Violet
Violet
Obsahy(1)
Patnáctiletý Jesse byl jediným očitým svědkem vraždy stejně starého kamaráda. Po brutálním incidentu se Jesse vrací domů, zpět k rodičům a kamarádům z bikrosového oddílu. Slova nedokážou postihnout smutek a citový otřes, kterým Jesse prochází, nedokážou vysvětlit, co se vysvětlit nedá. Otázky obklopující nejen Jesseho, ale i jeho nejbližší okolí, ho čím dál více izolují od světa a brání mu smířit se se situací. Všednodenní rutinní činnosti, jako je pití čaje, dívání se na televizi nebo setkávání se s kamarády, dostávají zcela jiný význam. Debutujícímu režisérovi se daří pomocí světla, tmy, stínu, zvuků, ale i ticha, kterými okolo Jesseho vytváří neproniknutelnou síť, nahlédnout do hrdinova nitra. Vizuálně nesmírně působivý a impresionisticky laděný snímek si vystačí s minimem dialogů, jeho síla tkví v obrazech. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (16)
Nudný? Ale kdeže. A vůbec: ohánět se coby kritériem subjektivizovanou zábavností či nudou je vždycky krajně podezřelé – obvykle to poukazuje na nepříliš vycválaného diváka. Violet mi evokoval snímky Jaume Rosalese. Přestože z mého pohledu nedosahuje Rosalesovy dokonalosti, jedná se o pozoruhodný počin. Das Devos však pracuje s celým tématem chytře a to právě stylisticky. Odcizenost okolí a traumatizovaného hrdiny je samozřejmě nabíledni – v tomto směru autor nevnáší do tematicky spřízněných děl, jako je kupříkladu Paranoid Park, nic nového. Avšak zaujalo mě tohle: posttraumatický stav se projevuje mimo jiné jakýmsi podivně zjitřeným vnímáním, v němž snad mozek vyvíjí zvýšenou aktivitu pro analýzu svého okolí, aby lépe určil potenciální nebezpečí, které se může opakovat. Okolí je ovšem stejně všední, jako obvykle – zjitřené vjemy jsou v zásadě banální. Což zakládá podivnou melancholii, kterou snímek výborně zprostředkovává. Vlastně jde o očekávání katarze, po níž introjikovaný svět zraněného bikera konečně přikryje všeprostupující a uklidňující mlha. ()
Dobrovolně přiznávám, že po padesáti minutách jsem z kina utekla, protože jsem na celém filmu nenašla jediný pozitivní aspekt. Příběh tu neexistuje: vše se odehrává v dlouhých, nic neříkajících scénách, které na sebe prakticky nenavazují. Děsivou diskotékovou hudbu musel z Kongressového sálu slyšet všichni v okolí 100 metrů. "Vizuálně působivý," jak stojí ve festivalovém programu, je nutné vyložit jako "permanentně nezaostřený" a o faktu, že panu režisérovi HD rozlišení zjevně nic neříká, už ani nemá smysl mluvit. Na druhou stranu mělo-li ve mně Violet vyvolat touhu zpít se do němoty nebo mlátit hlavou do zdi, tak se to filmu povedlo. ()
Bylo to o ničem, jen některý ty záběry se mi docela líbily. Je to psedo- všechno (intelektuální, artový...). Jako scénarista nestojí Bas Devos za nic, aby mu po týhle prvotině náhodou neřekli, stejně jako jeden týpek hlavnímu hrdinovi tohohle filmu, "Nevim co si o tobě myslí ostatní, ale podle mě seš ubožák. Už sem příště nelez!" (30%) ()
Top film a v podstatě reklama na 'život je dobrej i když ti umře kámoš protože jezdíš na kole,' hra s intermedialitou vně obrazu a řikám si, že první scénu fakt vymyslí jen člověk se čtyřcifernym iq, když tu přijdou dlouhý záběry v ulicích kde barvy trik odpovídaj barvě domů, nehledě na perfektní sestřih z rampy a ultimátní soundtrack, ach bože, jak může tohle někomu nestačit! ()
Uz jsem asi vyrostla z toho, že dlouhé, nic neříkající záběry na lidi, na silnice, na rozostřené cosi mají ve filmu jakousi filosofickou hloubku. Ne nemají. Ani ty o utrpení pěkného pubertálního kluka, který byl asi jen tam kde být neměl. Škoda špatně zpracovaného námětu, kdy vůbec nedokážete pochopit jestli se hlavní hrdina trápí, nebo kdo je vlastně hlavní hrdina. Průser byl že po každých deseti minutàch temné nudy přišla nějaká dobrá minutová scéna, která děj někam popohnala, takže si člověk ani nemohl dovolit usnout. ()
Galerie (4)
Photo © 49. MFF Karlovy Vary 2014
Reklama