Volný pád

Pálfi před projekcí říkal, že se na to máme dívat jako na jeden film spíš než na sedm krátkých filmů; což mně se tedy nepovedlo a nějaký výrazný spojovací prvek jsem nenašel. Nicméně segmenty: Babka 7/10 (za pointu), Meditace 7/10 (za pointu), Nahá na party 6/10, Igeliti 9/10, Trojka v bytě 9/10 , Antiporod 10/10, Kráva 6/10. = cca 75 % (13.07.2014)

Áno, našiel sa niekto, kto opustil kinosálu. Hádajte, po ktorej scéne. Treba to brať s nadhľadom, všetko to sú predsa rekvizity, masky a triky. V dnešnej dobe sa také množstvo ľudí chová tak mimo normál, že Pálfiho filmy ma nemôžu šokovať. On si je toho asi vedomý a robí si z našich nových hodnotových kritérií takúto brutálnu srandu. No ale čo iné mu zostáva, keď žijeme vo svete rôznych kultov. Od kultov mystických, cez kulty jedla, čistoty, feminizmu až po bohvie čo všetko nezmyselné. Možno to chcelo občas ubrať a byť menej doslovný a viac chytrý a bol by to ďalší majstrštyk sympatického Maďara. 70%. (25.03.2015)

Přiznám se, že jsem měl vůči tomuto filmu jistá očekávání, vědom si skutečnosti, že si loni z Varů odnesl tři filmová ocenění (Zvláštní cena poroty + Cena za režii + Cena Europa Cinemas Label). Vkus festivalové poroty se však v tomto případě s tím mým bohužel velmi rozchází, VOLNÝ PÁD jsem osobně shledal jako nevtipnou výstřední podívanou, která mě neoslovila a vyloženě nebavila - ačkoli má pouhých 89 minut, vleklo se to skutečně nekonečně. Z celého filmu vyniká povídka o bizarním párku, který si libuje ve sterilním životě bez bakterií a zahalování sebe navzájem do umělohmotné fólie - jejich sex je skutečně něco neuvěřitelného. A když nad tím tak přemýšlím, povídka s porodem naruby má taky něco do sebe, byť spíše jen v myšlenkové rovině - její filmařské zpracování mě nebavilo a přišlo mi vzdálené a nepochopitelné, jako samotný zvuk mluvené maďarštiny. Je jistě dobře, že vznikají i takového filmy, na kterých si člověk může otestovat vlastní bezpředsudečnost a otevřenost, ale u mě osobně zrovna tento bohužel nezafungoval. Bizar, který nechcete vidět za střízliva. (25.01.2015)

Čoko. Diskavery. Čenel. Mišorán. Kesenem. Vylágoš. Maďarštině stále úplně nerozumím, ale jak to tak vypadá, tak rozumím filmům Györgye Pálfiho. Ty tři, které jsem viděl, totiž nabízejí několik styčných ploch – jsou ujeté, vysoce originální a působí, jako by byly spíchnuty na koleni. A to nemá být výtka, právě naopak. Pálfi povyšuje nouzi na ctnost a očividně za málo peněz nabízí hodně muziky. Volný pád je souborem sedmi povídek z jednoho maďarského paneláku a i když zdaleka ne všechny jsou stejně vyvedené, jedno jim upřít nelze – již zmiňovanou originalitu. Nemá smysl tu jednotlivé povídky dopodrobna popisovat, protože právě pozvolné zjišťování, co vás v jednotlivých kamrlících čeká, patří k tomu, co dělá Volný pád tím čím je. Když se bába rozplácla na chodníku naposled (záměrně neříkám, pokolikáté to bylo, jelikož je možné, že se někteří z vás během sledování tak jako já ocitnou v podivném bezčasí, v němž si nebudou uvědomovat, kolik času od začátku filmu uběhlo), nemohl jsem uvěřit a zároveň mě mrzelo, že už je konec (a že některé příběhy nejsou rozpracovány tolik, jak by si zasloužily). Prosil bych neprodleně adresu tohoto panelákového panoptika - nejlépe přímo bytu, kde se promenáduje nahá paní, na jejíž jméno si nevzpomenu - a další režijní počin Györgye Pálfiho. (10.07.2014)

(49th KVIFF) Bizarní, ale ve více směrech nedotažená zábava. Už po dvou dnech mám problém dát dohromady, o čem jednotlivé "povídky" vlastně byly. Vzít sedm nápadů, "něčím" je obalit a pak to jen tak "splácnout" dohromady je na celovečerní film bohužel trochu málo. Ale nenudil jsem se. (12.07.2014)