Amores perros - Láska je kurva

Musím uznat, že mexické filmy posledních cca 10 let (nebo alespoň ty, co jsem viděl) si drží velmi vysokou úroveň. Také Amores Perros se řadí určitě mezi to povedenější, byť je zde skutečně (jak mnozí zde podotýkají) vidět mírná nevyrovnanost jednotlivých dějových linií (neodvažuji se je nazvat povídkami, protože je zde evidentní provázanost děje). Velmi dobré výkony odvedli i herci, ale ani oni se (zejména v té střední části filmu) nevyvarovali mírného přehrávání. Přesto si ale myslím, že se jedná o mimořádné dílko, kterému sice chybí něco k dokonalosti, ale určitě pozorného diváka zaujme. Pokud však hledáte něco pro pobavení - ne, tohle není dobrá volba, oddechový film tohle zcela rozhodně není. (08.09.2003)

Ťažko predýchateľný film. Skutočne tvrdý a fakt reálny pohľad na tragickú lásku dvoch mladých ľudí z dnešnej doby. Inarritu sa vyznamenal a otvoril si dvere ku hviezdam. Námet a scenár skvelý a precízne rozpracovaný, bez akéhokoľvek klišé, občas zarazí svojou krutosťou a necenzúrovanosťou. Najviac ma zasiahly scény s psími zapasmi. Filmu ale aj tak niečo chýba, na niektorých miestach rýchly spád, inokedy príliš rozťahaný.Herecké výkony veľmi prekvapijúce a je vidno, že mexické filmy budú majú stúpajúcu tendenciu. 85%. (08.03.2006)

Já jsem naštěstí kurevskou stranu lásku ještě nepoznal. Věřím však, že když někdo nechává kvůli své lásce masakrovat svýho čokla, vyhranou fůru peněz jí nastrká, pěkně si s ní zasouloží, rozhodne se s ní utéct, nechá bráchovi zvalchovat záda a ona mu s ním uteče, nebo když člověk kvůli své milované sexbombě opustí rodinu, všechny peníze nastrká do hnízdečka lásky, které potom sežere jejího pitomýho čokla, aby pak ona při nešťastné nehodě přišla o nohu a úplně se zvencla, tak si pak řekne... Amores perros... 80% (14.12.2012)

Tři povídky. Tři kruté příběhy využívající psy jako katalyzátory mezilidských vztahů. První z nich je o touze. Octavio se zamiloval do své švagrové a začne využívat nekontrolovatelnou zvířecí sílu: k tomu, aby zbohatl a aby ho jeho vyvolená milovala a zatoužila po lepším příštím. Druhá povídka je o osamělosti a sebezničení vztahu. Krásná modelka začíná žít s postarším byznysmenem, který kvůli ní opouští rodinu, ovšem záhy se jí zhroutí celý svět i kvůli tomu, že se její chundelatý vometák propadne pod podlahu luxusního apartmá. Třetí pak pojednává zejména o ztrátě. Bezdomovec starající se o opuštěná zvířata má v sobě díru v podobě ztráty dcery. Všechny tři spojí krutá autonehoda v přelidněném Mexico City. A vždy je do jejich osudu nějak zapletený pes. Když se v jednom z nich stává čtyřnohé zvíře jakýmsi hafajícím přízrakem rozpadajícího se vztahu, diváka mrazí. A nemrazí ho jednou. Alejandro González Iñárritu rozhodně nepřináší nějakou sladkou limonádu. V úctyhodné stopáži šokuje hned několikrát. Hlavní město Mexika tepe životem, je drsné, špinavé, plné korupce a kriminality. Tvůrci jsou velmi intenzivní, scény surové, scénář rafinovaný. A herci naprosto přesní a přirození. A celé to dokonale funguje i po letech. (03.03.2019)

První povídku považuji za ukázku dokonalého filmového řemesla a Ińárritu pro mě při jejím sledování byl génius, kterému bych s klidem svěřil jakýkoli námět, protože jeho vizuální nápady nebo střídání kontrastů jsou naprosto bez chyby. O to víc pak moje nadšení zvadlo po zbývajících dvou příbězích, které nejsou nějak špatné, jenom na rozdíl od první tolik neznepokojují a zároveň neuchvacují divákovy smysly a spíše se soustředí na postupný psychický vývoj postav. Bohužel většinu času až příliš postupný a téměř zdlouhavý. (04.08.2006)