Šťastni spolu

Kar-wai Wong miluje Godarda. V Happy Together to nejde nepoznat. Zvlášť díky pohybům kamery a ostrých střihů, které jsou profesionální. U In the Mood for Love jsem psal, že Wong je skutečný vizuální mág, který se obejde bez zelených pláten a dokáže z typických barev města vykouzlit něco nevšedního, magicky pohlcujícího. Zde je vizuální stránka snad nejlepší ze všech jeho filmů (pokud nepočítám 2046). Zpomalené záběry, lampy, kouře, sluneční paprsky, odrážející světla aut, barevné oblečení, závěsy, vodopád, ale dokonce i krev. Homosexuální téma, které není nijak extra homosexuální (pokud opomenu dvě scény, kterých by se bála i Zkrocená hora či Single man), obsahuje pocity, které občasně mívám i já. Hlavní herecká dvojice je na jedničku s hvězdičkou, zvlášť Tony Leung Chiu Wai (Wongův dvorní herec) jako Lai , kterého považuji za jednoho z nejcharismatičtějších a nejlepších herců, které jsem měl tu čest ve filmech potkat, nejenom v těch asijských. Soundtrack, jak je u filmů Kar -wai Wonga zvykem, je chytlavý a špičkově podkresluje atmosféru filmu. Nízkému hodnocení nerozumím, ale věřím, že popcornový hateři dávali odpad z principu homosexuálního tématu, což už ale hraničí se silným nevkusem. __ Po druhé projekci jsem si jist, že se jedná o jeden z nejlepších snímků, které jsem viděl. Doporučuji v Bluray. (08.02.2012)

Happy Together sa môže pochváliť otvorenosťou a v určitom smere úprimnosťou akou sa zaoberá vo vzťahu dvoch homosexuálov. Čo sa ale týka typického štýlu Wong Kar - Waia tak ten je tu prítomný naozaj minimálne. Film je podaní minimalisticky ale ako to už býva u Waiových filmov je tu použitých až príliš veľa strihov aby to bolo skutočne minimalistické. Hlavný predstavitelia homosexuálneho páru sú jednými zo svetlých bodov tohto filmu. Aj Cheung aj Leung podávajú jeden z najlepších výkonov svojej kariéry. Rovnako ako o pár rokov Ledger a Gyllenhaal. Film plynie v pomalom tempe a ukazuje nám postupný rozpad vzťahu, ktorý od začiatku pôsobil deštruktívne aj keď aj ten vzťah obsahuje niekoľko krásnych a emocionálne silných momentov. Netvrdím že je to zlý film. Čakal som ale niečo iné. Niečo vizuálne úchvatnejšie ako som u tohto režiséra zvyknutý. Lebo samotný príbeh a silné postavy aj keď ich považujem za základ, mi tentokrát akosi nestačili. (19.12.2010)

Civilně odvyprávěný snímek, který je snadno uvěřitelný. To může být pro někoho ohromné plus. Je to příběh o lásce, která je sice silná, ale může se vám také rozpadnout pod rukama, když je založená na špatných hodnotách. Sugestivně navozený pocit osamění a nicoty je skličující a bravurně vytvořený. Kamera, střih a celkové umělecké vyznění pohyblivých obrázků je jako celek příjemně originální, bez jakéhokoliv hluchého místa. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na Keroackův román Na cestě. EDIT - na podruhé mi trochu vadila příliš dlouhá sexuální scéna, na druhou stranu napodruhé bylo více úsměvů - hádky milenců jsou neodolatelné :-) (17.10.2011)

Hongkongský mág a náruživý vypravěč milostných vztahů Wong Kar-wai ve filmu Šťastni spolu proměnil schéma vyprávění romantického příběhu. Zajímavé je, že tak učinil metodou záměrného podvracení a obcházení klasických vývojových vzorců spjatých s romantickým žánrem; na místo "dvě postavy k sobě hledají cestu" Wong vypráví o postavách dvou mužů, jejichž cesty se pro jejich rozdílnost od začátku postupně rozcházejí. Přes klamný název se jedná paradoxně o rozchodový film, ale to nijak nemění jeho účinek. Kamera a stylizace prostředí je tradičně pestrá, kmenový herec Tony Leung je zde možná ještě lepší než v kultovním Chungking Expressu. (02.02.2024)

„Dáme se zase dohromady?“ Nevím, myslím, že jednou to vidět stačilo, několik osamocených momentů bych si však rád zopakoval. Příběh je zvláštní. Po pravdě, ani jsem mu nevěnoval moc pozornosti (tuším, že šlo o komplikovaný vztah dvou hongkongských homosexuálů, dobrovolně uvízlých v Argentině), mnohem intenzivněji jsme vnímal vizuální stránku. Wong Kar-waiova (raději to píšu celé, neboť dost dobře nevím, co je jméno a co příjmení) svébytná režie se vyznačuje hojným využíváním zpomalených záběrů, častým střídáním různých kamerových filtrů a především schopností vytvořit zvláštní atmosféru na hranici snu a reality. Magické, těžko uchopitelné, divácky zdánlivě nepřístupné. Ale pokud dokážete najít ta správná vrátka, svět za nimi vás pohltí. Sám jsem onu bariéru mezi filmem a divákem zdolal až někdy během posledních deseti dvaceti minut, během toho sadisticky dlouhého krouživého (a zpomaleného) záběru okolo jistého argentinského vodopádu. Kontrastem k jeho pomalosti, k téměř nehybnému a přitom neustále dynamickému stavu věci, je o pár minut později úmyslně zrychlená sekvence z Hong Kongu, životem pulzujícího města, z něhož se veškerý život vytratil. Wong Kar-wai ani přesně nevěděl, jak celý příběh pojme do jakého žánru jej bude situovat (viz. dokument Bueno Aires Zero Degree), což nahrává právě neživým věcem okolo hlavních hrdinů. Možná právě o tom, o tom neměnném, co nás obklopuje, měl celý film být. 70% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Vitex, Pštros (21.07.2007)