Gummo

Pokud byl někdo pohoršen při South Parku spoustou vulgarit, doporučil bych mu shlédnout tento film. Pak mu bude South Park připadat stejně nevinně jako Princezna se zlatou hvězdou nebo Mrazík. Popravdě řečeno, kromě záplavy (ne, to není to pravé slovo, ale nic lepšího mě nenapadlo) neuvěřitelných sprosťáren, které se v drtivé většině linuly z úst dětských hrdinů filmu, nemá toto do určité míry unikátní "dílo" vpodstatě co nabídnout. Odhadnul bych, že scénárista (ani nechci vědět jeho jméno) si svůj mozek vyšňupal místo kokainu, než sedl k psacímu stolu a stvořil tohle. Jinak snad ani není možné postavit děj jen na nadávkách. Před odpadem film zachránila píseň Roye Orbisona "Cryin'". I když se Roy asi obrací v hrobě, že zazněla zrovna v takovémto filmu. (26.11.2002)

Režisér svojimi zábermi a strihom nie je k divákovi práve prívetivý. Nízkorozpočtové, krátke zábery obyčajného života spolu s nezrozumiteľnými zvukmi a často sa vyskytujúcim strihom vytvárajú ťažko uchopiteľnú formu. Po prvých dvoch minútach sa to ukľudní (ale v nejakej podobe sa to občas vráti) a nastupuje surreálna postava so záberom ako na kráľa, z diaľky, vychutnávajúc jej príchod. Akého diváka režisér oslovuje chlapcom, ktorý riskuje podchladenie, močí na autá z nadchodu, fajčí a nosí ružové zajačie uši? Usmiať sa dá na černošskom gayovi liliputánovi, ktorý odmieta opitého bieleho mladého muža, no napriek tomu je jeho bútľavou vŕbou, rovnako je to aj pri scéne energického výstupu v 38. minúte pri monológu o ľuďoch. Točiť hrané postavy ľudí nízkopríjmovej spoločnosti, kde každý nijako rozumne netrávi svoj čas, pričom niektoré prekračujú zákon pri slabom výskyte humorných scén, nieto ešte kultových muselo vyžadovať veľkú dávku trpezlivosti, lebo táto téza vo mne ako divákovi ostávala pri pozeraní filmu. Je prekvapením, že toto je režijným debutom nezávislého filmára. Deliť pozornosť medzi také veľké množstvo postáv, ako to spravil on, vyzerá byť výsledkom zmätku. Nudné scény sa striedajú s odpornými a niekedy našťastie aj vtipnými, čo film drží nad vodou. Najdesivejšie pre mňa paradoxne neboli hojné mŕtvoly mačiek (snáď umelých), ale mentálne zaostalá mladá žena holiaca si obočie. Hlavný problém filmu je asi v tom, že zobrazuje mizériu cez obrazy každodenného života postáv a v príbehu nejde o postupný vývoj a dosiahnutie iného stavu postáv ako na začiatku, ale len prirodzené plynutie udalostí. (13.07.2020)

Harmony Korine vás nechá prožít vzpomínku, kterou jste neměli. Gummo naplňuje umělecké úsilí o zachycení momentu v čase, pohybu, emoce apod., především proto, že jde o improvizační hru, jejímž cílem je míchat (pravdu a lež, hudbu všech druhů, obrazové formáty, nebo např. střihové a zvukové postupy). Nesnaží se sdělovat, mluvit, popisovat, zhodnocovat a právě tím řekne mnohem víc. Není to svět zamčený do krabice, ale prostě nápodoba světa ponechaného v celé šíři a zároveň jasné ztělesnění filmového média. U většiny filmů se můžeme ptát: o čem to je, co tím autor chtěl říct? V případě Gummo se ptáme: kam se podíváme, co nám Harmony Korine ukáže? (04.09.2016)

K neformálímu pokračování Kids jsem se dostal díky kapele Mortician, která pro tenhle film natočila jednu skladbu. A ty vole, tohle je fakt exkurze... Naprosto skvělý soundtrack, takový výběr u filmu se jen tak nevidí. Tohle je přesně ten film, který buď odvrhnete nebo vás dostane a umožní vám odhalit jeho skryté krásy. (01.01.2023)

Sledovať tento kontroverzný film 23 rokov po jeho vzniku už zďaleka nemôže tak šokovať ako kedysi, čo ale určite nie je Corineovou chybou. Dejovo veľmi rozvoľnený film nám ukazuje kvázi odvrátenú tvár Ameriky a je čistokrvným opozitom celého Hollywoodu plného krásnych a inteligentných ľudí. Myslím tým tvorbu. Gummo je tak dnes už skôr materiál pre rozbory, než že by ste mali pri ňom vrčieť blahom. Každopádne Corineove vrcholy vidím inde. (16.12.2020)