Obsahy(1)
Byly doby, kdy se nemluvilo o sexu, a přesto se lidé rodili. Dnes se nemluví o smrti, a přesto stále umíráme. Osudy sedmi smrtelně nemocných lidí v novém dokumentárním seriálu Šárky Horákové Maixnerové a Petry Všelichové. Po dobu jednoho roku jsme sledovali osudy sedmi lidí, kteří – každý sám za sebe a každý po svém – bojovali se smrtelnou nemocí. Všichni využili paliativní péči určenou lidem v pokročilém nebo terminálním stádiu emoci, někteří v lůžkovém zařízení nebo v onkologické ambulanci, jiní se spoléhali na své blízké. Sedmidílný cyklus sběrných dokumentů o lidech různých věkových skupin, kterým lékaři oznámili definitivní diagnózu a kteří museli věcně přijmout své, často krátce vymezené, perspektivy.
O spoustě věcí hovoříme otevřeně, jen kolem smrti chodíme po špičkách. V době, kdy stále častěji diskutujeme o možnosti svobodně zvolit způsob odchodu ze života, v době, kdy narůstá antagonismus mezi generacemi a být starý či nemohoucí není dostatečně cool, přichází Tvůrčí producentská skupina Lenky Polákové s tématem, které oslovuje a dříve nebo později zasáhne každého z nás.
Věra, Tomáš, Anna, Kája, Miluška, Magda a Mirko se na začátku ocitají každý v jiném stádiu nemoci. Každý má jinou prognózu, ale každý si v sobě nese tu svou porci naděje či smíření. Sledujte s námi cyklus, který otvírá řadu třináctých komnat a vyslovuje otázky. Takové, na které se prostřednictvím televizní obrazovky s tak výraznou otevřeností ptáme poprvé.
(Česká televize)
Videa (7)
Recenze (31)
O tento pohled se pokoušelo více tvůrců a to nejen u nás. Většinou s rozpačitým výsledkem. Není divu, jedná se o velmi těžké téma. Byl jsem ohromen tím jak bylo toto téma uchopeno a zpracováno. Klobouk dolů. Ani ve snu by mne nenapadlo, že je možné, aby divák u sledování tohoto typu dokumentu měl v očích slzy a pak se vzápětí smál. Zažil jsem to při premiéře prvního dílu tohoto cyklu. Takhle reagovali diváci ve zcela zaplněném sálu, včetně mne. Práce kameramana musela být vůbec nejtěžší. Nelze říci umírajícímu, počkejte prosím, potřebuji ten záběr ještě jednou. ()
Nebudu hodnotit kvalitu pořadu po filmový stránce. Maximálním počtem hodnotím vybraný téma. Co jsme to za pokrytce, že se pořád snažíme tvářit, že těžká nemoc a smrt je něco, co se nás netýká? Přitom oboje se v našem okolí objevuje dnes a denně. Jestli někdo napíše do komentáře, že se dokument nehodí k nedělnímu obědu, je to jasnej důkaz toho, že v naší společnosti je něco špatně. Dokumenty o miminech a rození jsou v pohodě, ale smrt je nechutná? Děkuju moc autorce za vybraný téma a děkuju taky všem, kteří ve filmu účinkujou. ()
Téma dokumentu je velmi nepříjemné, což vypovídá o mém postoji ke smrti jako takové, nikoli o tvůrcích či ostatních divácích. Znepokojivé je to primárně z toho důvodu, že se celý pořad točí pouze kolem smrti a určitého závěru života, dává to tedy pocit toho, že je smrt velmi aktuální a všudypřítomná - i v teple našeho pokoje, pod dekou. Přistihla jsem se při pocitech, které jsem při pozorování podobného pořadu neočekávala - soucit, hořkost, vztek, pobavení...každopádně - pořad budí spousty emocí. Zakládá se primárně na lidském faktoru, který hraje u každého z účastníků jinou roli, v rámci hodnocení dokumentu můžeme tedy soudit pouze zpracování a technickou stránku věci, nikoli samotné aktéry, kteří chtě nechtě procházejí různými fázemi své nemoci (ač se jedná o fyzické nebo psychické rozpoložení) a nejsou tedy vždy schopni tvářit se vyrovnaně. Spousta vět byla trefou do černého i pro člověka, který nemocný není nebo to zatím neví. Paní ošetřovatelka je úžasně empatická, nebylo znát, že je to její práce - naopak, jakoby byla krví spřízněná s opečovávanou osobou. Krásný, dojemný dokumentární pořad. Děkuji za něj a všem aktérům přeji hlavně spousty lásky kolem sebe - ať jsou kde jsou. ()
Po prvním dílu strašně rozporuplné pocity a hlavně vůbec žádná chuť vidět ty další. Koncentrovaná depka. A ten strejc, co si pořád stěžoval: Kde jsem to moh chytit (rakovinu), když nekouřím! Jak jsem to mohl dostat..To jsem musel chytit snad ze vzduchu!.. Tak ten mě sral. Dítě s leukémií umí k svému nešťastnému údělu přistoupit s větší pokorou. Omlouvám se všem, kteří bojují s těžkou nemocí, může to být každý z nás, ale tohle opravdu není pořad pro každého. Negativna je všude kolem nás už tak dost. Obavy, zoufalství a často marná snaha umírajících nepřidá nikomu na náladě a nemyslím, že by tyto typy pořadů měly být lidem podsouvány jen proto, že se téma smrti zdá být v naší společnosti opomíjené nebo tabu. Život se má soustředit na radost, nikoli na strach, ten nikomu neprospěje. Na boj se smrtí se bude muset orientovat většina z nás, ale až to přijde, proč se tím týrat dopředu? ()
Cituji z Básníků : Medicína je veselá věda o smutných věcech. Na tuto chorobu máme 2 léky. Bohužel žádný nepomáhá.Všem doktorům všichni pacienti umřou. Každý si myslí, že tu bude věčně, jako láska k sov ráji. Jsem rád , že jsem se dožil zatím 72 let, přežil jsem koma 6ti denní kt 240/120 atd atd jsem rád za každé dobré ráno jen čekám kdy mě doktoři zakážou dýchat. Tak raději si dám pivo ,cigaretu, silnou kávu a s úsměvem čekám na paní Kaplanovou . tuto dobu si zpříjemńuji promítáním starých krásných filmů, poslechem muziky a dobrým nezdravým jídlem . Je to moc příjemné. Svoji rodinu už jsem pohřbil a tak vím do čeho jdu. Jenom blbci mohou být šokováni!!! zdraví vás nervózni deda :-) :-) ()
Galerie (17)
Photo © Česká televize / Krunoslav Kiko Keteleš
Reklama