Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Pluhy
    ****

    Uvedeno na MFFKV v sekci „Deset evropských režisérů očima Variety“ s komentářem, že tento snímek je tak trochu jiný a výjimečný. A opravdu! Slepá stojí za vidění pro naprosto originální a citlivý přístup k příběhové naraci, nevídanou střihovou kompozici podpořenou skvělou režií a hereckým výkonem hlavní představitelky. A pokud nedokážete náležitě ocenit originální debut Eskila Vogta, tak si alespoň ve filmu užijete trochu toho porna, sexy hlavní hrdinku a vtipné momenty.(8.7.2014)

  • emma53
    ***

    Já se na Blind moc těšila, ale asi si budu muset dát repete, protože tak jako mě první polovina nadchla, tak v té druhé jsem byla dost zmatená, tudíž mám pocity nemohoucnosti, jak hodnotit něco, čemu jsem oproti J*A*S*M* nerozuměla. Připadala jsem si jako schizofrenik procházející zrcadlovým bludištěm. Opravdu velmi netradiční a originální pojetí o ztrátě zraku. První polovina za pět, druhá zatím nehodnotitelná, takže zůstávám na průměru a zkusím ještě objevovat, třeba se můj názor bude při příští projekci diametrálně lišit. Jinak Ellen Dorrit Petersen byla vynikající a totéž mohu říct i o ostatních třech postavách.(9.3.2015)

  • Hal_Moore
    ***

    Velmi netradiční hra s divákem na kočku a na myš. Originálně podaný příběh o vyrovnávání se člověka se slepotou. Studené, pestrých barev prosté obrázky jakoby zdůrazňovaly odosobnění od příběhu stejným způsobem, jako to provedla hlavní postava se svým vlastním vytvářeným příběhem. Místy je děj zbytečně komplikován, divák sice má jakýs takýs přehled, co se zrovna děje a proč se to zrovna děje, ale šlo to určitě natočit méně kostrbatě a s elánem, s jakým byla do filmu vložena pornografie, která mi zde poprvé přišla naprosto vhodně vložená a zbytečně nerušící.(12.11.2014)

  • Matty
    ****

    Možná menší spoilery. Ani ne tak drama o slepotě, jako hravá esej o nespolehlivém vypravěčství. Ingrid používá vymýšlení příběhů jako trenažéru či terapeutické pomůcky pro opětovné navázání kontaktu se světem a k získání ztracené sebedůvěry. Do svých postav si promítá vlastní pocity, obavy a tužby. Einarův voyeurismus, při němž se dívá, ale není vidět, je převrácením situace Ingrid, která se nedívá, ale je/chtěla by být vidět (viz scéna z plakátu nebo poslední scéna filmu). Na postavě Elin si vypravěčka zase může vyzkoušet, jaké by to bylo být matkou. Hranice mezi imaginárním a skutečným světem se začne bortit, když se dalším aktérem příběhů stane Morten, na jehož fikční reprezentaci se Ingrid mstí za to, čeho se manžel dopustil (ale možná také ne). Výrazně subjektivizované vyprávění bez záruky, že to, co vidíme, není jen Ingridina verze reality, nám znemožňuje lépe poznat (resp. vidět) skutečnost. Stejně nespolehlivá je ovšem percepce vidoucího člověka, který svou kognitivní mapu vytváří na základě přímých vizuálních podnětů (vždy jde o individuální konstrukci mozku). Tím, že nás nutí neustále přehodnocovat pravdivost viděného, upozorňuje nás film na esenciální nespolehlivost vizuálního vnímání a nezobecnitelnost vizuální představivosti. Aneb, jak se dozvíme v úvodu každé učebnice lingvistiky i v prvních záběrech Slepé, když se řekne „pes“, pro každého půjde o jiného psa. Film nutnou zprostředkovanost reality tematizuje nerespektováním zavedených stylistických postupů (nenavazující záběry, skoky přes osu, rušivá práce se světlem, odmítání figury záběr/protizáběr) a zároveň stále v návaznosti na hrdinčin hendikep. Slepota tak není pouhý cynicky využitý „gimmick“. Vede nás k reflexi vlastního vidění a aktivnímu dotváření chybějících vizuálních vodítek. Díky zapojení do hry můžeme alespoň přibližně spoluprožít to, čím si protagonistka prochází, a následně třeba začít více využívat vlastní imaginace. Je to právě možnost „vidět“ (vytvořit si) svět takový, jaký by chtěla, která Ingrid osvobodí a navrátí jí víru v sebe samu a ve své schopnosti (za zásadní pro pochopení změny v jejím postoji považuji převedení vtipu o černochovi na kole do reality). 85%(14.6.2015)

  • maddy
    ****

    Ani nie tak depresívna dráma o strate zraku ako skôr hravá sonda do psychiky slepého, respektíve v tomto prípade slepej. Taký Stranger Than Fiction naruby, originálne podaný príbeh s nespoľahlivým rozprávačom ponúkajúci pohľad do vnútra slepého človeka. Pretože kontakt s okolitým svetom sa po oslepnutí nekončí, práve naopak, do popredia sa dostávajú iné zmysly - hlavne fantázia a predstavy, ktorými si slepý „nahradzuje“ zrak a pretvára do nich svoje pocity, túžby a hlavne obavy. Čo z toho je však pravda a čo len čistá predstava? Vďaka originálne podanému príbehu si na to bude musieť odpovedať divák sám rovnako ako titulná postava, ktorá poskytne len veľmi málo vodítok k tomu, čo je vlastne realita a čo nie. Pre masy asi ťažšie stráviteľný kúsok, ale ako festivalový film priam stvorené. Správne drzé, ľahko provokatívne, ale hlavne skvele natočené a zahrané. K druhej polovici by som síce mal niekoľko výhrad čo sa týka práce s tempom, ale zároveň sa rovnako nemôžem dočkať kedy Slepú uvidím druhý krát a rozlúčim celú tú mozaiku. CELKOVO: 3,5* (7/10)(7.8.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace