Půlnoc druhého dne

Nevím, co si o tomhle filmu mám myslet. Na wikipedii se píše, že jde o „satirical horror comedy film“, no hororového jsem na tom nic neviděl a souhlasím spíš s tím, že jde o dost bizarní mysteriózní scifi drama, proložené o několik komických scén a především o hromadu otazníků, na které jsem sakra nedostal odpověď. Co tím chtěl autor říct? Netuším…začátek byl docela povedený, opřený tajemstvím a zajímavou atmosférou, která rozhodně upoutala mou pozornost. Říkal jsem si sakra, to je jak Silent Hill říznutý seriálem Lost. Cestující začali postupně umírat – někteří obzvlášť brutálním způsobem, tajemná postava v plynové masce, vzrůstající nedůvěra a spousta podivných indicií. Jenomže jak čas plynul, začala mi většina postav lézt neskutečně na nervy (jen ten feťák si jel pořád svoje…). Pak přišel dost nepovedený závěr, který stejně nic nevysvětlil a já tomu prostě nedám víc jak průměrné ohodnocení. Protože ve mně zanechal spoustu otázek a rozčarování… (02.01.2022)

Bizarní adaptace online románu o různorodé skupině lidí, kteří po záhadné události zůstanou jedinými lidmi v Hongkongu, reflektuje společenskopolitické fenomény Hongkongu a jeho obyvatel v posledních letech. Pomocí fantaskně nadsazených pasáží se zde tak tematizují následky havárie jaderné elektrárny Fukušima, nadcházející volby do zastupitelstva Hongkongu, které zpřítomňují vliv Číny na samosprávní oblast a pochopitelně i budoucí deadline roku 2046. Samotná premisa zmizení všech lidí a současně znepokojivé i fascinující obrazy vyprázdněných ulic, které jinak jsme zvyklí vídat plné lidí, odkazují ke konceptu "kultury mizení" - zjitřenému hledání hongkongské identity a ohledávání minulé i soudobé kultury tváří v tvář době, kdy hrozí politická a kulturní asimilace Hongkongu s Čínou. Výsledkem je významově sytá metafora, která silně rezonuje s domácím publikem, ale pro zahraniční diváky, kteří postrádají podklady k jejímu dekódování zůstává neprostupnou skrumáží cizosti. (04.04.2014)

Na yeh ling san, ngo joa seung liu Wong Gok hoi wong dai bou dik hung Van aneb Ztraceni po čínsku. 1) Jak už tak Číňani rádi všechno kopírují, při sledování seriálu Lost si partička hongkongských filmařů zřejmě řekla, že něco takového přece taky umějí. Stačí vyprodukovat skrumáž nesrozumitelných scén vedoucích odnikud nikam a pokud náhodou by hrozilo nějaké vysvětlení, rychle přeskočit na další absurditu. Jenom aby to nemělo hlavu a patu! Americký rozpočet na mnoho seriálových dílů neměli, ale i s malým kašpárkem lze zahrát velkou muziku. Jak se diváci mohou přesvědčit, záměr se podařil. Tím nechci říci, že film dělali nějací neumětelové. Režie, kamera, herci a konec konců i scénář vykazují zkušené řemeslníky._____ 2) Spoiler. Možná se mýlím. Možná je film opravdu metaforou vztahu Hong Kongu k Číně, jen těžko pochopitelnou nezasvěcenému Evropanovi. a surrealistická atmosféra je politickým vzkazem o ztrátě morálky a vášně, symbolizované průjezdem tunelem. Možná všechny ostatní zabil neviditelný virus a sedmnáct lidí z autobusu jsou jediní přeživší. Cestující se nepřesunuli do budoucnosti, a vše, co zažívali před průjezdem tunelem, byly jen implantované vzpomínky. Možná by si to chtělo přečíst předlohu, podle které byl film natočen. A možná je vše úplně jinak._____ 3) Zajímavý koment: JFL, honajz, maddy. (16.07.2015)

Byla to úchylná pitomost, ale tak úchylně blbá, že bylo až zajímavé to sledovat a čekat, co z toho nakonec vzejde. Bohužel tak od poloviny to ale z "weird TV scifárny" začalo sklouzávat do naprosté debility mimo smysl a z mystery-scifi s možná laciným nápadem, ale umožňujícím zajímavou zápletku se vyklubala prostě en nezvládnutá debilita plovoucí okolní stokou. Právě dnes jsme měli s kolegou v práci debatu nad tím, že vlastně takřka vůbec nevznikají nějaké takové ty "pravé sci-fi", tohle tu marnost jen podtrhuje. Od odpadu to zachraňuje jen ona počáteční mimóznost s patinou "co z tohohle vzejde...?". (22.01.2015)

Začátek se mi hodně líbil. Spousta zajímavých náznaků k možnému vysvětlení či řešení situace se však brzy změní na trauma z Lost, kde se taky nic nevyřešilo, navíc šlehnuté rovněž nějakou drogou. Možná snad, že šlo o sen toho feťáka, pak by se daly vysvětlit všechny ty "houbičkové" pasáže, kde jsem jen nevěřícně kroutil hlavou, co se to zas děje a proč. Postavy se časem začaly chovat zcela idiotsky, a jestli mělo jít o nějakou satiru na současné čínské, korejské a japonské vztahy a poměry, kombinované s neschopností dostat se ven z maloměsta (které tedy jako maloměsto moc nevypadalo), tak jako sorry, tyhle nuance jsem nepobral, taky nejsem Číňan. Spousta věcí je nakonec opět nedořešena a nevysvětlena - jak se vším souviseli ti první, co se hádali v autobusu? Kdo tedy byli ti záhadní Japonci v maskách a skutečně je ten blonďák znal? Proč měl pořád vizi, že holce lítají vlasy? Protože to cool vypadalo? Vážně takhle vypadají následky ozáření? Jak to, že se holka tomu klukovi nakonec dovolala? Jak to, že uteklo osm let? Proč nakonec kurnik nejeli k té hoře, o jaký signál tedy šlo? A co s tím do prčic společného David Bowie? Fakt na houby, vlastně na houbičky, když tahá režisér diváka celé dvě hodiny za fusekli, aby na něho na konci plivl jako "strýček". (12.07.2015)