Wang Jiao ka men

Gangsterskej debut Kar-wai Wonga, kterej rozhodně neni špatnej, ale zároveň tomu do kvalitní gangsterky strašně moc chybí, bylo celkem zřejmý, že Wong akci nemá rozhodně tak v krvi jako například Woo a jeho roztřesený a nepřehledný záběry na mě moc velkej dojem neudělaly, za to ale milostná vsuvka mezi Lauem a Maggie Cheung byla opoznání líp natočená, nicméně mi přišlo, že byla tak trošku odtržená od zbytku filmu, jako by to k tomu ani nepatřilo, takže mi to spíš vychází jako slepenec několika dobrých scén, ale jako celek nic moc. (04.09.2009)

Kar Waiov Hong kongsky krvák v štýle Johna Woo. Naviac obohatený o výtvarne poriešené spomalené zábery i zámerne premyslené kompozície s dôrazom na detail. Dejovo ide o klasickú azijsku gangsterku, ale vizuálnou atmosférou už predznamenáva Chungking express. Parádne intro do Kar Waiovej tvorby. Obsahuje už všetky autorské prvky, ktoré režisér neskôr rozvíja do filmovej dokonalosti. Skalný fandovia si prídu na svoje. Pre mňa je to ukážka, ako možno z bežného krimi "príbehu z ulice" urobiť filmové umenie. Obsahovo i filmovo môžno prirovnať k M. Scorsseho debutu Špinavé ulice http://www.csfd.cz/film/8254-spinave-ulice/. Rovnako bezprostredné a vizuálne silné... 85% (30.05.2010)

Naprosto perfektní režijní debut Wonga Kar-Waie s perfektní kamerou, hudbou, ale hlavně výborný příběh a herecké výkony. Naprosto skvělý Andy Lau, krásná bohyně Maggie Cheung, ale rozhodně tu diváka zaujme velmi perfektní výkon Jackyho Cheunga v roli gangstera, který chce získat respekt. Ale je i tu romantická stránka mezi Andym a Maggie (hlavně ta dlouhá líbací scéna v telefonní budce). Jak už někteří diváci vědí, že samotný režisér dokáže ve svých filmech vybudovat expresivní styl, a komu se ten styl líbí, jsem si jist, že tento snímek nadchne každého diváka, kdo miluje jeho filmy. 100%. (16.01.2008)

Hongkongské podsvětí... Násilí... Láska... Ve figurách aby se Budha vyznal. Po půl hodině pořádně nevíte o čem to vlastně celé je. No což, na asijskou mentalitu si musí evropský divák pomalu zvykat. Pakliže ho to ovšem nepřestane dříve či později bavit. Na druhou stranu nelze Kar-wai Wongovi upřít nesporné režiserské kvality. Leč ani jeho pozdější díla (2046) mě nikterak výrazně nepřesvědčila, že bych si měl právě jeho zařadit na žebříček svých oblíbených filmových tvůrců. (27.03.2006)

Prvotina Kar-Wai Wonga je do jisté míry esencí toho, co na východoasijských filmech mám a nemám rád. Opusťme velkolepé opusy točené z velké míry pro západní publikum (Hrdina, Tygr a drak, Stvořeni pro lásku), protože ty náš pohled zkreslují. As Tears Go By má neoriginální, šablonovitý příběh a patetické vyústění. Projevuje se v něm absolutní necitlivost pokud jde o výběr hudby. Někdo by mohl namítnout, že synťáková doba v osmdesátých letech ovládala celý svět a že už to dnes vypadá jinak. Na to odpovídám: pusťte si téměř libovolný korejský romantický film posledních let (např. Scent of Chrysanthemums). Uslyšíte prakticky to samé. Ústřední herci (a to mám Laua i Maggie Cheung rád) neuvěřitelným způsobem přehrávají, protože vládne jakýsi podivný konsensus, že velké city musí mít velké projevy (z toho se naštěstí Wong i Kim Ki-Duk poučili). Zdůrazňování importu západního životního stylu (neboli nevkusu osmdesátkové dekády) je tu exponováno natolik, že jsem poznával některé druhy nábytku z těsně porevoluční doby. Jakoby asijská spirituální tradice patřila minulosti a tedy pouze do dobových eposů jako je výše zmíněný Hrdina. Toliko k tomu, co na asijských filmech nemusím a čím se vzdalují jakémukoli diváckému požitku. Proč tedy ty tři hvězdy? Wong Kar Wai svůj rukopis nezapře ani na tak ranném díle. Výtvarná stránka filmu je fascinující minimáně pro vědomí, co z ní za deset let vyroste. Pro tohle stojí za to Jak přicházejí slzy vidět. (12.11.2011)