poster

Neposlušní (festivalový název)

  • Srbsko

    Neposlusni

  • anglický

    Disobedient, The

    (festivalový název)

Drama

Srbsko, 2014, 112 min

Režie:

Mina Djukic

Scénář:

Mina Djukic
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • GOtoUCSC
    **

    Kouzelná výprava, což je pro mě poměrně důležité v takovýchto road trip filmech, navíc skvělá práce s hudbou a barvičky. Bohužel příběh mě nijak výrazně neoslovil. Od prvního propojení moči to celé bylo trochu divné. Hledala jsem ve všem nějaký symbol a snažila jsem se číst mezi řádky a vždy, když už jsem měla pocit, že jsem našla to, co tam má být ukryté, se objevil nejvíc úchylně vypadající divnej chlapík, který pojal roli vypravěče "mluvím přímo k tobě diváku" a sdělil mi, že to, co jsem viděla, je přesně to, co se stalo.(14.6.2014)

  • Pluhy
    **

    Dva čůrky moči se setkávají a s nimi poznáváme hlavní protagonisty. Jsou neposlušní, nerozluční a plní dětské naivity. Leni a Lazar se setkávají po letech, aby oprášili dětské hry a naivně poznávali sami sebe. (...) Cyklo-road-movie z prostředí srbských vesniček, pastvin a luk zobrazuje Srbsko jako kraj podivínů a bláznů. Stejně bláznivá a ztřeštěná je ústřední dvojice a podivná je i filmová narace. Jako by režisérka do posledních minut nevěděla, zda se má snímek tvářit jako poetická komedie, či jako tklivé drama o dospívání. Filmu tak podkopává nohy zmatené a příliš táhlé tempo a zbytečně naroubovaný vypravěč koketující s dějem filmu. Neposlušní mi tak uvízli v hlavě díky perfektní kameře, vizuálně působivé scéně Lazara jedoucího s větrem o závod a dokonale tvarovanými prsy hlavní hrdinky.(13.6.2014)

  • LaRhette
    ***

    Děti si hrají, dospělí si hrají, pohřeb, letní výlet na kole, svatba, meloun, klíště, voda, pole, láska? Film zakládá svou působivost převážně na vizuální stránce. Využívá kontrastů (rusovláska na zelené loďce, tyrkysové šaty v kukuřici,... ), ale i barevných souznění (květované šaty, květovaná zeď), plochy zlatavých polí, estetiky téměř opuštěných cest i statických lidských instalací (Srbové na cestě). Člověk si může vzpomenout třeba na Wese Andersona, po obsahové stránce je však snímek nesrovnatelný. Hravý je, humorný už méně. Pracuje s minimem dialogů a příležitostným vypravěčem, aby si autor zdůvodnil, proč je do děje najednou zasaženo. Když se hrdinové vydají na cestu, divák očekává, že se tam stane něco, co tuto situaci vyřeší a to jakýmkoliv způsobem. To se ale nestane. Postavy v průběhu filmu neprojdou žádným vývojem a s koncem filmu se dostáváme vlastně tam, kde jsme byli na začátku, s jediným rozdílem – divák ví o postavách něco málo navíc. Jaké je ale vlastně poselství filmu, když nedospěje k žádné změně? Dětem je 24, ale stále se chovají stejně. Nebo jeden z nich právě dospěl? V každém případě mě na tom něco bavilo. Možná, že zde k upoutání stačí už jenom ten způsob využití filmového jazyka. No co, že se vlastně nic nestalo... ale ta atmosféra! Plus: Soundtrack(13.6.2014)

  • d.beseda
    ***

    Neposlušné chování Leni a Lazara nebylo sice ve filmu nijak blíže vysvětlováno, ale působilo na mě docela příjemně a oba hlavní hrdinové mi byli i sympatičtí. Můžeme sledovat dva mladé lidi, ve kterých ještě pořád přetrvává ta rozpustilost a nespoutanost z dětství, jak putují (bez konkrétního cíle) ospalou srbskou krajinou aby i oni byli následně konfrontováni s dospělostí. Dějově mi však film nic zajímavého nepřinesl a také nezanechal žádné emoce. Téměř celá první polovina filmu na mě působila až příliš utahaně. Teprve v road movie scénách začal film mírně gradovat. Také na postavu vypravěče jsem si nemohl nějdříve nějak zvyknout, ale když jí hodnotím s odstupem bylo to příjemné zpestření a odlehčení snímku. Díky zajímavé kameře (Dorde Arambasic) a vhodně zvolenému hudebnímu doprovodu (zejména písně Milana Subota) musím přidat v hodnocení třetí hvězdu.(14.6.2014)

  • Filmmaniak
    **

    Neposlušní jsou ten typ filmu, u něhož nemá smysl rozebírat ani jeho postavy, ba ani děj. Ten totiž prakticky neexistuje - jednoduchý příběh o snaze mladého srbského páru jít rebelsky proti proudu a navrátit se do dětských let je poskládán z velmi izolovaných epizodek. Ústřední duo zas tvoří nepříliš sympatičtí a nepředvídatelní blázni, kteří spolu hrají prapodivnou psychologickou hru bez pravidel. Na snímku zaujme jedině balkánské venkovské prostředí a tvarované tělo hlavní hrdinky, jinak je ale tahle poetická, pocitová a na estetice obrazu založená road movie na kolech poměrně zbytečná a divácky nepřívětivá. Na to, jak jednoduché poselství sděluje, tak ho sděluje opravdu dost dlouho a navíc neatraktivním způsobem.(13.6.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace