Sexmise

Tohle byl druhej film, kterej jsem od Machulskiho videl a byla to opet strasna silenost, ale opet originalni. Vtipu tu je opravdu spousta, vetsina fakt skvelejch, dej filmu hezky odsejpa, triky sou v klidu, hudba pekna a zaver je vyresenej fakt dobre. Ale nejvetsi klad je Jerzy Stuhr, kterej ma daleko vetsi roli nez v Kingsajz a i v momentech, kdy se nic moc nedeje, dokaze film utahnout. Fakt husta komedie. (01.11.2006)

S odstupem času už vtipy trochu vyšuměly, ale před takřka 20 lety to byla maximální pecka, na kterou se stály v kině fronty a s lístkama se šmelilo. I dneska se ještě člověk spoustě věcí zasměje, ale přece jen už tenhle film budou lépe hodnotit pamětníci, než současná mládež. Oba hlavní mužští představitelé sehráli své party vynikajícím způsobem a jejich konfrontace se světem žen je opravdu svérázná. (04.04.2003)

Sexmise do našich kin zavítala ještě před nástupem Gorbačova k moci a dlouho předtím, než jeho perestrojka pomohla uvolnit kulturní atmosféru i u nás. K povolování otěží docházelo totiž dosti váhavě a ze strany státní moci s krajní nechutí a významnější změny přišly až v posledních dvou letech existence režimu. Dnes už se dá jen těžko vysvětlit, jaké oživení v programu českých film Sexmise svého času představovala. V tehdejší oficiální prudérii byla decentní nahota polských krásek přímo gejzírem erotiky, což se v dnešní době zdá úsměvné. Především ale obecenstvo snadno dešifrovalo filmový scénář jako podobenství diktatury reálného socialismu. Získat lístky na Sexmisi byl v polovině 80. let hodně velký oříšek a kdo ji neviděl, jako by nebyl. Kdo je dnes zlákaný titulem slibujícím pikantní podívanou, bude zklamaný, ale jako komedie nic neztratila na svém půvabu a dá se považovat za jízlivou satiru na radikální feminismus. Jerzy Stuhr v roli plebejského mužského šovinisty si získal u českého publika obrovskou popularitu a nejinak tomu bylo i v Polsku. Celkový dojem: 90 %. (17.01.2014)

Dvaja muži sa po zmrazení zobúdzajú do budúcnosti, kde existujú iba ženy. Muži vyhynuli a pre tých, čo sa objavia, je prichystaný strašný osud. Tento poľský počin je presne tak bizarný, ako sľubuje názov a tento kratučký popis námetu. Vo svojom čase sa sci-fi komédia stala v krajinách za železnou oponou obrovským hitom a kultový status si drží doteraz. Okrem množstva humoru nechýba ani spoločenský presah. 7/10 (07.12.2017)

Kvalita a nadčasovost čas od času vznikají tam a tehdy, kde bychom to nečekali ani v nejrůžovějších snech. V tomto případě v pogdaňském Polsku osmdesátých let. Některá jména (Lukaszewicz, Stuhr, Stryjkówna) jsou u nás známa z jiných polských filmů slavnějších polských režisérů, ale ve svém souhrnu to reprezentuje kapky v moři. Na první pohled zcela nevinná crazykomedie je ve skutečnosti usměvavě nesmlouvavou satirou, která si šťastně střílí z obou pohlaví zhruba stejně, i když dobírání si zuřivých sufražetek - žen s mužským srdcem - má přece jen viditelný přesah. Zvlášť humorně působí kompetenční spory mezi policejním a výzkumným útvarem partenogenetického pouzeženského státu, za nimiž bez větších potíží vytušíme nesnáze neplánovaného chaosu plánované ekonomiky komunistického Polska. Typickou mužskou jízlivost skrývá i objev, že první žena je vlastně mužem a hlavním motivem její vedoucí úlohy je touha uhájit život. Přímo dojemně působí i halasná urputnost protimužské propagandy nebo objevy pohlavních funkcí ženského těla po útěku z vědomě uzavíraného dolu. Při všech těch scénách se vybavují trsy asociací na komunistickou éru s jejími neudržitelnými tabu, autocenzurami a dalším ideovým a hodnotovým harampádím. Návrat mužů-"lulánkových" nemluvňat v závěrečných sekvencích vyznívá do recese, která je blízká i českému humoru. Velkorysá výprava a nápaditý, hravý scénář obohacený o invenční režijní domýšlení vytvořily opravdu nezapomenutelnou komedii, která by měla být ordinována jako protijed všem fanatikům obou pohlaví. A pro ty ostatní by měla být vždy dostupná jako lék-elixír pro případ obtížnějších životních situací. Lék nad všechny dryáky. Takové je skutečné umění s velkým U. (12.09.2007)