Mý věci

Nepotřebujeme tolik věcí. Skvělej nápad. Ráda bych ho aplikovala na sebe. Pokusím se. Zbavit se všeho haraburdí, ke kterýmu mě nepojí opravdu silnej citovej vztah, se bude hodit. Jeho byt - vypadl mnohem líp, když v něm bylo minimum potřebného. Líbí se mi tenhle styl osobního dokumentu, není to přehnanej narcismus, ale schopnost obětovat se pro svoje téma, protože nikdo jinej by nebyl ochoten. Jen se mi zdá, že bylo až příliš jasný, k čemu dospěje - vlastně nepřinesl žádný nečekaný zjištění. Možná byl ke konci trochu patetickej, ale nevadí mi to, odpouštím mu to. A že jen na celkem velké ploše osmdesáti minut řekl něco, co jsme tušili - nevadí, bylo to dobrý. Provokuje tématem - trochu, v době a místě, kde všichni touží mít všeho co nejvíc a taky se jim to víc než kdy dřív daří. Plus: Babička s krásným úsměvem, ale to se nedá vyzdvihovat jako podstatná přednost - někteří lidé v určitém věku prostě vypadají dojemně a nemůžou za to. (25.09.2014)

Rozhodně stojí vidět tento dokument o věcech a nejen o nich. Začátek filmu je výborný a jen samotná myšlenka autora uskladnění všech svých věcí a následné postupné navrácení těchto předmětů je úžasná. Postupem času samozřejmě odpadá úvodní nadšení, jelikož hrdina snímku už téměř všechno má, ale stále je zajímavé sledovat jeho osudy. Například scéna s kolem v parku či rozhovory s babičkou jsou skvělé. Nakonec zjištujeme, že věci nejsou to podstatné co potřebujeme, ale je to láska a přátelství kolem nás. (01.04.2014)

Dokument krásně shrnuje nešvar dnešní doby. Aneb jak zaznělo na přednášce v hodinách environmentalistiky: "Nikdy nebudeme mít všechno dost nové, dost IN." Doba je nemocná hmotou a po duchu si stýská. Snímek není kvalitní jen základní nosnou myšlenkou, ale i kamerou, perfektním střihem, sympatickým humorem a především dalšími odbočkami od hlavní myšlenky. Přátelství (jen ta pravá se obejdou bez mobilu). Lásky (když není stojí všechno za prd). Stáří (do hrobu si odneseme doslova a do písmene jen ten kabát). Rodina (má držet pohromadě). A tak dále. Ne nadarmo vyhrál tento dokument diváckou anketu v Brně (2014). Dávám tedy lepší čtyři hvězdičky. Pátou si šetřím nevím na co :). Můžete shlédnout v jednom, ale i v jakémkoliv jiném počtu. Sledujte web www.promitejity.cz, kde se objevují dokumenty z festivalu Jeden svět, které je možné si znovu promítnout zdarma. (25.03.2014)

Nasledujúci text obsahuje spoilery. Niežeby na tom záležalo... Bol som zvedavý najmä na to, ako si Petri poradí s každodennými problémami. Spočiatku to bolo fajn - spánok v kabáte, čistenie zubov prstom... Potom sa ukázalo, že na ďalšie služby (nákupy, pranie... ) má spústu poskokov a potom film úplne prestal byť o veciach. Škoda. Fajn myšlienka, ale vytratila sa príliš rýchlo (30.12.2019)

Jestli je tohle experiment, tak si jeho metodika zaslouží rozcupovat. Film (i celý "projekt") My Stuff totiž působí dojmem, že si předem stanovil, co chce sdělit a následně se toto snaží naplnit - a přitom dost tlačí na pilu, což je občas docela křečovité, na pár místech vyloženě trapné a především prakticky po celou dobu strašně ploché a povrchní. Problematika "závislosti na defacto zbytečných věcech" je aktuální, koncept autobiografického social experimentu stále zajímavý; jsem přesvědčená, že to, co hrdina ten celý rok ve skutečnosti řešil bylo mnohem komplexnější a to, co prožíval, mnohem hlubší. Tím spíš ale nechápu, že z toho sestříhal tak mělký a plytký film. Hlavní (a v zásadě i jediná) myšlenka je pěkná, ale upřímně, dost banální a nikterak překvapivá: na svižný kraťas by vydala, na celovečerní film to ale opravdu není. Zde některými vyzdvihovaná babička se během filmu objeví několikrát, aby pokaždé pronesla naprosto totéž moudro - onu nosnou myšlenku, která je divákovi jasná od první chvíle (z čehož mi bylo mírně trapně). Nalezení partnerského vztahu je ve filmu prezentované jako věc a) podmiňující osobní štěstí (což mě trochu nadzvedává, ale dejme tomu...) a b) komplexní asi jako spárování dvou postaviček z The Sims: potřebuju holku - hele holka, tu sbalím - opravím jí kolo - pozvu jí na výlet - tadá, hotovo, mám funkční dlouhodobý vztah (což mě strašlivě vytáčelo - zvlášť proto, že "holka" nemá ve filmu vůbec žádnou osobnost (většinu času ostatně ani tvář) a představuje vlastně jen další "věc", kterou si hrdina "rozhodne pořídit"). (31.03.2015)