Zire darakhatan zeyton
Au travers des oliviers
Through the Olive Trees
Pod olivovníkmi
VOD (1)
Obsahy(2)
Snímek Pod olivovníky je poslední částí Kokerské trilogie režiséra Abbase Kiarostamiho, která se vydává do „zákulisí" druhého filmu Život jde dál a věnuje se drobným problémům provázejícím jeho natáčení. Sleduje komplikace, které vyvstanou, když milostné neúspěchy jednoho z herců – mladíka toužícího po ženě, která hraje jeho manželku, ale ve skutečnosti s ním nechce mít nic společného – způsobí na place pozdvižení a do víru toho všeho zatáhne i nebohého režiséra. Nepopsatelně krásná a dojemně lidská komedie se noří do folkloru iránského venkovského života a odlupuje vrstvu po vrstvě inscenovanosti, zatímco zkoumá prchavý, alchymistický vztah mezi filmovým uměním a realitou. (Cinemax)
(více)Recenze (26)
Tak trochu íránská Americká noc. :) Íránská kinematografie na mě působí jako hodně specifický filmový svět sám o sobě, bez jasných hranic ještě propojen s realitou kolem, ale pobývat v něm na dálku se mi rozhodně velice zamlouvá – u starších filmů Abbase Kiarostamiho zvlášť. Přestože jsem si pustil stále jiný film, jakobych znovu navštívil známá místa, jen vždy v nových situacích. Opět jsem poznával a zahlédl některé „staré známé“ z jiných snímků (zde například o již 7 let staršího a mírně vyrostlého kluka z filmu Kde je dům mého přítele, ale i režiséra Jafara Panahiho, zde rok před samostatným debutem ještě coby asistenta režie). Opět jsem si vedle ústředního příběhu mohl ještě v druhé vrstvě užívat možnosti naslouchat povídání o předchozích filmech, tvůrcích či dalších režisérech, s čímž jsem se mimo íránskou tvorbu v hraném filmu snad jinde ani nesetkal. Vždy se těším téhle možnosti, sledovat vedle sebe u pana režiséra všechny ty lidičky, působí na mě přes svou zdánlivou všednost nesmírně zajímavě a také nadmíru skromně, baví mě poslouchat jejich povídání a sledovat je v různých všedních i nezvyklých situacích... a v tomto případě obzvláště, když hlavní dvojici tvořili režisér a jeho herec. :-) Vůbec mi nevadily dlouhé záběry, tady bych se díval klidně i déle... Mimo celý podmanivě natočený proces kolem přípravy a natáčení filmu v sobě nesou nádhernou atmosféru i všechny scény pomimo, na louce během pauzy, v lesíku, na poli, třeba když se Hossein snaží vyznávat lásku či alespoň dostat vytouženou odpověď od své spoluhrající partnerky, mimo natáčení věčně zahleděné do svého uzavřeného nitra. A když pak ještě celý film Kiarostami netradičně zarámoval na úvod i konec hezkou hudbou, byl jsem z dalšího jeho dílka opět převelice spokojen a nadšen. [95%] ()
Závěrečná část „Kokerské trilogie“ mě zaujala pouze tím, že se ukáže, jestli bratři z prvního dílu přežili ničivou katastrofu či nikoliv, což jsem doufala, že se dozvíme již v díle druhém. Milostný příběh, film ve filmu i náhled do odlišného světa už byly v artovém kině předvedeny atraktivnější formou a údajný jemný humor mě vůbec neoslovil. Pod olivovníky má bezesporu pár výrazných scén a je překrásně natočený, ale jinak je to vcelku spolehlivý šláftruňk. ()
Poslední díl Kiarostamiho Kokerské trilogie je sice tím nejhorším - a může za to ten nápad filmu o filmu o filmu, který působí jako takový zbytečný dodatek Život jde dál a jen protahuje tu stěžejní vztahovou dějovou linku - ale i tak to má něco do sebe. I ta "vata" v tom občas přijde se zajímavou scénou a vůbec nejlepší scéna celého filmu je pro mě asi ta, kde točí ten stejný záběr pořád dokola a hlavní hrdina se při pauzách neustále snaží vyznat lásku herečce, která je v onom filmu jeho manželka. To podle mě mělo dost co do sebe. Škoda že takový není i zbytek filmu, protože mě to prostě tolik nezasáhlo. Nebylo to tak ohromující, tak silné a s tak nabitým scénářem, jako to tak třeba Kiarostami má u Kde je dům mého přítele a docela i u Život jde dál, kde zpětně stále víc doceňuji poselství celého toho filmu. Možná to tak budu mít i tady, možná až někdy po druhém zhlédnutí a možná taky nikdy, ale zatím je to to nejslabší co jsem od Kiarostamiho viděl a mé dojmy tu jsou bohužel docela průměrné. 3* ()
Každý má dostat druhou šanci a i když snímkem Život jde dál se mi rozhodně Abbas Kiarostami do vkusu netrefil, ba co víc, jasně jsem si definoval rizika, která v jeho tvorbě hrozí, přesto jsem se rozhodl vzhledem k cyklu íránskách filmů, které běžely na slovenské Dvojce, zariskovat. Pravda, nečekal jsem mnoho, ale Kiarostami mě přesto svým minimalismem zaskočil. Takhle osekat kinematografii, to už chce umělce zvláštního ražení. Pro mě jako příznivce žánrového filmu je Kiarostami nepoživatelný. Nebudu jeho snímek, který je určen úplně jiné kategorii diváků, posílat do horoucích pekel, ale jednou hvězdičkou a 25 % celkového dojmu dávám jasně najevo maximální odstup. ()
Styl íránského filmu je docela zajímavý, hlavně tedy v případě režiséra Abbase Kiarostamiho, který ukazuje, že snímek, dokument, ale i hraný film, je možné pojmout nesmírně osobitě. Podobný přístup lze najít ve více jeho filmech. A ono to funguje. Je to unikátní, ale nutně vás to za srdce chytnout nemusí. ()
Galerie (21)
Photo © CiBy 2000
Reklama