Week-End

Četl jsem sice, že se jedná o podivnou road-movie, ale i když mám tenhle žánr rád, tohle byla totální kravina bez smyslu, smysl v tom nachází sám Godard, možná. Je jasný, že řadovýmu divákovi se tenhle typ filmu líbit nebude, jenže tohle nemá prostě žádnej význam. Obsah napsaný o tomto filmu určitou logiku dává, naproti tomu obsah samotný dějový linky nikoli. Možná že kdyby tam ty absurdní postavy nebyly, bylo by to lepší, ovšem právě ony mi film tak dokázaly znechutit společně s chaotickým dějem a politickou exkurzí, že o odpadu tentokrát vůbec neváhám. (04.12.2009)

Skôr 4 1/2 si zaslúži tento pôsobivý počin od Godarda. Žánrovo sa nato hodí najlepšie označenie haluz, odbornejšie povedané spoločenská satira. Film začína skutočne úchvatne - nezmyselným načúvaním zbytočného vyrozprávania sa stavovsky typickej ženskej (skvelý satirický nápad je štylizovanou kritikou na unudenosť a bezcieľne hedonistický životný štýl, čo Godard zobrazuje neustálym zosilovaním hudobného podmazu, ktorý miestami hrá s takou intenzitou, že niet počuť, čo herečka rozpráva). Ďalej treba upriamiť na geniálnu scénu cca. 7 minút v kuse sledujeme dopravnú zápchu s neustálym vytrubovaním (dokonalý útok na tradičné víkendové návštevy). S tými dopravnými scénami je toto inak celé prešpikované - zaujmä najmä neustála prítomnosť havarovaných áut, pri ktorých je množstvo mŕtvych ľudí (žiadna ducharina - proste štylizácia "za každým rohom havária s krvavým koncom"). Výborne som sa bavil aj na scéne s dvomi spisovateľmi (ak sa nemýlim boli to kreácie Carrolla a Bronteovej - "burn Emily burn"), od ktorých sa ústredná dvojica (víkendový párik na cestách) snažia zistiť smer. Takže úvod jak bič, ale v druhej polovici, ktorú už nechcem príliš popisovať, aby som nevypísall celý obsah filmu, ale spomeniem, že sa tu ešte divák dočká dosť nudného myšlienkového pochodu z Afriky pochádzajúceho smetiara o potrebe africkej revolty, "guerillových bojov" či kanibalizmu. Čo sa týka druhej polovice - trochu tu dôjde autorovi dych (aj keď haluze - ako "fish in the pussy" sa tu ešte nájdu), ale aj tak ide o výnimočné dielo a hodne pôsobivú a hodne klubovú satiru a keď sa vám náhodou nebude páčiť, tak druhý raz nepozerajte film nájdený na smetisku. (07.06.2005)

Tak ja som už teda videl zopár poriadne uletených, bizarných a šialených filmov ale WEEK END patrí medzi top! Totálny blázinec! Zbytočne to siahodlho popisovať, to sa musí vidieť. Pre mňa geniálne dielo, ale verím že 99% prípadov ľudí ktorí by si tento film pozreli, by sa radšej strelilo do hlavy pri páde z útesu, ako by to mali pozerať znovu. (23.02.2012)

Tak nevim, jestli byl na mě film moc intelektuelní a nebo jsem si měl nejdřív dát LSD, abych to pochopil. Ale tohle byl neskutečnej slepenec různejch epizodek, kterej dohromady nedával žádnej smysl. Musim uznat, že občas jsem se i něčemu zasmál, ale postupně se humor vytratil a zbyl jenom totální chaos a kecy o politice. A posledních cca 30 minut mi dokázalo celej film tak znechutit, že fakt nevim, jestli to nemam rovnou hodit do odpadu. Co tim chtěl Godard vůbec říci? Že po silnicích jezdí moc aut a je hodně nehod? Že se Francie chová špatně k imigrantům? Že jsou všichni boháči hrozný svině? No věřim, že kdyby se třeba někde v bufáči u nádraží sešel Honza Rejžek a Vladimír Just, každej by vypil tak 10 piv a 10 kořalek a vyblafal krabku startek bez filtru., tak by jistě nějakej smysl filmu našli. Já ten smysl hledat nebudu a radši se filmům od Godarda začnu vyhejbat. (29.06.2009)

Dokáže buržoazie rozlišit smazávání rozdílu mezi noční můrou svých "post-industriálních" tužeb a realitou - realitou, ve které se smazává rozdíl mezi rozpáráním těla člověka a tragickou smrtí kabelky od Hermese? Dokáže levicový filmař odlišit svůj film od obdobné úchylné imaginace, kterou předvádí v úvodu jím vytvořené buržoazní charaktery? Buržoazie fantazíruje o zhýralém sexu s vejci a mlékem, anarcho guerilla v závěru vaří lidi, mísí je s vejci či vepřovým. "Week-end" proto ještě není Godardův plně politický film - je ještě sebeironický a místy nejednoznačný. Je spíše špinavým snem levičáka, který to nandává vrcholným filmovým uměním postavám, které si sám vymyslel k ukojení svých tužeb. Ale stejně jako každá fantazie i tahle má svůj původ v realitě, na kterou reaguje: v totální degradaci člověka konzumem a penězi. Na což film/ levičácký sen odpovídá totálním masakrem, anarchistickou auto-destrukcí světa, který sám sebe odmítá a požírá bez východiska (už o cca rok později Godard východsiko nalezne: Maovu žlutou ponorku). Jinak geniální spojení absolutně jasných motivů a scének (celým filmem se ostatně nese Godardova láska ke grotesknímu humoru) s nejartovějším uměleckým odcizením všemu (tehdy) jasnému. (03.02.2017)