Vzájemná důvěra

Podivnůstka, s kterou jsem nejdřív zápasil, aby se mi pak zalíbila. Míra stylizace mě poněkud vyvedla z míry, chvílemi mi to připomínalo divadlo Sklep, pak zase nějakou recitaci na plátně, je to velmi povídavé, a přece ne upovídané. A pak tam vpadne "opravdovost" a divák jí věří a veze se na její lopatě, což je ošidné, ovšem to riziko se vyplácí. Rozodně jsem teď zvědav na další dílka pana Hartleyho. Udělat si z takových filmů "vlastní nezávislé léto" -- toť jeden z návodů, jak přetlouct prázninový čas, pro ty, kteří na vodu opravdu nejezdí a od nabídky programů české televize už pranic nečekají. (21.07.2008)

Na youtube jsem viděl videoklip, kterej byl sestříhanej z tohoto filmu. Jelikož se mi písnička docela líbila, tak jsem to viděl tolikrát, že mi začalo vrtat hlavou, co je to za film. A nakonec jsem se na film podíval. Označil bych ho jednim slovem - divnej. Divný postavy, divný situace, divnej humor... Já jsem se na tuhle divnou vlnu nedokázal nějak naladit. Vyzdvihnul bych akorát pro mě do teď úplně neznámou Adrienne Shelly, která dokázala svou divnou roli zahrát naprosto uvěřitelně a přirozeně. Chtěl jsem se podívat na nějakej "normální" film, kde hrála, ale koukám, že za svůj krátkej život toho moc natočit nestihla... (04.06.2019)

Tohle je tak podivný film, ale celkem snadno se vám dovede dostat pod kůži postavami, které jsou tak nějak dobře napsané, realistické, ale přitom karikované. Není to třeskutá komedie, ale přesto je to celé tak hezky postavené na hlavu, že se prostě musíte smát. Anebo od filmu odejít znechuceni. Já jsem se bavil. (19.02.2016)

Stačily mi tři filmy z let 89-92 a mám jasno, že Hartley > Jarmusch. Zvláště, když ten ve stejném období točil pro mě nezajímavé, chladné a ještě k tomu povídkové Tajuplné vlaky a Noci na Zemi. První polovina je zábavnější druhé (zejména úvodní scény jako čištění koupelny nebo svěrák jsou top-notch), ale i tak skvělá věc, narvaná říznými dialogy a situacemi jako vyseknutými z reality. "Family is like a gun. You point it in a wrong direction, you´re gonna kill somebody." (14.12.2020)

Marie hledala duši, která ji zachytí, až bude padat z betonové hradby. Z vejšky na znak a prásk! Matt nehledal nikoho. Holka mluvila a mluvila, až mezi matčiným šikanováním a zjištěním, že čeká bytost, našla onu nepříčetnou duši, která nejenže ji zachytila, ale celkově ji protočila vzhůru nohama a dala šanci ukázat se. Vzájemná důvěra je úžasná. Ať už mluvím o tomhle filmu nebo tak nějak...no prostě životně. Chápete? Je tam smůla, která se lepí na paty, špína světa..snad i životní moudra? Spletitá, životní cesta je úděl každýho z nás. To jsem si nikde nepřečet, to vím sám od sebe. Z oslnění a smutku, kterej mě občas přepadl, že jim nemůžu helfnout, mě napadlo, jak moc byl svět na hlavu, když mladičkou Adrienne Shelly nenechal ani pořádně se nadechnout. Z úcty k této mladé herečce, která byla světluškou filmu, posílám tam nahoru vřelej dík... (02.03.2010)