The Canal

Zaujímavý, nie zlý, ale ku koncu čoraz zmätenejší horor o chlapíkovi (Ruper Evans alias Hellboyova babysitterka z jednotky), ktorý zistí, že býva v dome, ktorého minulosť je riadne, riadne, ale fakt riadne brutálna. Stratu tempa ku koncu kompenzuje niekoľko nepríjemných scénok a náruživá - hoci krátka - erotická scéna. Na konci nebudete niektorým veciam a súvislostiam (pravdepodobne) chápať, ale i tak zostane dobrá atmosféra so snažiacimi sa hercami a režisérom. (11.01.2017)

Je pravdou, že film čerpá z námetov mnohých snímkov, ako napr. Sinister, ale za chybu by som to nebral, je predsa jedno, z čoho ten či onen film čerpá, dôležitý je celkový dojem a ten bol v tomto prípade pozitívny. Navyše Canal prispel k spoločnému námetu aj niečím novým a vlastným, takže to nie je exaktne o tom istom. Väčšina snímku sa tvári ako thrillerová dráma s krimi zápletkou, v ktorej sa nešťastný manžel snaží nájsť vraha svojej manželky. Pointa je síce zrejmá už skoro od začiatku, ale aj napriek tomu baví, pričom príbeh je obohatený o priemerný duchársky motív (sem-tam niečo vykukne spoza rohu alebo spoza chrbát, sem-tam sa mihne tieň v tráve...). Posledná štvrtina sa však stala hororovou, atmosferickou parádou, jednou veľkou duchárskou lahôdkou. Tak dusivá, nepríjemná, mrazivá vecička sa vidí iba zriedka, určite by som ju v rámci hororového duchárskeho subžánru zaradil k špičke. Výrazne k tomuto pocitu dopomohlo aj prostredie samotného kanála, ktoré bolo jednoducho atmosfericky dokonalé. Koniec preto v mojich očiach celkový dojem výrazne vylepšil. 80/100 (25.10.2014)

Tak už i Irové začínají s nesmyslným kopírováním? Ivan Kavanagh se pro svou prvotinu rozhodl čerpat inspiraci hned z celé řady známějších filmů a povedlo se mu natočit opravdu chaotický „guláš“ mysteriózního thrilleru a psychologického hororu. To však neznamená, že by se na tento film nedalo dívat, jen jsem měl pořád ten pocit, že tohle jsem už někde viděl…Bizarně pojaté to skutečně je, ale místy mi přišlo, že i sám tvůrce se v tom začal pomalu utápět a jeho představivost dostávala místy pořádně na frak. Zvláště když se nám to následně pokus všechno vysvětlit, čím si dle mého ublížil ještě víc. Někdy je přece jenom lepší, nechat diváka, aby se s tím co viděl, popral sám. Přiznám se, že asi nejvíc mi vadilo použití „další černovlásky vylézající odkudkoliv. Tohle frčelo někdy před deseti lety a i kvůli tomu u mě asijská tvorba mírně klesla na oblíbenosti, protože ještě dnes je toto „téma“ hojně využíváno, přestože je už dost okoukané. Dále jsem měl problém s hereckým výkonem představitele malého Billyho. Vím je to dítě, ale neviděl jsem u něj žádné emoce a já teda nevím, ale když mi umře matka, tak se budu chovat asi trochu jinak. No a ani ostatní herci si nevedli zrovna moc dobře. Hannah Hoekstra totiž kromě svého půvabného obličeje a faktu, že se ráda svléká před kamerou (a erotické scény má hodně ráda, o čemž jsme se už mohli přesvědčit několikrát), moc hereckého talentu nepobrala. S atmosférou to bylo obdobné. Místy se podařilo navodit opravdu psychologické „peklo“ a některé halucinace byly pěkně natočené. Dokonce i napětí by se u nich dalo krájet, ale hned vzápětí následovala nezáživná pasáž, která zase totálně přidusila slibně se rozjíždějící tempo a já tyto výkyvy moc rád nemám. Zvláště když si u nich musíte říkat, jestli je ten režisér opravdový genius, nebo si z vás dělá prdel (což bych se více přikláněl k druhé možnosti). 50% (17.02.2015)

Hororový žáner je už pomerne aj v súčasnosti etablovaný. Wan s ním urobil svoje a určite si ešte pár rokov počkáme, kým sa znova pozmení koncept a oživia sa niektoré témy. Zatiaľ teda pracujeme s tými čo máme( aspoň na poli duchárskeho hororu) a berieme si trochu s japonskej hororovej školy a trochu z tej americkej. Aj napriek tomu, že je to vykrádačka žánrov( film je veľmi podobný takému Sinistrovi) Kavanagh si vytvára svoj vlastný mýtus a to ho vlastne zachraňuje z pod krídiel klišé a predvídateľnosti. Nemôže prísť ako tvorca s ničím novým, tak si aspoň volí poctivú filmársku cestu. Je pravda, že koniec nedosahuje také kvality ako by si zasluhoval( bolo by naozaj zlé, kebyže sa niekto s tým "zlým" aj konfrontuje?) Ale postupné budovanie napätia a pohrávanie si s témou daddy goes crazy a s témou daddy truly sees some weird shit robí z The Canal žánrovú chuťovku. Ktorej koniec vnímam paradoxne ako jeden z tých pozitívnejších. Duchovia predsa musia zostať spolu. Evans tiahne celý film na svojich ramenách a robí to parádne. Chcelo by sa mi písať viac, pretože je o čom, ale nechcem to skaziť pre ostatných a tiež nechcem pôsobiť ako príliš veľký expert( čo rozhodne nie som). Pre mňa ale skvelá záležitosť. (11.05.2015)

Když vám někdo desetkrát za den řekne, jak vás miluje, pak vězte, že opak je pravdou. Film o psychopatovi, co si myslí, že je v zajetí démonů, není samozřejmě nic nového pod sluncem. Podobných filmů o domech, kde údajně straší (chybělo jen upozornění, že film je dle skutečných událostí), je řada. A v tom je kámen úrazu - pokud žádný takový neznáte, asi vám docela sedne, pokud znáte, pak vás příliš nepřekvapí. Lehce se dá odhadovat děj až k samotnému konci. Jen Billy potěšil, ten si za závěr zaslouží pěknou hvězdičku. Slušná kamera, vliv novodobých ducháren a Asie, dobrá hudba s často přestřelenými ruchy, fajn herci. Obávám se, že tenhle subžánr se natolik vyčerpal, že vnést do něj originalitu je zřejmě nemožné. Škoda. Spíš než horror je to psychologické drama. (28.10.2014)