Mami!

Herecky živelné, mateřsky nevyrovnané, uřvané!! Má to několik docela silných momentů, přesto se nedá říct, že by festivalovými fanoušky milovaný tvůrce důkladně zužitkoval možnosti, jež melodrama nabízí. Víme, že impulzivnost má blízko k agresi, víme, že mezi dvěma dominantními osobnostmi to bude vždycky vřít, víme, že na hysterii se nedá koukat víc než dvě a čtvrt hodiny. Občas se tu všichni (i ti za kamerou) až příliš předvádí, i tak si mě výsledek vlastně docela získal. (29.05.2015)

Krásná festivalovka. Pokud by mě lákal 49. festival v Karlových Varech, tak bych jel jen kvůli Dolanovi. Xavier je zakladatel moderního artu a já mu to žeru v plné parádě (taneční scéna jde pod kůži). Neuvěřitelný vstup do světa tvůrčího filmu. Tak realistické, tak emocionálně silné, formátově vychytané. Deprese, úzkost, krása, přirozenost, budoucnost. Závěrečný déjà vu v doplnění Lany Del Rey. (07.02.2016)

"Nezapomeň na to, co říkal táta: Chyť budoucnost za koule, a ojebej minulost zezadu." ___________ Asi nejintenzivnější emocionální jízda jakou jsem kdy zažil, audiovizuálně pohlcující vztahový coming-of-age drama, a v neposlední řadě nejupřímnější filmová výpověď o tom, že život je nelítostná kurva. Výpověď je to mimořádně drsná, a přitom tak neobyčejně subtilní. Xavier Dolan ve vrcholný formě – natočit takový mistrovský a esteticky opojný dílo ve 24 letech chce koule ze železa.... redefinice poetry in motion. (02.01.2020)

Chvílemi těžké na sledování a možná i zbytečně dlouhé, ale ve výsledku až děsivě realistické drama o svobodné matce a jejím nezvladatelném synovi, jehož nevypočítatelnost je někdy opravdu nebezpečná. Film stojí a padá převážně na hereckých výkonech, které jsou bez rozdílu bezchybné. Vzhledem k věku pana režiséra, obdivuhodné dílo. (17.05.2015)

Působivě natočený film o jednom ne zcela tradičním vztahu mezi matkou a synem, který stojí zejména na přesvědčivých hereckých výkonech a dobře napsaném scénáři. Tímto filmem si u mě Dolan po svém značně průměrném a rozpačitém snímku Tom na farmě opět šplhnul. Jediné, co bych filmu vytknul, je jeho stopáž, která mohla být kratší, ale zase nechci říkat, že bych se nějak nemile nudil. Anne Dorval a Antoine Olivier Pilon, co by milující matka a její nezvladatelný syn, se svých partů zhostili s vervou, a velice dobře jim sekundovala Suzanne Clément v roli duševně narušené sousedky. Celým filmem zní úžasné hudební hity, od Dido přes Ludovica Einaudiho až k mé oblíbenkyni Laně Del Rey, takže to byla vskutku symfonie pro uši. Zkrátka film, který se v rámci svého značně přeplněného a značně vyčerpaného žánru rozhodně neztratí. (19.03.2016)