Co s láskou

Literárnu tvorbu Nicholasa Sparksa síce nepoznám a s najväčšou pravdepodobnosťou ani nikdy poznať nebudem, no súdiac podľa filmových adaptácii to s ňou asi ktovie ako mimoriadne nebude. Jednoducho typická červená knižnica so snáď všetkými romantickými klišé aké existujú a ešte aj s pár navyše. Filmová podoba nemohla dopadnúť inak, tobôž nie s takýmto priemerným režisérom. Best of Me tak pôsobí ako film natočený podľa príručky pre začínajúcich režisérov, edícia romantický film pre všetkých. Uznávam, že samotný príbeh môže fungovať v knižnej podobe a jeho záver som zase až tak nečakal, no Michael Hoffman ho podáva tých najobohranejším možným spôsobom. Čiže zase iba ďalší pár, ktorý sa do seba zamiluje po jednom rozhovore, nemajú nič spoločné, on pochádza z problémovej rodiny, ale je to chlapec s dobrým srdcom, ona zase z bohatej rodiny, ale nechce viesť život bohatej dcérenky. Jednoducho láska ako hrom, láska u priehľadne čistého jazera, láska na slnečnými lúčmi zaliatej veži, láska pomedzi kvapky letného dažďa, láska na starej verande, láska na vŕzgajúcich hojdačkách, láska v lese kde pomedzi stromy svietia lúče mesiaca a to všetko zabalené do žiarivých, preexponovaných farieb s neustálymi zamilovanými pohľadmi. Stačí si predstaviť to najväčšie klišé aké si v romantickom filme viete predstaviť a v Best of Me ho zaručene nájdete, každé a jedno. Ani jedna scéna nepôsobí prirodzene a všetky situácie sú nasilu vyhrotené len aby sa dopracovalo k nejakému konfliktu, ktorý sa pochopiteľne v závere premení na absolútne prvoplánovú emočnú žmýkačku bez opodstatnenia (aj keď v kútiku duše priznávam, že úplne posledná scéna so synom je celkom silná, no je to ten najprevarenejší twist za poriadne dlhú dobu). Nemám nič proti romantickým filmom, ale na každý žáner sa musí s citom, tak ako v horore nemôžu striekať v kuse iba hektolitre krvi, v akčnom filme nemôže byť bez zastavenia jedna dlhá dvojhodinová prestrelka, ani v romantickom filme nemôže všetok ten „med“ priam tiecť z obrazovky. A Best of Me je iba jeden veľký gýč, ktorý sa takmer nedá zniesť. Viem si predstaviť, že s iným režisérom by sa z toho dal spraviť celkom osudový príbeh napriek časom, v takejto podobe však nič iné než neskutočná hromada klišé. CELKOVO: 2* (4/10) (12.08.2015)

Od Notebooku mám pocit, že každý Sparksov film je o tom istom. Mladí ľudia sa zaľúbia ale vždy je tu nejaká prekážka, lebo ona je z lepšej vrstvy ako on.. ale po rokoch si nájdu k sebe nejakým zázrakom cestu. Ale to neznamená, že môžu byť len tak spolu, stále je tu nejaká prekážka. Rozmýšľam - je toto možné v skutočnom živote? Asi pokiaľ nezažijem neuverím. Notebook bol prvý s takouto dejovou zápletkou, jemu som to ešte brala (a predsa len, kto by nežral Rayna a Rachel, však boli dokonalí!), ale aby bola táto zápletka v každom druhom Sparksovom filme, to nie (a áno, uvedomujem si, že filmy sú na motívy kníh). (07.08.2015)

Ok, je to film plný toho nejklasičtějšího klišé, romantika přes kopírák, kdy není lásce přáno v mládí, ale ani opakovaně při opětovném setkání po mnoha letech. Taková ta klasika z hollywoodu, která sice neurazí, ale ani nezanechá hlubší emoční brázdu, natož ten jedinečný pocit motýlů v břiše, který se dostaví tak jednou za 500 filmů... Každopádně, co mi bude bzučet v hlavně zřejmě do konce života, je úryvek ze samotného závěru: "Miluji kým jsem, když jsem s tebou..." (01.03.2015)

Nikdy jsem nic neměl proti sladké filmové romantice, pokud není laciná nebo sterilní. Co s láskou je lehce nadprůměrné romantické drama, které výborně plní účel, pro který bylo stvořeno a nehraje si na vrcholné umění, přestože je obdařeno kvalitní režií, ucházejícím scénářem a sympatickým obsazením. Zahřát u srdce či vymáčknout z oka nějakou tu slzu také dokáže, dokázalo si mě získat, i když občas se to s tím sentimentem trochu přehání – nemám problém tuto romanci ocenit patřičným počtem hvězd, emočně výžívná spokojenost. Liana Liberato kouzelná. (14.03.2015)

Slaďárna od Sparkse, co jinýho se dalo taky čekat. Obě dvě linky, ač s rozdílem 20 let, se doplňovaly výborně. Úžasně vystavěnej příběh, kterej opravdu graduje a to hlavně emočně. Ty city stříkaj všude kolem a nedovedu si představit, že by to s někým nezacloumalo. Je až udivující, že jsou schopni najít přesně dva/čtyři herce, u kterejch to tak jiskří, že jim věřím naprosto všechno. Spousta lidí může namítat, že Sparks píše příběhy podle těch samejch notiček pořád dokola, něco pravdy na to bude. Ale dokud se jim to bude dařit převýst věrohodně do filmu, já budu jedině spokojenej. Dal bych nejspíš 5*, ale bohužel ten telefonát na konci to dost zazdil. (09.01.2019)