Mami!

Namiesto komentára sem dám druhú polku básne Pavla Koyša Takú lásku...: "Takú lásku pretrp, ktorá bolí, // obavami, túžbou vykúpenú, //čo aj tisíc nocí prebdieš pre ňu, //ona nepoddá sa, nepovolí. Takú lásku pretrp. //////// Takú lásku chráň si, čo sa mení, // ktorá je dnes iná ako včera, // čo jak kvet sa zrána do večera // neustále mení v zafarbení. // Takú lásku chráň si. //////// Takú lásku miluj, čo Ťa schytí // ako jarná rozvodnená rieka, // čo Ti do každého nervu vteká, // až sa zdá, že srdce rozlomí Ti. // Takú lásku miluj!". (18.11.2014)

(49th KVIFF) Vážný konkurent pro Vlka z Wall Street v kategorii nejvíc sprostých slov na minutu stopáže. Herecky dokonalá, naspeedovaná emocionální houpačka s úchvatnými videoklipovými sekvencemi, mohutně podporovanými výborně vybranými songy (což je tak trochu účelové a vychtěné - vybrat silný, známý song ... a půl je hotovo), u kterých jsem měl husí kůži. Celou dobu jsem byl nadšený a říkal si, že pokud mě semele konec, bude to nejsilnější zážitek Varů. No ale bohužel nesemlel. Postava sousedky celou dobu obklopena tajemstvím, aby z toho nakonec vůbec nic nebylo... Zatím tedy jen 4, ale mám dojem, že to poroste. A klidně bych si to hned pustil znova. /// Edit: Tak zpětně můžu říct, že Mommy je bezkonkurenčně filmem, ke kterému se v myšlenkách vracím zdaleka nejčastěji. Vychtěné to z Dolanovy strany asi trochu je ... ale co jako. Dokud to funguje, nevidím na snaze udělat výjimečný film nic špatného. A tenhle zapůsobil tak, že si chci okamžitě nakoukat celou jeho filmografii. Nápad se změnou formátu obrazu je geniální. ♪♪♪ (10.07.2014)

Krásná festivalovka. Pokud by mě lákal 49. festival v Karlových Varech, tak bych jel jen kvůli Dolanovi. Xavier je zakladatel moderního artu a já mu to žeru v plné parádě (taneční scéna jde pod kůži). Neuvěřitelný vstup do světa tvůrčího filmu. Tak realistické, tak emocionálně silné, formátově vychytané. Deprese, úzkost, krása, přirozenost, budoucnost. Závěrečný déjà vu v doplnění Lany Del Rey. (07.02.2016)

Nutno říct, že Mommy je mnohem vyspělejší než Dolanovy předchozí počiny. Konečně se koná méně intelektuálních dialogů a uměleckých záběrů a film je spíše psychologickou sondou do vztahu matky a problematického syna. Do poslední půl hodiny jsem nebyla tolik přesvědčená, ale deprimující (a taky dokonale frustrující!) závěr mě smetl. Kromě toho musím vyzdvihnout hudbu, která zajímavě dokreslovala atmosféru. Přestože chvílemi je film klasicky dolanovsky zdlouhavý, byly tu hodně silné momenty. Wonderwall, karaoke, celá poslední půl hodina. Hlavnímu hereckému triu nemám co vytknout. (30.05.2015)

Jeden z nejlepších psychodramat v poslední době. Snímek plný emocí, citů a vulgarismů, na který nelze jen tak zapomenout. Změny formátu obrazu ve spojení s zhlédnutím filmu v malém sálu kina Světozor navodily tu správnou atmosféru a vtáhly do děje. Xavier Dolan u mě jednoduše zabodoval. A ta francouzština je tak krásná! (Jen ten soundtrack bych na rozdíl od ostatních tolik neopěvovala. ) (18.11.2014)