Zire darakhatan zeyton
Au travers des oliviers
Through the Olive Trees
Pod olivovníkmi
VOD (1)
Obsahy(2)
Snímek Pod olivovníky je poslední částí Kokerské trilogie režiséra Abbase Kiarostamiho, která se vydává do „zákulisí" druhého filmu Život jde dál a věnuje se drobným problémům provázejícím jeho natáčení. Sleduje komplikace, které vyvstanou, když milostné neúspěchy jednoho z herců – mladíka toužícího po ženě, která hraje jeho manželku, ale ve skutečnosti s ním nechce mít nic společného – způsobí na place pozdvižení a do víru toho všeho zatáhne i nebohého režiséra. Nepopsatelně krásná a dojemně lidská komedie se noří do folkloru iránského venkovského života a odlupuje vrstvu po vrstvě inscenovanosti, zatímco zkoumá prchavý, alchymistický vztah mezi filmovým uměním a realitou. (Cinemax)
(více)Recenze (26)
Poslední díl Kiarostamiho Kokerské trilogie je sice tím nejhorším - a může za to ten nápad filmu o filmu o filmu, který působí jako takový zbytečný dodatek Život jde dál a jen protahuje tu stěžejní vztahovou dějovou linku - ale i tak to má něco do sebe. I ta "vata" v tom občas přijde se zajímavou scénou a vůbec nejlepší scéna celého filmu je pro mě asi ta, kde točí ten stejný záběr pořád dokola a hlavní hrdina se při pauzách neustále snaží vyznat lásku herečce, která je v onom filmu jeho manželka. To podle mě mělo dost co do sebe. Škoda že takový není i zbytek filmu, protože mě to prostě tolik nezasáhlo. Nebylo to tak ohromující, tak silné a s tak nabitým scénářem, jako to tak třeba Kiarostami má u Kde je dům mého přítele a docela i u Život jde dál, kde zpětně stále víc doceňuji poselství celého toho filmu. Možná to tak budu mít i tady, možná až někdy po druhém zhlédnutí a možná taky nikdy, ale zatím je to to nejslabší co jsem od Kiarostamiho viděl a mé dojmy tu jsou bohužel docela průměrné. 3* ()
Lepší (nebo aspoň stravitelnější) zážitek, než z Chutě třešní či Vítr nás odvane. Lze zde vystopovat aspoň náznak příběhu a film také obsahuje místa, která bych se nerozpakoval označit za krásná (např. když se nápadník omlouvá své vyvolené, že slova, která před kamerou pronáší, nemyslí vážně - je to přeci jen film!). Takže ano, některé scény pěkné, ale jiné zase jak je u Kiarostamího zvykem až úmorně natahované - třeba to natáčení, co se vždy nějak pokazí a musí se pořád a pořád opakovat. Celkově mě film příliš nezasáhl a odešel jsem z něj stejný, jaký jsem na něj přišel. ()
S láskou, k neherecum a filmu, Abbas... Při pohledu na odvahu iranských reižseru k překračování hranic filmu /práci s konceptuálním přístupem či dokumentární postupy, mocumentary, atd.../ se muže jít západní Evropa zahrabat. A to možno uvést u všech stežijných tvurcu porevoluční generace iránskych filmaru. O to překvapivější, když znáte cenzurní omezení, které se zdaleka netýkají jen politiky /ale také třeba zobrazovaní interakce muže a ženy na plátně/. "Jenom otoč stránku, Teheri, jestli souhlasíš (se sňatkem)..." ()
Styl íránského filmu je docela zajímavý, hlavně tedy v případě režiséra Abbase Kiarostamiho, který ukazuje, že snímek, dokument, ale i hraný film, je možné pojmout nesmírně osobitě. Podobný přístup lze najít ve více jeho filmech. A ono to funguje. Je to unikátní, ale nutně vás to za srdce chytnout nemusí. ()
Závěrečná část „Kokerské trilogie“ mě zaujala pouze tím, že se ukáže, jestli bratři z prvního dílu přežili ničivou katastrofu či nikoliv, což jsem doufala, že se dozvíme již v díle druhém. Milostný příběh, film ve filmu i náhled do odlišného světa už byly v artovém kině předvedeny atraktivnější formou a údajný jemný humor mě vůbec neoslovil. Pod olivovníky má bezesporu pár výrazných scén a je překrásně natočený, ale jinak je to vcelku spolehlivý šláftruňk. ()
Galerie (21)
Photo © CiBy 2000
Reklama