Parchanti spí dobře

No i když chodím na filmy s tím, že nic nečekám, tak tohle jsme nečekal ani když jsem nic nečekal. Autoři se absolutně nenamáhají s vysvětlováním divákovi. Bud pozorně koukej, poslouchej a doufej, že z toho alespoň půlku pobereš a nebo nám polib prdel. Opravdu brutální styl vyprávění, kdy něco doklapne až ve scéně dvacet minut po události či dialogu a někde prostě nepomůže ani svěcená voda. Poměrně syrový, sexuálně zcela otevřené leč kdybych se ve filmu lépe orientoval a nemusel každou scénu dávat do souvislosti s každou jinou scénou určitě by to pomohlo. Herecký majstrštyk ve scénaristickým bludišti. (23.11.2013)

Teda pobrat, co se vlastně v tomhle filmu děje, dá jednomu docela zabrat. Bezprostředně po dokoukání nemám pocit, že bych měl úplně ve všem jasno, ale je mi to tak nějak jedno, protože mě ten film spíš celkově moc neoslovil. Přišel mi divný, protivně fragmentární a obsazený samými hnusnými herci, snad s výjimkou Chiary Mastroianni, u níž mi ale pro změnu přišlo skoro strašidelné, jak je podobná svému otci - já jsem celou dobu netušil, že jde o dceru Marcella Mastroianniho, ale pořád mi přišla strašně povědomá, a teprve s naběhnutím závěrečných titulků, kde se objevilo její jméno, mi to došlo. Za sebe si myslím, že to asi nemusí být špatný film - minimálně kamera a soundtrack jsou super - ale pro většinu lidí to asi bude nestravitelné. Minimální počet hodnocení i komentářů, které si zde film vysloužil, mě vede k domněnce, že návštěvnost v českých kinech byla asi minimální a že je tento film českým divákům v podstatě neznámý. Osobně se tomu nedivím a sám bych film asi radši nikomu nedoporučoval - sám jsem si k němu cestu nenašel a chuť vidět ho znovu není (naopak jsem si uvědomil, že koukat na film jen proto, že se vám líbí jeho plakát, asi nemusí být vždy úplně dobrý nápad). (04.09.2015)

Mohlo to být výborný francouzský drama, kde by se temná atmosféra dala krájet, ale ono to tak bohužel ve výsledku není. Je to totiž neskutečně zmatečný - flashbacky, střihy a skoky neustále ze strany na stranu, takže se člověk musí neskutečně soustředit, aby pochytil, co se tam vlastně děje. A do toho obsadí na ty zásadní ženský role natolik podobný dámy, že to v tom zmatku dělá doslova bordel. Ponurej filmovej art-filtr s hodícím se soundtrackem to výborně doplňujou, ale to hlavní, což by měl být děj, téměř chybí. Nebo to tam je, ale hodně pečlivě urkytý tak, aby to jen tak někdo neviděl. Po shlédnutí jsem si přečetl nejeden článek o tom nebo nějakou tu synopsi, abych z toho měl aspoň něco, ale ani to moc nepomohlo. Jeden z recenzentů se to snažil vysvětlit citací: "Jean-Luc Godard: A story should have a beginning, a middle and an end … but not necessarily in that order.” Já mám ale dojem, že tady se to neřídilo ani tímhle... (29.12.2013)

Hned po promitani jsem si pomylene rikala, ze vlastne neudelal zadny velky cin. Ale on se prece dokazal obetovat. Marne. Krute. (Hahá, podle teorie všívání je více bratrem, než lidskou bytostí!) A na poslednich deset vterin uz jsem zavrela oci. Predstavovala bych si ten zaver mene konstuovany a vice intuitivni. (Ackoliv mam v posledni dobe podezreni, ze nevim, co to slovo doopravdy znamena.) (23.11.2013)

Plný počet nedám, protože v jedné scéně mě autorka tahala za nohu, a to nemám rád :-) Jinak velmi solidní kousek s atmosférou francouzských noir krimi filmů. Příběh je vyprávěn vcelku srozumitelně, akorát tak nějak odosobněně a bez nápovědných emocí. Jak tak čtu zdejší komentáře, odkaz na Faulknerovu Svatyni nebyl náhodný. (09.04.2015)