Zlomený květ

(1001) Nádherný příklad filmu, u kterého nechápu, proč byl na seznam Tisíce a jedna filmů přidán, kromě snad toho důvodu, že potřebovali mít strašně moc filmů, jmenovitě Tisíc a jeden, a něčím to tedy zaplnit museli. Když je tam od Griffithe Zrození národa, Intolerance i Děti velké revoluce (můj favorit z jeho filmů, i když ho obecně nemám ráda), tak zařazení Zlomeného květu a potom ještě Cesty na východ mi přijde zhola zbytečné. Tyhle dva filmy už mi osobně nepřišly nijak více přínosné než ty ostatní. (07.02.2012)

Co si budeme povídat, němé filmy už prostě nejsou pro současné publikum. Jsou příliš pomalé, jejich tempo je dámo právě absencí zvuku, i když hudba se hodně snaží o to, aby tato absence mluvení nebyla tak patrná. D. W. Griffith byl skvělým režisérem. Své příběhy dokázal vyprávět tak, aby to o něčem bylo, aby snímek měl výpovědní hodnotu. Tohle platí také o filmu "Zlomený květ". Krásná sociální romance o Číňanovi (kterého hraje Američan) a jedné chudé dívce v Anglii. Nádherné scény a nádherné postavy, bohužel je škoda, že dnes už tuhle krásu ocení jen velmi málo lidí. Nedá se nic dělat, doba šla dál a tyhle kousky jsou prostě relikvie. Jsem ale rád, že jsou nadále dostupné. Zrovna dílo D. W. Griffithe stojí za to a není ve zlatém fondu jen náhodou. Když zde vidíte scény násilí, docela z nich mrazí, hlavně tedy v kontextu s dějem. Ano, i němý film pořád umí vzbudit emoce. Jen musíte přistoupit blíže a zkusit ho. (21.01.2014)

Pro mě osobně zklamání. Fádní vyprávění (zajímavy možná tak tím, že už se pokoušeli o retrospektivu) a především absolutně nesnesitelné herecké výkony (Ať už se jedná o nemožného Barthelmesse, nebo Lillian Gishovou, snažící se ve 26 letech předstírat, že je jí maximálně 12) velice tloukly relativně slušný příběh. Vše pak dokonalo pro tuto éru klasicky rozplizlé finále. Škoda... (25.09.2008)

Broken blossoms je jedna z najtrýznivejších drám, respektíve melodrám, aké som kedy videl a aké boli kedy natočené. Prostitúcia, domáce násilie, xenofóbia, chudoba a mnoho ďalších neduhov vtedajšej spoločnosti v geniálnom spracovaní giganta svetovej kinematografie D.W.Griffitha. Na mňa pôsobí toto zobrazenie doby možno prirodzenejšie, ako súčasný festivalový art, ktorý ako keby chcel šokovať za každú cenu a nakoniec cítiť z neho mierny kalkul. Možno preháňam, ale tento film je strhujúci aj po takmer celej storočnici, ktorú prebývajú právom jeho kópie na filmových školách a inštitútoch. Griffith v čiernobielej ére používa farebné filtre (tie museli byť použité samozrejme dodatočne) na vyjadrenie pocitov, ktoré sa v hrdinoch odohrávajú a sú v kontaste s nehostinnou atmosférou okolia. Niektoré komentáre vôbec nechápem, ja vo filme žiaden násilný sentiment necítim. K ženám by sme sa predsa mali všetci chovať tak, ako náš hrdina! Taktiež nechápem, prečo zrovna 90 minútový Griffithov film je v porovnaní s jeho bežnou trojhodinovou produkciou považovaný niektorými divákmi za nudný. (07.02.2013)

Jednoduchý příběh o zakázané lásce doplněné tajemně výtvarným řešením v "soft style" - vrchol romantického ztvárnění filmového obrazu. [6/10] (D. W. Griffith) (Němý, čb. kolorovaný /// Produkce: D. W. Griffith /// Scénář: D. W. Griffith podle povídky The Chink and the Child Thomase Burkeho /// Kamera: G. W. Bitzer /// Hudba: D. W. Griffith) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (22.11.2009)