Babadook

Vedle Lipstick Demona a Owlmana, jedno z nejoriginálnějších hororových monster posledních let hlavním "strašákem" ve filmu, který v sobě míchá nemalé odkazy na různé horory. Máme tu jistou podobu s již zmiňovaným Lipstick Demonem z Insidious, našel by se tu i kus Vymítače ďábla, v největší míře je zde však viditelné Osvícení. A nakonec také uvidíme, jak to dopadne, když je Mamá Sama doma:) Essie Davis předvádí herecký koncert a v roli utrápené a věčně nevyspalé matky je úžasná. Noah Wiseman je zase nehorázně protivné, otravné a uřvané děcko. Když měl však chvíle klidu, líbil se mi a bylo mi ho i dokonce líto. Škoda, že Mister Babadook nemá ve filmu větší prostor. Většinu času jen přebývá někde ve stínech. A díky obsáhlé diskuzi na IMDb jsem se také dozvěděla spoustu podstatných dějových informací, které by mě hned asi ani nenapadly. Ta nejdůležitější z nich v sobě skrývá celou pointu snímku. Takže díky tomu bych k žánrům přihodila i ten "psychologický." Více než děsivý horor, je snímek spíše jakousi psychologickou sondou do temné duše jedné ženy, jíž se postupně začnou zjevovat její démoni, kteří její nitro zakalili temnotou a postupně jí začínají odebírat kousky zdravého rozumu. Jsou však skuteční...? (29.11.2014)

Strašne ukričané a nekoherentné. Klasický príbeh vystavaný na psychickej chorobe, ktorá láme vnímanie reality a snov. O čo menej obmedzené sú pravidlá filmového sveta, o to menej zaujímavý je príbeh samotný, lebo ťažko sa báť o realitu postáv, ak je to pravdepodobne len ich halucinácia. Možno ako priamočiarejšia dráma by to bolo zaujímavejšie. Možno. Čo ale treba oceniť sú úžasné kulisy domu. Tam by som chcel vidieť poriadny gotický horor. (24.04.2017)

Co zpočátku vypadalo jako nejděsivější horor roku, je nakonec solidním psycho thrillerem připomínající mi film ( We Need to Talk About Kevin). Parádní herecké výkony, perfektní kamera i střih, solidní soundtrack( hlas Babadooka je husí kůži vyvolávající) a je to také slušně psychedelické. Škoda, že film není okořeněn i nějakými Jump scares, tehdy by se dalo zvažovat o novodobé a moderní noční můře. 75% (14.11.2014)

Silné v psychologii, o něco slabší co se děsu týče. The Babadook rozhodně není zábavný nebo veselý film - jeho postavy jsou psychicky v prdeli mnohem dřív, než se vůbec nějaký strašidlo objeví, a režisérka jejich stav docela umně přenáší i na diváka. Byl jsem z toho filmu skoro od začátku dost nervní. Ovdovělá, věčně nevyspalá matka a její uvřískaný, hyperaktivní synek, oba se propadají do psychobludů a člověk může jen hádat, komu vlastně šibe víc. Ústřední linka o nadpřirozeném strašidlu z knížky mi ale vlastně přišla docela nezajímavá - podobné náměty už tu byly nespočetněkrát. Bylo mi vcelku šumafuk, zda ja Babadook skutečný nebo ne, navíc k nějakému zásadnějšímu vystrašení diváka ho režisérka stejně ani nepoužívá. Smíšené pocity mám pak z finále, kde se střídají velmi působivé momenty s momenty rozpačitějšími. V posledních dvaceti minutách mi zkrátka přišlo, jako kdyby se několikrát úplně resetovala do té doby pečlivě budovaná a udržovaná atmosféra. Úplný závěr lehce WTF, či snad až mírně úsměvný, což mi k dosavadnímu tónu filmu vůbec nesedlo. Celkově dobré, ba velmi dobré, ale konkurenční letošní bubáčiny Oculus a It Follows mě vystrašily víc. (31.10.2014)

"Kdo šetří metlu svou, nenávidí syna svého. Kdo však zavčasu jej tresce, svého syna miluje." Sám jsem dostal tu a tam naloženo co se do mě vešlo a nemám z toho psychické trauma. Ba naopak mám dojem, že pokud jsem aspoň trochu použitelný člověk, je to mimo jiné i zásluhou zřídkavého, avšak důvodného, jasného a neoddiskutovatelného vymezení "tohle se nedělá, ty harante". Dnešní feminizovaná výchova toto nezvládá, takže buď dělá z kluků holky nebo nezvladatelná stvoření, kterým byste rádi pár těch dobře mířených facek chybějících do správné výchovy vrazili sami. Jenže ona je potřebuje i matka, které chybí orgasmus a nějaká ta opora v domě i soukromí. A tak místo aby pořádně usměrnila synka, něco udělala s prací, občas se synem vyrazila do přírody a nechala ho vyblbnout, aby ho přešly ty jeho pitomý nápady, a taky ho občas donutila helfnout v domácnosti (já v jeho věku normálně s mámou myl nádobí a luxoval), tak si vymyslí bubáka, kterého se nezbaví. Na jednu stranu je to svým způsobem psychologicky docela zajímavé, na druhou stranu ale tak strašně a po všech stránkách nesympatické, že ještě čtvrt hodiny po skončení filmu nevím, jak ho vlastně ohodnotit. Původně jsem chtěl dát dvě, na druhou stranu donutilo mě to se nad pár věcmi zamyslet, takže jednu přidám. Nicméně myslím, že kdyby autorka zůstala čistě v rovině psychodramatu, byl by to mnohem silnější film. Update: Zpětně se vracím k těm dvěma. (19.11.2016)