poster

Trest smrti oběšením (festivalový název)

  • Japonsko

    Koshikei

  • Japonsko

    絞死刑

  • anglický

    Death by Hanging

Komedie / Krimi

Japonsko, 1968, 117 min

Režie:

Nagisa Óšima

Scénář:

Nagisa Óšima

Producenti:

Nagisa Óšima
(další profese)
  • tombac
    ***

    Člověk by nevěřil, jaké třeskutě vtipné momenty dokáže režisér vykřesat kolem ožehavých tématik popravy a znásilnění. Bohužel se to týká hlavně první poloviny snímku. Ve druhé hrají prim surrealismus, filosofování a ječák pana výchovného poradce a celé představení je už spíše únavné, než zábavné.(15.3.2015)

  • Dionysos
    *****

    Geniálně mnohovrstevnatý film, proměňující se v průběhu celé stopáže. Jen málokdy vídané! 1) Dokumentární objektivizující úvod přecházející z neosobního vykreslení situace do syrového příběhu na tělo dokonale slouží angažovanému účelu tvůrce - okamžik, kdy je divák nucen opustit bezpečí dokumentárního (ergo neosobního) voice-overu a stát se divákem fikčního děje dokonale zdvojuje onu situaci, na kterou Óšima apeluje v úvodu - tedy "představte si, kdybyste byli svědky popravy..." 2) Příběh pak prokazuje cit pro to nejlepší z existencialistické absurdity a beckettovské tragikomiky. Ale nenechme se mýlit - i zde, v této "osobní" a fikční rovině/ pasáži filmu, se projevuje společenská motivace z úvodu filmu. Vždyť sledovat zmatené reakce vězeňské byrokracie na nepředvídatelnou událost; její (vlastní!) snahu vyfabrikovat si ze všech sil objekt, který má popravit; ukázání, že zločinu je schopen každý, že bachař si může zločin užívat víc, než viník, znamená kritiku reality. Ale především jde o klasickou existenciální meursaultovskou situaci, kdy se jedinec tváří v tvář vlastní minulosti cítí jako "cizinec", kterou právě mohou lépe pochopit lidé cizí, než on sám. 3) Závěrečné posunutí příběhu do roviny vyrovnávání se Japonska s problémem svého rasismu, dějin a imperialismu štěpí děj na existenciální drama o osobní vině a obecné téma přijetí a odčinění viny celé společnosti. A toto štěpení je překonáno syntézou učiněnou hlavním hrdinou pomocí sebeoběti, jež je mnohem více než přiznáním vlastní viny symbolem snětí viny ze zaslepených spolubližních, těch, kteří si svou vinu uvědomí jedině zhlédnutím absolutního a radikálního aktu. Čímž se film opět vrátil ke své angažující se stránce, jelikož svědkem takového aktu byl i filmový divák...(2.5.2015)

  • stub
    ****

    Multižánrová libůstka zuřivě poskakující od dokumentárního stylu přes grotesku až k čistému surrealismu. Po "formální stránce" nemám co vytknout, nespoutaná energie z filmu doslova čiší a boří veškeré hranice. V mých očích však dílo zlehka sráží Oshimův přílišný radikalismus, který ho, podle mě, nutí některé aspekty opomíjet a jiné naopak přeceňovat.(18.8.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace