Vzájemná důvěra

Podivnůstka, s kterou jsem nejdřív zápasil, aby se mi pak zalíbila. Míra stylizace mě poněkud vyvedla z míry, chvílemi mi to připomínalo divadlo Sklep, pak zase nějakou recitaci na plátně, je to velmi povídavé, a přece ne upovídané. A pak tam vpadne "opravdovost" a divák jí věří a veze se na její lopatě, což je ošidné, ovšem to riziko se vyplácí. Rozodně jsem teď zvědav na další dílka pana Hartleyho. Udělat si z takových filmů "vlastní nezávislé léto" -- toť jeden z návodů, jak přetlouct prázninový čas, pro ty, kteří na vodu opravdu nejezdí a od nabídky programů české televize už pranic nečekají. (21.07.2008)

Rozbité rodiny, nezodpovední otcovia a manželia, opustené frustrované ženy, ukradnuté deti, potraty. Toť vývin vzťahov ku koncu minulého storočia a pokračujeme v tom ďalej. A k tomu ešte televízie, bez ktorých by náš život v rodinnom kruhu bol absolútne nemysliteľný. Preto je najlepším džobom ich oprava, teda aspoň v tých dväťdesiatkách, v analógových dobách, ale bacha, nastupuje už CD. Hartley sa pohráva s viacerými motívmi, v popredí sú stále ale prepracované vzťahy, ústredný (potenciálny) pár by mal dostať kažého milovníka netradičných romancí.Sledovanie Trust je veľmi príjemne strávený čas, avšak so značne temnými tónmi. A možno po jeho konci začnete premýšľať o tom, čo je to láska, trochu odlišným spôsobom. (28.08.2019)

RESPECT + ADMIRATION + TRUST = LOVE (?). Klasický Hartley v nejlepší formě mixuje humor s depresí a na místo nějaké precizní charakterové studie nebo katarzního „dějáku“ se soustředí na nevtíravě jemnou výpověď navlečenou na typicky americké vyděděnce (hloupá těhotná holka a nas*raný mladý muž), lehce absurdní stylizaci a především jeho typicky rychlé, ostře řezané a až muzikálně rytmizované dialogové výměny. A taky je to dobrá legrace, s typy jako dominantním tatíkem chorobně háklivým na špínu nebo jeho synem (hrdinou), který si nakumulovanou zlobu ventiluje rozdáváním přesně mířených ran do žaludku, zavíráním hlavy nadřízeného do svěráku a nošením ručního granátu. (09.04.2005)

Nevím, komu se HH upsal, aby svedl točit takovéhle filmy (první komentář/kompliment jsem složila u Simple Men, dodatek pak u snímku Ned Rifle, viděla jsem ale celou řadu jich - až na to, že Hartleyovy filmy řadu netvoří, je to předivo, vzájemně propletené a dourčující - i tady, u filmu, který se do tri/tetralogického kompletu Henry Fool-Fay Grim-Ne Rifle neřadí, se alespoň autor knihy Člověk a všehomír jmenuje Ned Rifle - což je milý, vtipný detail, laskavě připomínající, že všechno vzájemně rezonuje a cosi niterného a privátního zrcadlí), jisté je, že musel slíbit, že v každém snímku někdo pronese větu "Drop dead!" Baví mě to, pro sebe filmům Hala Hartleye začínám říkat "bujóny", jsou výživné, hutné, přitažené, chutné, oblažující a esenciální - ozdravné. *~~ (24.09.2015)

Zvláštní, těžký film z USA 90.-tých let s výtečně napsanými drsnými dialogy. Hrdinové - těhotná opuštěná Maria, s prací i vztahy s otcem nespokojený Matthew - od počátku počátku řeší složité problémy, jak vůbec přežít svou situaci. Maria je po hádce s otcem (který po ní rozčílením zemře) vyhozena z domu, agresívní Matthew je po té, co sevřel hlavu šéfa do svěráku, vyhozen ze zaměstnání. Vyřeší jejich problémy opakované čištění koupelny, posluhování ovdovělé matce, nebo ruční granát? Naleznou se svou příšernou povahou zalíbení alespoň v sobě navzájem? Mimochodem - označení komedie v hlavičce filmu na ČSFD mohl dát jen cynik, nebo člověk, který tohle životní drama neviděl. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=pIgv4Tvx3V0 (24.06.2010)