Peníze

Jsem poměrně otráven. Z obsahu s takhle nekompromisním příběhem, pro francouzská dramata asi typickým, by se to dalo očekávat a skoro jsem byl na to připraven. Ale co je horší, já jsem daleko víc otráven z formy. Žeby to byl záměr? Dlouhé statické záběry, podivné detaily, plno monotónně vyznívajících míst, mezi nimiž se leccos zajímavého uděje, ale ty nejdůležitější zvraty v podstatě nevidíme, neb je režisér v rámci osobitého zpracování vynechává či přeskakuje. Od začátku film nabíbral pro mne slibný potenciál a zachycení drobné kriminality, neplánovaně přerůstající v kriminalitu stále větší, mělo něco do sebe, ale jako celek nakonec neměl pro mne výrazný přesah. Na můj vkus až příliš experimentální kus. Od Roberta Bressona se mi hodně líbil v něčem podobný Kapsář s podmanivou černobílou kamerou, tady jsme si s panem režisérem těžce nesedli. 45% (19.07.2020)

Zajímavá forma tohoto filmu, která jako kdyby byla bez emocí, se mi na jednu stranu líbí, ale pak je zde skutečnost, že mě film prostě nebavil. Jsou zde zajímavé jednotlivosti, které mi sedí a které mě baví, ale pak je zde celek, který mi prostě nesedl a nudil jsem se u něj. Zase za tak výjimečný prostě nemůžu film považovat. (14.12.2015)

Jen Bresson dokázal natočit vyloupení banky či několikanásobnou vraždu tak, aby to v divákovi nevzbudilo absolutně žádné emoce. Jeho styl je strohý, bez hudby, bez zajímavě komponovaných záběrů. Většinu stopáže sledujeme jen lidi, jak někam jdou, popř. někde sedí a mlčí. Všechny násilné, agresivní, zajímavé a důležité scény se odehrávají mimo kameru a pro ni tak zbývá jen pohled na obličeje, chůzi či nalévání čaje. Například ve scéně, v níž je Yvon u soudu obviněn z padělání peněz by byla normální reakce, že se nespravedlivě souzený muž chce nějak bránit - aspoň něco řekne na svoji obhajobu. Ne tak u Bressona, kde ,,hrdina" nic neřekne, ve tváři se mu nic neobjeví, jen se jako mrtvola odplíží pryč (což je při režisérově oblibě v nehercích vlastně jediný herecký prostředek, co aktéři snímku používají). A k tomu všemu to převratné poselství, že peníze jsou špatné! Setkání s filmařem, kterému nerozumím. (25.08.2014)

Společnost v manéži. Sehrávaná spravedlnost v Něčích rukou. Náhodný klaun jdoucí kolem klecí s bankovkou skrz naskrz průhlednou.// Detail na tvář - nemluví, nebrání se, přijímá. Vinu, trest… Nebo roli?// Klaun jde čím dál rychleji, bez sebe a s červenou bambulí na nose. Ta roste a prorůstá dovnitř. Až se zatmí „skutečným“ zločinem. (27.03.2009)

La masturbation intellectuelle poussée à son extreme (intelektuální masturbace dovedená do extrému), píše SupraFeneK na allocine.fr a mně nezbývá, než souhlasit z celé duše. 1) 82letý režisér a scénárista Robert Bresson pojal svůj poslední film ve svém tradičním duchu - herci/ochotníci hrají/nehrají, spíše jen deklamují text, který nic neříká, zatímco statická na detail zaměřená kamera chladně snímá střípky děje. Kontroverzní snímek se dočkal vášnivé adorace (převládá zde na ČSFD) i stejně tak vášnivého odmítání. 2) Spoiler. Morálnímu rozpadu hlavního hrdiny nevěřím. Panoptikální figurky bez backgroundu, emocí, čehokoli, co by alespoň naznačilo důvody jejich chování, neberu srdcem ani rozumem. Toto zobrazení není výrazem režisérské neschopnosti, ale naopak, je to záměr, který se mi ani v nejmenším nelíbí. (10.11.2013)