Zátiší

Zátiší/ Zákoutí je pozoruhodným filmem již svojí nepozoruhodností. Nepozoruhodný je především hrdina filmu John May (pozoruhodný Eddie Marsan) a jeho "job". Pozoruhodná jsou naproti tomu zátiší (prolínají se celým film, zvlášť na konci), smysl práce jako takové, možnost změny životního postoje, pokud je stimul dostatečně silný. Autor filmu Uberto Pasolini si dává na čas, aby nás důkladně seznámil s "pohřebákovými zvyky a obyčeji", abychom nakonec zjistili, že je lehce zařaditelný, že takové typy dobře známe z vlastního života. Ale je to jen proto, aby nás ujistil, že nic není neměnné, že rutinní stereotypy netvoří podstatu člověka, a že ze zapšklé kulky může vyklubat barevný motýl. Závěr filmu je dojemný až sentimentální, i když na to musel padnout jeden život. Svůj mezi svými... (12.02.2015)

Smutný film o jednom samotárovi, ktorý sa paradoxne živí tým, že sa stará o pohreby opustených ľudí, ktorí už nikoho nemali. Má to pomalé tempo. Veľa sa tam toho nenakecá, ale nuda to rozhodne nie je. Je to celkom fascinujúce a Eddie Marsan podal skvelý výkon. Trochu ma len sklamal záver. Dúfal som, že sa naplní nádejná línia s príbuznou jedného nebožtíka, ale príbeh hlavného hrdinu utnuli iným spôsobom a ten poetický záver ma už toľko nenadchol. Ale za jedno pozretie film s takýmto netradičným hrdinom stojí. Asi najväčším plusom je, že z ústredného hrdinu - samotára neurobili nejakého psychopatického magora ako to majú vo zvyku v thrilleroch. 6/10. (04.11.2019)

Slovo still se v angličtině používá pro označení fotografie a stejně tak Still Life zpočátku působí. Nehybné záběry, málomluvný hlavní hrdina, minimum emocí. Eddie Marsan se na roli o samotě žijícího úředníka, který se snaží najít rodinné příslušníky zesnulých, typově hodí dokonale a je sympatické, jak se s probouzením života u hlavního hrdiny začíná rozjasňovat i audiovizuál celého filmu. SPOILER Pasoliniho důvod pro ukončení celého filmu zrovna tímto způsobem chápu, ale jeho názor, že by happyendingem "John a Kelly" z celého filmu vyznělo, že je jeden typ života lepší než druhý, nesouhlasím. To, že někdo v průběhu života změní preference o tom, jak chce žít, ještě neznamená, že jedno je objektivně lepší než druhé. A neznamená to ani, že jedno je pro určitého hrdinu lepší než druhé. Člověk se mění a je klidně možné, že v určité části života pro něj byl lepší životní styl, který později opustil. (09.07.2014)

Extrémně nudný film o extrémně nesympatické postavě - sledovat skoro hodinu a půl unylou vizáž Eddieho Marsana, krále všech šediváků mezi šediváky, se rovnalo skoro očistci. Pokud toto někdo označuje za komedii, musí být dočista šílený, ten film by uspal i mrtvého. John May tímto rozšířil početnou rodinu filmových lůzrů, kterým určitý typ filmařů z mně neznámého důvodu cítí potřebu skládat poctu. Vážně bravo, tímto všechny vyzývám, aby na svět přiváděli ještě více filmů o osamělých vyděděncích a honimírech, aby se propast mezi artovou a mainstreamovou produkcí ještě prohloubila a všichni se do ní nakonec zřítili a byl konečně klid. Pokud se ve Varech promítá více filmů tohoto ražení, pak jedině dobře, že už tam několik let nejezdím. (31.01.2015)

Velice zvláštní kousek o jednom malém človíčkovi s velkým srdcem. Eddie Marsan vystřihnul introverta Johna Maye v kvalitě A+, pomalé tempo vyprávění a tichá atmosféra naprosto přesně vykreslila příběh úředníka, který hledá pozůstalé po osaměle zemřelých, organizuje pohřby, píše proslovy, vybírá hudbu... Závěr mi sice až tak nesedl, ale aspoň jeden úsměv vykouzlil... (02.11.2019)