We Are Still Here

Jak vidno, USA to zkouší všelijak. Možná, že jako reakce na totálně komerční přístup k žánru v podobě hrůz Conjuring, Annabelle či Insidious, tvůrci záměrně zvolili dobovou nízkorozpočtovou kameru a ještě přízemnější produkci, nicméně hlavním kamenem úrazu je jednoznačně nesourodost celého snímku, který balancuje někde styčných hranách dramatické duchařiny, revenge thrilleru a solidního gore. Už od začátku příběh přináší řadu náznáků, kam by se mohl ubírat, jenže s postupujícím časem se toho nabalí už tolik, že máte pocit, jako by jste jedli tlačenku a šlehačku zároveň. Už jen ti ufoni chyběj. K dobru budiž připočtena retro atmosféra upomínající na zlaté časy žánru, několik nepříjemných lekaček a dost překvapivé zvraty, převážně do gore vyústění... (27.08.2015)

Grand sólo pro Dagmar(ovi)! Představte si, že existuje horor, který je natolik skrz naskrz prolezlý stupiditou, ale nevypnete ho jenom proto, že se v něm objeví jméno Dagmar, které je sice příjmením, jež nosili za života absolutně nestrašidelní démoni, kteří uhořeli a vypadají jak banda načerněných retardů po čištění komínů, či ještě lépe, vyfáraná směna vracející se ze šichty v dolech. Ale právě to příjmení zní tak nějak hezky česky. Vybaví se vám Patraska, Veškrnka, Jak ukrást Dagmaru, těch synonym je víc a naskakují automaticky a jsou zábavné, buzerantské, růžovoučké. Díky nim tuhle sračku ustojíte. O dobrý horor to ani nezavadilo. Nemám problém s klišé prokletých domů, v nichž se probouzí Temnota (jednou za třicet let) s příchodem postaršího manželského páru, truchlícího nad tragickou ztrátou svého syna, který kupodivu a úplně nesmyslně, neopodstatněně taky bloumá po domě jako duch. Mám problém s tím, jak je to nemožně natočeno. Není se co divit, když nejlepší film, který má absolutně tvůrčí múzou nepolíbený Ted Geoghegan ze scenáristického hlediska na kontě, je "Továrna oživlých mrtvol". Nyní se pokusil i o něco, co velmi vzdáleně připomíná režii, která si troufá inklinovat k hororům z osmdesátých let, dokonce i snaha o citaci má své náznaky, včetně herců, kteří se podobají slavnějším hereckým vzorům té doby, které si produkce této pičoviny pochopitelně nemohla dovolit. Pokud vám schází Jack Nicholson, máte zde jeho dvojníka Larry Fassendena, který je jeho věrnou kopií z filmu "Osvícení". Ve filmu narazíte i na jiné "impostory", třeba Mia Farrow nebo Stephen Tobolowski v rolích manželů. Když jsem je viděl a pomyslel jsem si, že mám s nimi strávit příštích devadesát minut, málem mě omývali. Moje prognóza se naplnila. Polovinu filmu se nic neděje, obeznámení s historií prokletého domu je nezajímavě, nudně a obehraně podáno, celý film je ultralaciný a stupidní. Na scénu napochoduje Monte Markham, ale není to vlídný záchranář, jak si ho někteří pamatují z Pobřežní hlídky. Je z něj pěkná kurva, co nové nájemníky předhazuje démonům, aby se nerozlezli do města, nebo co to bylo za kreténovinu. Pak film v příšerné režii doplazí do "krvavého" finále. U žalostných speciálních efektů, které následovaly, jsem se musel jít převléct, protože jsem se z jejich kvality posral. Všechno to šlo do trenek a neměl jsem komfort, protože jsem musel být nepohodlně přikrčený nad židlí a nedosednout, aby mně to nepolechtalo záda. Tvůrce krvavých efektů byl zatraceně talentovaný a nebyl drahý. Potřeboval ke své práci měch, červenou barvu na vajíčka a kýbl. Když démoni sejmuli jednu z obětí, ta zmizela důmyslně pod stolem, kde byl schovaný specialista, který pohotově rozlil po podlaze kýbl s červenou barvou. Když jiná oběť zmizela v otvoru ve zdi, hned šlápl na měch a z díry vytryskl gejzír červené barvy. Tenhle film jsem chtěl vypnout, ale démoni pomatlaní krémem na boty a blátem, na mě ustavičně volali a prosili mě "Nevypínej to, my jsme pořád tady". 0% (25.07.2015)

Debutující režisér Ted Geoghegan při pohledu na jeho dosavadní filmové snažení (je podepsaný pod scénáři několika hororů velmi pochybných kvalit) nevzbuzoval zrovna důvěru, ale We Are Still Here se mu nakonec opravdu povedlo. Tohle je příklad, jak ještě po všech Insidiousech, Sinistrech a Ženách v černém natočit haunted house duchařinu, která bude alespoň něčím zajímavá. Zpočátku film sází především na atmosféru, která těží z dobré kamery (Hussain je zkušený hororový kameraman) a zajímavého kontrastu mezi chladnými zasněženými exteriéry a v teplých barvách nasnímanými interiéry včetně strašidelného sklepa s průchodem kamsi do peklíčka. Druhým pozitivem jsou postavy, které působí živoucím dojmem. Konečně zas jednou nejsou hrdiny hororu jednorozměrné topmodelky a topmodelové, ale normální obyčejní lidé, o něž je možné se strachovat. Třetím pozitivem pak je až nečekaně intenzivní finále, ve kterém se protne několik hororových subžánrů. We Are Still Here mi zkrátka udělalo radost a pokud nás nečeká hororově extrémně nabušených šest měsíců, skončí na konci roku v letošní hororové top desítce. (06.06.2015)

Tak tohle teda jo ! Vrátil jsem se zpět do doby, jako bych si pustil na videu kazetu s hororem z minulého století. Parádní retro look mě pohltil už od samotného začátku. Bál jsem se toho, že to bude taková ta klasická duchařinka, jenže v poslední půlhodině jsem nemohl uvěřit tomu, co se v tom filmu děje. Najednou byla všude samá krev, naprosto excelentní Gore scény, parádní vzhled "duchů" no prostě pecka jako prase. We Are Still Here je ukázka toho, že i Horor na takové téma (které v oblibě nemám) jde udělat v krásně krvavém, brutálním, povedeném retro kabátku. Tohle vybočuje z kolejí duchařin, úplně někam jinam a proto pálím full. Sedlo mi to. Doporučuji. (21.11.2018)

Okultismem posedlá Amerika sedmdesátých let točila podobné filmy jedna radost a člověk musí smeknout klobouk, když se dočte, že film byl natočen v roce 2015. Parádní retro styl přináší 84 minut dlouhý snímek (kéž by i ostatní režiséři měli dostatek rozumu a své filmy zbytečně neprotahovali), který má nejeden trumf v rukávu. Tak za prvé parádní atmosféra. Za druhé sklep, který se okamžitě zařazuje k legendárním hororovým sklepům. No a na závěr dějový veletoč, který bude zkušenějším hororo-žroutům jasný už od půlky, ale stejně potěší. Parádní stylová práce. (25.02.2024)