Prénom Carmen
First Name: Carmen
Obsahy(1)
Carmen potřebuje peníze na film, a tak vyloupí banku, kde jí padne do oka chlápek z ostrahy. Kamery se rozběhnou, ale zmatky a plánovaný zločin možná jejich aférku zhatí. (Netflix)
Recenze (12)
Niekto sa hral na umenie a takto to dopadlo. Čírá nuda kombinovaná s nevkusom, zlými dialógmi, zlými scénami, zlou hudbou, nezaujímavými postavami, blbými predelmi na večne trilkujúce hudobné trio či pohľadmi na vodu. Lúpež v banke bola snáď zlý vtip. Zbytok tvoril chaotický vzťah dvoch milencov/nemilencov. Celý čas som čakal, že niekto povie "strih" či "koniec, máme to". Dokázal som to dopozerať len kvôli zmyselnej Maruschke Detmersovej, ktorá bola na obraze viac nahá ako oblečená. ()
S týmto filmom mám rovnaký problém ako s Poľským surrealizmom v kinematografii. Je to tak neskutočne osobná výpoveď režiséra, ktorý si tu mimochodom zahral dosť podstatnú úlohu, že si ju nedokážem vstrebať a stráviť. Miestami geniálne, cvičenie na husliach, miestami preplácané, nie všade sa hodil soundtrack vážnej hudby. Miestami nudné, prepadnutie banky, ale aj geniálne, existenciálne rozhovory hlavného páru. Ale suma sumárom, hodnotím to negatívne. Ťažko uchopiteľný materiál mi nevadí ale toto bolo miestami fakt nudné. ()
Na film Křestní jméno Carmen jsem se nedívala kvůli Godardovi, který je režisérskou legendou, ale kvůli tématu, snímek míním zpracovat v referátu. Zatím u mě jasně vede Carmen Carlose Saury, ta byla vášnivá a dynamická, jak má být. Carmen Jones Otto Premingera je zajímavá a jako muzikál funguje, ovšem hapruje tam příběh. Křestní jméno Carmen tedy hodnotím nejhůře. Ke Godardovi jsem si cestu doposud nenašla, ani tento snímek není výjimkou. Pozitivně hodnotím délku, ale i tak je film místy hodně nudný a nezáživný. Godard se snažil o vnesení co největší invence, ale u mě to nezafungovalo. To, že nám ukazuje nahé titulní hrdiny, je sice zajímavé, ale z filmu to umění nedělá. Je tu pár nápadů, které fungují, klasická hudba nezklame, zajímavé je užití tradiční červené barvy... Jenže jak jsem psala už stokrát. Zajímavá forma mě skoro nikdy nevytrhne, pokud nefunguje obsahová stránka. A ta podle mého skromného názoru prostě nefunguje. ()
„Mao (Ce-tung) je poslední dobou mimo, ale vařil skvěle. Krmil celou Čínu.“ * * * Jean-Luc Godard mi svými filmy někdy docela sedne, jindy vůbec, tady to skončilo jaksi uprostřed. První půlhodinu mě snímek hodně chytl, zaujal mě už jen ten mystifikační rámec, kde samotný Godard se jako režisér ocitá v jakési léčebně(?) a nechává se přesvědčit na nový film. K mému překvapení jsem se ocitl s Godardem na jedné vlně a vychutnával si skoro všechny ty jeho podivné vtípky (někdy i se silně černým humorem – viz. scénu s uklízečkou na chodbě), kterými nevšedně obohatil jinak silně realisticky laděné záběry. U některých scén (třeba na záchodcích) jsem se smál i nahlas a je vidět, že i věčně experimentující intelektuál z francouzské nové vlny dokáže občas projevit smysl pro humor. A nejde v té humorné stránce jenom o zdánlivě prosté gagy, ale i řádku vtipných, ironických i hořkých glos, do nichž pan režisér umí s nadhledem protavit tu svou levicovou orientaci (třeba „Dnešní mládež je špína! Nevynalezli džíny, cigarety, nic! Vynalezli nezaměstnanost. No vlastně ani tu ne, pro tu nikam nemuseli.“). Jenže ve vtipném duchu tu probíhá první půlhodina a pak hlavně scéna v kavárně se samotným Godardem, poetičnost tomu dodávají pravidelné výjevy ze zkoušky (a k závěru i vystoupení) smyčcového kvartetu. Hlavní děj uprostřed tvoří romance mezi teroristem a jeho společnicí, což mě v tom odtažitě chladném podání nechytlo. Řádka dlouhých dialogů z hotelového pokoje mezi těma dvěma mi připomněla slavnou (málem snad i půlhodinovou?) pokojovou scénu z režisérova debutu U konce s dechem a bohužel v obou případech mě ty nekonečné dialogy hlavních postav skoro o ničem příliš nedokázaly upoutat, takže celkový dojem mám u Godarda zase jednou rozporuplný (a to jěště nezmiňuji tu trapnou exhibici ve sprše). Jean-Luc asi nadále pro mě zůstane spíše jen pozoruhodným, než vyloženě oblíbeným režisérem. [55%] ()
Godard na jeho poměry naprosto přístupný i pro ty, kteří jeho osobitému stylu filmové řeči příliš neholdují. Na základě scénáře jeho dlouholeté spolupracovnice i družky Anne-Marie Miéville a (spíše jen volné) inspirace Mériméeho/ Bizetovou předlohou vytváři nejen příběh o vášni Carmen a její mužské "oběti", ale propojuje ho s vypravěčskou linií zachycující menší teroristické akce skupinky mladých lidí, kteří se jimi snaží získat peníze na natočení filmu a s pomocí něho zachytit i své další aktivity. A tím, kdo jim má jejich film (ovšem bez vědomí výše řečeného) režirovat, není nikdo jiný než Godard, hrající sám sebe (a zároveň strýce Carmen). Podmanivá vizuální a hudební forma zničujícího vztahu mladého muže a ženy je z druhé strany doplněná ironickou sebereflexí "stárnoucího a zkrachovalého" režiséra. Ten ale nakonec film nenatáčí (že by symbolický rozchod se svojí maoistickou minulostí 60./70. let, alespoň co se týče explicitního spojení filmu a ideologie?). ()
Reklama