Kvílení

Začátek Gokseong je absolutně bezkonkurenční směsí hořkosladkého hororového humoru, který jsem sice nečekala, ale ani mě neotravoval. Už jen komičnost samotné hlavní postavy mi přišla velice vhod, přes to, že jsem do tohoto snímku šla jako do pure mysteriózního hororu. Asi po třičtvrtě hodině to začíná přerůstat do velmi znepokojivého počinu a divák vůbec neví, co by měl čekat. Stopáž je postupem času možná trochu na škodu, protože poslední půlhodina je už jen čekání na nevyhnutelné. Kdybych chtěla ten příběh někomu převyprávět, určitě bych potřebovala alespoň jednu další projekci, protože v tomto filmu je opravdu velké množství informací, které jsou dost nedobře podány a vysvětleny. Ta desetiminutovka před koncem to trochu vyzdvihuje, ale spíš v tom mám zmatek. (01.07.2017)

Hororově hutnější subžánrová směska než jsem očekával. Nahý stařec s planoucíma červenýma očima mě teď asi bude pár dnů strašit ve snech, za to nedík. Je to možná až příliš přeplácané, motivů a zlých / potenciálně zlých entit je tam tolik, že si po zhlédnutí nejsem úplně jistý ... jestli v tom mám úplně jasno, ale celkový dojem je každopádně velmi pozitivní. (24.07.2016)

Dva a pol hodinový, pre juhokórejcov typicky nesúrodý spatlanec komédie, rodinnej drámy a predovšetkým hororu, s démonmi, šamanmi, zombíkmi, posadnutým dievčatkom a spústou krvi. Množstvo jednotlivo skvelých scén, ako celok sa to ale nedá brať vôbec vážne, už len kvôli postavám, ktoré sa chovajú ako idioti. Škoda, pretože produkčné hodnoty to má vysoké a z nastavovanýchch zvratov v poslednej tretiny je cítiť ambíciu inovovať žánrové klišé. [Cannes] (19.05.2016)

Zjednodušeně a povrchně by se možná dalo zaškatulkovat korejskou kulturu jako "něco mezi" kulturou čínskou a japonskou. Ale aspoň podle korejských filmů soudím, že korejská kultura není jen "něco mezi", ale naprosto svébytný fenomén. Syrovost, těžkomyslnost, tělesnost, brutalita, nebo existenciální hloubka korejských filmů mi vůbec nepřipomíná grotesknost a naivitu filmů čínských, nebo popkulturní bizarnost těch japonských. Nejsem tedy na korejský film žádný expert a mluvím teď hlavně o horrorech a dramatech (což mnohdy, třeba i v tomhle případě, splývá). Ale z těch, které jsem zatím viděl, jich jen málo nebylo aspoň na čtyři hvězdy. A Gokseong není výjimkou. Přerod oplácaného buchtovitého bábovky, trapné a komické figurky, v dramatickou postavu velkého formátu, je možná psychologicky nevěrohodný, ale divácky hodně působivý. Málo věrohodná (a od začátku předvídatelná) je i zápletka s nevědomým bojem šamana proti druhému šamanovi, když jen stačilo, aby ten japonský něco žbleptl a nebyl takový tajnůstkář... Ale to nejsou vážné výtky, jen taková malá rýpnutí. A vím, že na to jdu příliš přísně logicky a psychologicky, vždyť je to "jen" horror... Tedy pardon, je to prvotřídní "áčkový" horror. Prvotřídně natočený horror s přesahem do žánru antické nebo shakespearovské tragédie (ehh, to teď ze mne takhle bombasticky mluví moje momentální nadšení a zároveň i má nekritická náklonnost k východní Asii). A prozradím ještě, že závěrečné rozuzlení mi parádně vytřelo zrak, a to mám zatraceně rád. P. S.: A mimochodem - všichni ti západní rychlokvašní režiséři a rychlokvašní rádoby kameramani se svými rozklepanými ručními kamerami, by se měli jít učit točit filmy do Jižní Koreje! (04.10.2016)

Tak tenhle snímek jsme si s Asií užili oba dva naplno. Každopádně oba dva jsme měli svůj názor jak film dopadne a kdo za tím vším vlastně je. Film samotný nemá chybu, i když má dvě a půl hodiny, tak nenudí ani na vteřinu, režisér nám servíruje jednu dobrou scénu za druhou a ve filmu je krásný mix několika žánrů hororu, vše pečlivě dávkované, perfektně zkombinované. Atmosféra je více než dusná, ponurá a neustále graduje až do závěrečného finále, které sem hltal, jelikož bylo jasné, že buď já, nebo Asie máme se svým tipem pravdu a nejsme tedy oba dva vedle. Po skončení filmu jsme chvilku jen tak zírali do tmy a hlavně já vstřebával, co jsem viděl, až mi to nedalo a zeptal jsem se Asie, jak to mohla takhle všechno trefit. Mrkla na mě a tiše odpověděla - ,,Jsem z Asie". Tři slova, co říkají vše. Můžu se snažit jak chci, ale jako evropan myšlení asiatů nejsem schopnej tak dobře pojmout a nevidím, co jim je jasné. Mám se hodně co učit. Naštěstí mám skvělou a trpělivou učitelku :-) Brilantní horor. (29.10.2016)