Trabantem až na konec světa

Dan Přibáň opět dokazuje, že nic není nemožné a že Traban není vysloužilé auto, ale naopak. Tentokrát přidal ještě Polského malucha a naší Jawu a vyrazil. Na otázku, proč nevzal tři Trabanty odpověděl, že se nevešli do přepravního kontejneru, kdežto Maluch jo. Je to šílená, nebezpečná a hlavně dobrodružná jízda. Prostě nádhera. (29.03.2014)

S ČT , alespoň co se zpravodajství a dokumentaristiky jsem se rozešel již dávno. Ale voni všichni, že prý právě todle je ten supermegahustejvtipnej vodvaz. -- Leda tak řídká stolice. Už jednou jsem si takhle naletěl-, že prý ty časozběry paní Třeštíkový to všechno posunou jinam (nedokoukal jsem tu ohromnou porci hyenismu ani jednou, takže jsem ani nehodnotil), ale proboha tohle? Možná na začátku ,,vtipný" nápad-kam až s těmi verky dojedem? Tak dojeli, kam dojeli, ovšem pak se to rozjelo. I ČT došlo, že prodat se dá všecičko, na co lidi čumí. Další a další řady byli v plánu. A tak dvoutakty (sem tam fiat) sjezdíme co se dá. Kdyby jen tohle, šlo by o nudnou stokrát mletou melánž, ale ty kecy...kecy-furt stejný ubohý (z prdele tahaný) ftipy, náčelník výletu nejistý uřvaný sociopat, naprostá absence pokory a debilní rasistický humory a zase další kecy.-- Kdykoli kamkoli jedu-jedno pravidlo je neměnný! Přizpůsobit se místním zvykům i lidem. Tohle je pro mě základní premisa slušnosti v rámci výletů do jinam (tohle ovšem očekávám i od návštěvníků k nám).--- Jsem zavilý odpůrce tzv. politické korektnosti (stejně nebezpečné jako náckovství), ale ta úporná snaha býti světoví, ftipný za každou cenu a přitom jen maskující své buranství-no to mě fakt nasralo! (18.11.2019)

Born to be wild aneb Easy rider v česko-polsko-slovenském podání. Tentokrát nikoliv (tolik) cestopisně jako v případě afrického dobrodružství, ale více nespoutaně i díky vydatnému přispění permanentně posílené polské dvojičky v molochu. Jejich netradiční osvětový výklad dvojího zabarvení místní řeky, možná nedojde pochopení (uznání) u předních světových geologů, své zastánce si však bezesporu najde. Minimálně mezi příznivci lahodného chmelového moku. Jak jsem již poznamenal, tohle jihoamerické dobrodružství, je v mnohém od svého afrického předchůdce odlišné, to nejdůležitější však přetrvává. Touha po dobrodružství a překonání předsudků. Tak kam příště, Dane? (10.04.2014)

Ďalšia s Pŕibáňových ciest. Nejako som si na toho usmievajúceho sa a stále bohujúceho čecha zvykol. Tentoraz ide trabantom po Južnej Amerike a spolupútnici sú mu jeden Slovák, dvaja Poliaci a zvyšok domáci Čechúňi. Páčilo sa mi to. Aj napriek tomu, že to nemá atribúty naozaj sa niečo o krajinách dozvedieť, koncept s akým je film spravený je natoľko bláznivý, že ich eskapády sú zábavné a dokážeme sa s tymi problémami aj celkom vžiť. Taký ten dôkaz, že ísť si tvrdohlavo po svojom sa oplatí. Teším sa na ďalšiu cestu. (06.04.2015)

O Trabanťácích jsem tak nějak věděl převážně z doslechu, protože je má hrozně ráda má žena. Takže jsem věděl kdy kde byli plus jaká je to takhle z tepla domácího gauče sranda. Přímo jsem se s nimi střetl až loni v prosinci, kdy jsme se ženou navštívili krumlovskou přednášku Dana Přibáně o jejich cestě do Austrálie a přilehlých destinací. A přednáška mi přišla hodně parádní. A tak když na silvestra dávali tenhle film, podíval jsem se na něj. A návštěva přednášky byla zřejmě největší chybou toho filmu. Protože jsem z něj (ač o jiné cestě) cítil, kolik toho v něm z té cesty chybí. Což je, samozřejmě, pochopitelné, čtvrt roku do hoďky a půl jen tak nenacpete. Ale mrzelo mě to, protože jsem věděl, jak je ten film najednou plochý. ne že by nebyl zajímavý, jako seznámení s trabanákama je to určitě fajn, ale když vám do ucha žena skuhrá, kolik toho v tom filmu chybí, protože viděla seriál.... Takže jsem se hned vrhl na seriál. Ale jako úvod do filmových a dokumentárních trabanťáků dobrý. protože nevíte-li o nich vůbec nic, tak vás to chytne. Ale víte-li o nich něco, pak ty nedostatky nutně krátké stopáže a absence mnohých důležitých aspektů celé cesty prostě vadí. (04.01.2016)