval na konci kapesníček, ten asi nemá kousek srdce v těle. (11.06.2016)