Děti

Chápem, že rozumbrady v diele vidia priam Vergiliovského ducha v spojitosti s Hegelovou dialektikou, ja v tom ale vidím len amatérskeho pucha v kombinácii s rečovou vadou. Film by sa kľudne mohol volať Nemajte deti a bez tých nedokončených príbehov by sme sa plne obišli, stačil by fakt len ten názov. Keď ani pri situácii, ktorá mala byť jasne najemotívnejšia, a to je vyhrážanie sa otca synovi, že mu zabije vtáka, normálne toho lietajúceho, keď ani vtedy režisér nedokáže jasne doslova prikázať malému nehercovi nech vypustí aspoň slzu alebo aspoň začne vzlykať, kričať, čokoľvek, a ten nakoniec len sucho ako flegmatik pod vplyvom silnej bylinnej zmesi povie len: nerob to., tak človeku hneď príde na um, či tu vôbec šlo o nejaké herecké výkony alebo dokonca posolstvo. Mne to príde tak, že šlo len o granty, niekto napísal na správne miesta, že ide točiť súbor štyroch poviedok, z toho jedna bude po cigánsky a ďalšia po maďarsky a na oddelení diverzity sa až za dvanástniky chytali, s akým potešením na to dajú koľko prachov len žiadajú. Rejža potom zohnal 15 hercov za 20 evry, pustil kameru, rýchlo to tam natočil na voľnobeh a zo zvyšku dotácie sa ožieral ešte dva roky. (07.12.2023)

Méně je někdy víc. "Jenom" soubor čtyř povídek provázaný velmi volně motivem nukleární rodiny, ale Jaroslav Vojtek v každém okamžiku přesvědčuje, že přesně ví, kdy pozorovat z povzdálí, kdy přejít na detail, kdy dynamicky rozhýbat mizanscénu a kdy jí naopak zmrazit. Film, který se ke svým postavám dostává bez zbytečných slov, dokáže všední situace měnit ve zneklidňující momenty, nebojí se fragmentu, náznaku, ani velkých lyrických point. Jasným vrcholem skoro mlčenlivý sněžný Maratón (takhle nějak se má točit sociální melodrama bez náznaku falešnosti). Ne vždy dotažené k perfekcionismu, ale ani jednou za hranou vkusu. Působivé, komisní, syrové i nevlezle vtipné, empatické a tvrdé. Společně s Cestou ven jasný "federální" film roku a důkaz, že přechody dokumentaristů k hraným filmům jsou způsobem, jak se dorovnat zahraničním trendům. (15.10.2014)

Jedna hviezdička je pre mňa za odvahu to dopozerať. Druhá, je za detských hercov. Dať toto na záver festivalu Cinematik, kedy normálny človek čaká, že na záver príde najcennejší film festivalu - napr. jeden z ocenených, dostane peknú bombu do ksichtu v podobe tohto "filmu". Jaro Vojtek by sa mal radšej držať dokumentárnej tvorby. Z dielne VŠMU som ešte nevidel jeden kvalitný hraný film. A tento počin je toho ďalším dôkazom. (27.09.2014)

Ja netlieskam, ale lámem palicu nad SK filmami. Ešte jeden podobný film a môžem si dať rovno oprátku. Umelecky hodnotný film zrejme musí byť depresívny, bez dialógov (ak aj dáke sú, prajete si, aby radšej neboli) , bez východiska a pokiaľ možno bez deja. Pardon, ale aj divák má svoje mantinely. A na ten sa môj práve narazilo. Na ďalších pár rokov preto tunajšiu produkciu radšej vynechám. [9. MFF Cinematik, Piešťany 2014] (25.09.2014)

Čtyři povídky ze syrového života reality. Zajímalo by mne, zda se jedná skutečně o hranou režii... například: pokud chlapec v úvodní scéně zahrál autistu a sám tímto problémem netrpí, jedná se o vynikající práci. Pokud ne, tak už je práce na pomezí s dokumentem a je ještě ve své podstatě brutálnější. (10.05.2015)