Taekoesu Yonggary

V Koreji byl kaiju žánr velice populární. Nejspíš kvůli špatnému pocitu z toho, jak moc jsou v něm závislí na bývalém kolonizátorovi a protektorovi Japonsku, pustili se do vlastní verze Godzilly. A když píši Godzilly, tak opravdu -- okopírovaná byla naprosto přesně se vším všudy, jen jí byl přidělán roh na nose a dva malé kly, asi kvůli autorským právům. Stejně tak zaměření na dětské publikum zde přímo trčí prostřednictvím postavy (spíš protivné) devítiletého kloučka, o kterém režisér váhá, zda je to hodný hošík, nebo spratek. Ten je prostě všude, i tam, kde rozhodně nemá co dělat (třeba v řídícím centru vesmírného programu nebo v rafinérii, co ji monstrum plení). Mimochodem, Jižní Korea dodnes nevypustila vlastní družici (dva nepovedené pokusy skončily v ohni), takže odpalování vlastního kosmonauta v tomto filmu je pro mě hodně ironické. A vůbec tam ani žádný důvod pro smíchání těchto dvou žánrů není - krom toho, jak moc přesně chtěli okopírovat režiséra Hondu a jeho typické propriety. Skoro to vypadá, že tento film strhávám - ale ani ne, docela se jim povedl (v rámci doby a žánru). Dalo se... (17.03.2012)

Chýbala buď kreativita, alebo rozpočet. Aj na dobu svojho vzniku ( všeobecne považovanú za najúspešnejšie obdobie Kaiju žánru ), ide o slabý prírastok, ktorý svojimi trikovými scénami robí iba hanbu. Kúzlo makiet a herca v kostýme príšery, tu nadobudlo iný, lacnejší rozmer. Akcia nechýba a primeraná minutáž robí filmu dobrý spád, ale vyrovnať sa Japoncom nedostalo očakávaniam. (26.02.2017)

Průměrný kaiju eiga. Oproti japonským filmům od Toha z 60. let tady postrádám kvalitní prvek humoru (když pominu toho otravnýho kluka s baterkou). Taky je škoda, že se tento film dá vidět mimo Jižní Koreu snad jen v americké verzi. Každopádně furt to je lepší než Pulgasari. Ale snad všechno je lepší než Pulgasari. (29.05.2021)

Jihokorejci se tak prstě jen rozhodli, že si trochu přidají své vlastní krve k celému tou kaiju šílenství. A to je opravdu všechno. Jejich první kaiju pokus, který dostal jméno „Taekoesu Yonggary“, je opravdu jen pokusem následovat japonské kolegy, ale pokusem, který se nezdařil a divácky neměl na to, aby uspěl. Tohle monstrum prostě snadno zapadlo do propadliště dějin. (30.08.2015)

I Jižní Korea si ve zlatém věku kaiju eiga natočila svůj film s obří příšerou, a žánru to nepřineslo zhola nic převratného. Yonggary má stavbu těla Godzilly, svítí mu roh a pohybuje se pod zemí jako Baragon, živí se ropou a plive oheň jako Gamera, má sonický paprsek jako Gyaos...a kolem něj se odehrává rutinní story o bezvýslednosti snažení armády a triumfu vědy a důvtipu, okořeněná tehdy již docela běžným elementem pochopení a soucitu s monstry. Film se pouze svezl na úspěšně vlně, sám o sobě ale zaujmout nedokázal (a taky ani neměl čím), proto je z něj dnes jen kuriozita pro sběratele a žánrové fanatiky. Žádná velká tragédie, jen mnohokrát viděná neinvenční nuda, ve které i ty destrukční scény s použitím klasických miniatur vypadají tak nějak unaveně. (27.02.2019)