Ranhojič

Noah Gordon může být pyšný na entuziazmus a energii, které mezinárodní tým vložil do přepisu jeho výtečného románu. The Physician (1986) je vlastně začátek trilogie věnované rodině Coleů, navazují romány Shaman (1992) a Matters of Choice (1995); a je vskutku příjemné sledovat ten středověký příběh upravený pro potřeby dnešního člověka. Vzácné výkony nabídli Stellan Skarsgård a Ben Kingsley. (11.01.2023)

Spektakulární fantasy-kýč o lásce mezi zrnkami písku. Začnu s nespornými klady: Skvělá kamera, úžasné obrazy (karavana v dunách) a film poměrně odsýpá. Tak a to je vše... A teď zápory: Fantasy příběh si hraje na něco, čím není; pojmenování postav zcela (!) vyfabulovaného příběhu (a s prvky nadpřirozena) podle skutečných historických osobností a vytvoření fikčního světa, jenž klame navozením dojmu skutečných historických souvislostí, je obscénní. Umělecká licence narušující historicitu události je akceptovatelná pouze v případech, kde jde o přiznanou alternativní vizi, mystifikaci či parodii (viz Amadeus, Otčina apod.), nebo kde mlha nevědomosti popouští uzdu fantazii. Proto vytvoření souvislosti mezi Avicennou (či lépe jeho žákem) a apendektomií je zajímavý přínos, a tedy OK (srov. například s jiným podobným filmem evropské produkce - Agorou, kde Hypatia předbíhá Keplera o více než tisíc let; v Ranhojičovi je úspěšné odstranění slepáku provedeno o 698 let dříve). Proto místo, časová osa či životní reálie, které jsou nadevší pochybnost známy, ale které jsou ve filmu zcela popřeny (což trkne každého, kdo pět minut věnuje Wikipedii), neskutečně iritují. Toto není stejné, jako vylíčení Hypatie ve zmíněné Agoře coby mladé krásné ženy (zatímco ve skutečnosti to byla vlastně stará ošklivá bába), kde jde o zjevnou aluzi na uměleckou tradici (viz např. Rafael Santi). Pokud i přesto akceptujeme tento pseudohistorický charakter příběhu a akceptujeme jeho čistou fantasy povahu, film dostatečně sráží už ta naivní a velice jednoduchá milostná zápletka, hojné narativní nelogičnosti a rovněž velice módní islamofobní vyznění (opět související s pseudohistoricitou filmu). Za vším tím pozlátkem, barvami hýřícími filtry a pompézní hudbou se tak skrývá pouhý líbivý nesmysl, který se tváří jako duchaplný velkofilm. Ostatně o jeho duchaplnosti svědčí už to, že když se během Ibn Sínovy přednášky začnou zmiňovat Aristotelovy poznatky, hlavní postava Rob Cole (a s ním i divák) je v myšlenkách odváděn jinam... Autoři filmu si asi mysleli, že myšlenky by mohly nudit, autocirkumcize je zajímavější... (14.08.2014)

Režisér Stölzl se nejspíš rád dívá na americké výpravné fantasy a splnil si sen natočit něco v jejich duchu. Jako seriózní historické drama jeho kousek neberu a rozcupoval bych ho na kousky, jako velkoryse natočenou pohádku, kde jednotlivé záběry mohou být použité jako tapeta na počítači nebo zarámované na zeď, to ale funguje slušně. Ano, je to mělké, zpracované tak, aby to oslovilo co nejširší publikum, je to barevné, romantické a napínavé, ale taky plné těch nejprofláknutějších klišé a předvídatelné. Nemám s tím filmem velký problém, ale víc jak za 3 to nebude. Celkový dojem: 55 %. (05.01.2016)

Nějak nemohu přijít na to, proč jsou tímto filmem všichni tak nadšení. Ano, je tu výborná výprava a kamera, ale to je pro mne na dobrodružný historický film málo. Scénář je předvídatelný a někteří jeho protagonisté zřejmě musejí mít věštecké schopnosti, protože jinak by to nemohlo fungovat. A celé je to roztažené jako žvýkačka, takže to jedna zajímavá scéna operace v 11. století nezachrání. Vlastně mi tu nejvíce sedl Stellan Skarsgård a ten ve filmu moc prostoru neměl. (15.01.2016)

Neskrývám zklamání, které přichází v podobě Ranhojiče. Doufal jsem ve svěží a zajímavý film o průkopnickém prosazování lékařských postupů ve středověku, ale dostal jsem jen naivní a vcelku pitomou pohádku, ve které ani moc o lékařské řemeslo nešlo. Ben Kingsley si sice udržel svou tvář, ale celkově se zase propůjčil něčemu nedotaženému. Když tedy přežijete tu nekonečnou stopáž, debilní úsměv hlavního hrdiny, který mu z xichtu nevymaže ani morová rána a nesympaticky vyhlížející Emmu Rigby, která zřejmě posvačila cihlu a ta se jí vzpříčila v ústech, bez toho, aniž byste se museli 100x dívat na hodinky nebo jste několikrát usnuli, nezbývá než poblahopřát. Na druhou stranu jsem potěšen, že se Němci pokusili o nějaký ten velkofilm, ač se tedy nezdařil. Je vidět, že filmy s větším rozpočtem netočí jen Hollywood. To ovšem platí i v otázce zbytečných filmů, které stojí za to vidět pouze jednou.. jestli vůbec. 50% (04.06.2014)