Recenze (4)
V podstatě platí to co u jedničky. Plusem bylo, že postavy, které neumí mluvit nemluvily, mínusem byla absurdní délka natahovaná kecy o nabíjení. ()
Platí totéž, co jsem napsal u jedničky, jen s tím rozdílem, že pokus o vtip tu není snad jediný a že délka nabobtnala téměř na obludnou půlhodinu, přičemž se nestane NIC zajímavého, ani náznakem, nudil jsem se tak, že jsem se snažil z alobalu vyrobit kopii svého origami jeřába, kterého mám na poličce a i hodinový dokument o tom by byl zábavnější, než celý Vajgložrout. . Film zde ()
„Doufám, že to dopadne líp než minule…“ – tak přesně tyto slova jednoho z hrdinů, jsem měl na jazyku ještě před spuštěním dvojky…Jenže on SMOLÍK…Dvojnásobná délka ještě neznamená dvojnásobné zlepšení, spíš naopak. Jedno se ovšem musí tvůrcům nechat. Díky masivní podpoře svých kamarádů, známých a spolužáků se jim nějakým záhadným způsobem podařilo oba své snímky zaopatřit červenými procentuálními čísly, což pokládám za „opravdové umění“. Já bych s něčím podobným totiž na internet rozhodně nešel…30% ()
Myslet si, že napravím reputaci prvního dílu tím, že ten další bude delší (a hnusnější), je těžce mimo. Celé to vypadá jako nějaký ultralevný dokumentární díl nějaké radoby duchařské grupy Youtuberů a ne jako něco, co by se mohlo s velkou dávkou představivosti brát jako film. Ono když se něco jmenuje Vajgložrout, nedá se brát vážně. A tím, že to autoři prohlásí za recesi, ze sebe udělají obyčejné alibisty. ()