Vzájemná důvěra

Zvláštní, těžký film z USA 90.-tých let s výtečně napsanými drsnými dialogy. Hrdinové - těhotná opuštěná Maria, s prací i vztahy s otcem nespokojený Matthew - od počátku počátku řeší složité problémy, jak vůbec přežít svou situaci. Maria je po hádce s otcem (který po ní rozčílením zemře) vyhozena z domu, agresívní Matthew je po té, co sevřel hlavu šéfa do svěráku, vyhozen ze zaměstnání. Vyřeší jejich problémy opakované čištění koupelny, posluhování ovdovělé matce, nebo ruční granát? Naleznou se svou příšernou povahou zalíbení alespoň v sobě navzájem? Mimochodem - označení komedie v hlavičce filmu na ČSFD mohl dát jen cynik, nebo člověk, který tohle životní drama neviděl. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=pIgv4Tvx3V0 (24.06.2010)

Marie hledala duši, která ji zachytí, až bude padat z betonové hradby. Z vejšky na znak a prásk! Matt nehledal nikoho. Holka mluvila a mluvila, až mezi matčiným šikanováním a zjištěním, že čeká bytost, našla onu nepříčetnou duši, která nejenže ji zachytila, ale celkově ji protočila vzhůru nohama a dala šanci ukázat se. Vzájemná důvěra je úžasná. Ať už mluvím o tomhle filmu nebo tak nějak...no prostě životně. Chápete? Je tam smůla, která se lepí na paty, špína světa..snad i životní moudra? Spletitá, životní cesta je úděl každýho z nás. To jsem si nikde nepřečet, to vím sám od sebe. Z oslnění a smutku, kterej mě občas přepadl, že jim nemůžu helfnout, mě napadlo, jak moc byl svět na hlavu, když mladičkou Adrienne Shelly nenechal ani pořádně se nadechnout. Z úcty k této mladé herečce, která byla světluškou filmu, posílám tam nahoru vřelej dík... (02.03.2010)

Hviezda amerického nezávislého filmu nakrútila film a odo mňa sa asi očakáva, že budem snobsky ochkať nad peripetiami vzťahov, hĺbkou myšlienok a odkrytými pravdami. Ani náhodou! Tých 5 - 6 psychotikov sa viac-menej neúspešne pokúša prežiť so svojimi problémami a ja sa nemám čoho chytiť. Ani jedna z postáv nevzbudzuje vo mne sympatie, či aspoň účasť. Tak mi ostalo iba pozerať sa na dianie očami výskumníka sledujúceho správanie laboratórnych krýs. Ten je aspoň za to platený. Ja iba naštvaný. (07.11.2010)

RESPECT + ADMIRATION + TRUST = LOVE (?). Klasický Hartley v nejlepší formě mixuje humor s depresí a na místo nějaké precizní charakterové studie nebo katarzního „dějáku“ se soustředí na nevtíravě jemnou výpověď navlečenou na typicky americké vyděděnce (hloupá těhotná holka a nas*raný mladý muž), lehce absurdní stylizaci a především jeho typicky rychlé, ostře řezané a až muzikálně rytmizované dialogové výměny. A taky je to dobrá legrace, s typy jako dominantním tatíkem chorobně háklivým na špínu nebo jeho synem (hrdinou), který si nakumulovanou zlobu ventiluje rozdáváním přesně mířených ran do žaludku, zavíráním hlavy nadřízeného do svěráku a nošením ručního granátu. (09.04.2005)

Podivnůstka, s kterou jsem nejdřív zápasil, aby se mi pak zalíbila. Míra stylizace mě poněkud vyvedla z míry, chvílemi mi to připomínalo divadlo Sklep, pak zase nějakou recitaci na plátně, je to velmi povídavé, a přece ne upovídané. A pak tam vpadne "opravdovost" a divák jí věří a veze se na její lopatě, což je ošidné, ovšem to riziko se vyplácí. Rozodně jsem teď zvědav na další dílka pana Hartleyho. Udělat si z takových filmů "vlastní nezávislé léto" -- toť jeden z návodů, jak přetlouct prázninový čas, pro ty, kteří na vodu opravdu nejezdí a od nabídky programů české televize už pranic nečekají. (21.07.2008)