Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Lars von TrierHrají:
Bodil Jørgensen, Jens Albinus, Anne Louise Hassing, Troels Lyby, Nikolaj Lie Kaas, Henrik Prip, Trine Michelsen, Anne-Grethe Bjarup Riis, Paprika Steen (více)Obsahy(1)
V rodinném domě na předměstí Kodaně žije skupinka intelektuálů, které spojuje zvláštní zábava – hrají si na idioty a záměrně tak provokují své okolí. Na procházce, v restauraci, v bazénu, na exkurzi v továrně… Dílo s podtitulem „Idiotský film o idiotech a pro idioty“ už ode dne své premiéry v soutěži festivalu Cannes rozděluje publikum a dráždí svou explicitností i zobrazením lidí s postižením. Druhý film z “trilogie zlatého srdce”, první Trierův snímek kompletně natočený na digitální kameru. Režisér zde v praxi zpracoval vlivný manifest z roku 1995, který sepsal spolu s kolegou Thomasem Vinterbergem a v němž žádal „očistu“ filmu od produkčních úprav, návrat k jednoduchosti a soustředění na příběh a postavy. (Aerofilms)
(více)Recenze (209)
Myslím, že jsem si opravdu nemohl lépe načasovat vyhledání definice slova ''nihilismus'' a zhlédnutí tohohle filmu - pokud jsem teda tu definici správně pochopil, je to přinejmenším úsměvné. Divná alternativa Klubu rváčů, nehledě na fakt, že je o rok mladší. Myšlenka docela jasná, ale ne pro každého pochytitelná (jen koukněte na ty smíšené reakce (a vlastně i mou úpravu hodnocení)). Taky mě ten film donutil zamyslet se, že ty Dánové vlastně chodí na piknik očividně mnohem častěji, na jiná místa a celkově úplně jinak, než když jsem jednou vyrazil já (nevím proč to zmiňuji, jen mi přišlo, že tam nějak moc jsou na pikniku). Lars von Trier je zcela nepochybně zajímavá figurka kinematografie a rozhodně si od něho ještě něco pustím, ale teď si asi budu muset dát od něho a celkově Dogma 95 pauzu, protože nápad sice zajímavý, ale zde trochu dlouhý a ne tak jednoduše stravitelný. (ale ještě přiznám, že dokumentární stylizace (která je možná způsobena pouhou nestatickou kamerou xd) tomu přidává na uvěřitelnosti) ()
Nejsem nějakej uctívač Dogma 95, ale nedá se prostě upřít to, že hlavní cíl, filmy Dogma 95 splňujou. Soustředění se na herecký výkony, postavy a příběh. Útěk od reality a nalezení vlastního idiota v sobě samém. Pro mě nehorázně depresivní film, ač sem chvílema některý postavy chápal, bylo mi pak z nich na nic, ale furt mě to nutilo nad nima přemejšlet a přímo je neodsuzovat. prostě výborná Trierova práce. Na něm miluju to, že se ničeho nebolí, ať už jde o scény, který s klidnym srdcem označim za porno, nebo o cestu do nitra postav. ()
Rebelující způsob života je intenzivnější než konformní a společensky přijatelný život avšak vede k destrukci, takhle nějak bych to shrnul. Lidé, kteří se rozplývají nad Trierem, jeho genialitou a zachycenou krásou v tomto snímku (a podobné bláboly) jsou mi celkem k smíchu protože to není žádná úžasná filmařina, je to na úrovni podprůměrného dokumentárního snímku a dvakrát jsem si všiml mikrofonu v záběru (to je dosti amatérské). Proč tedy tak vysoko hodnotím? Protože to potěšilo voyaera uvnitř mě stejně jako každého z Vás, prostě ta píchačka tam byla vynikající a myslím, že to bylo jediné skvělé co svět v takovéto komunitě může nabídnout. Hledat v tomhle hloubku nemá smysl, ale bavil jsem se dobře. ()
Tolik vrstev falše, až je to zajímavě znepokojivé: Herci předstírající normální lidi předstírající postižené. Syrová forma hraného filmu předstírající dokument. Jiní herci předstírající(?) napálené. Manipulativní hovádko si hraje na filosofa. Manipulovaní nešťastníci si hrají na rovnocenné partnery. Dětinská recese je vydávána za hlubokomyslnou obžalobu společnosti. Typologie situací, charakterů a vztahů ze všeho nejvíc připomíná pionýrský tábor s ponižujícími „sociálními hrami“ nebo prostředí sekty; různě nalomené dušičky tu můžou na chvíli najít únik i jakousi formu terapie, iluzi smyslu, náhradní empatii, ale v kontaktu s realitou – reálnými postiženými, skutečným „měšťáckým“ světem – se iluze bortí, sebevědomý vůdce se proměňuje ve vzteklého nedůležitého fracka, z „je nám tu tak dobře“ zbývá jenom prázdnota a zjitřené emoce. Nekouká se na to příjemně, ale vytahuje to na světlo málokdy zobrazované spodní proudy lidství a mezilidství; Idioti mě proto oslovili víc a připadají mi smysluplnější než Prolomit vlny i Tanec v temnotách, i když je z nedostatku jemnější škály hodnotím stejným počtem hvězdiček. ()
Trier je evidentný cvok a zároveň umelec, ktorý nemá vo svojom štýle súpera. Jeho filmy sú poriadne nekonformné a práve pre svoju jedinečnosť sa človek chtiac-nechtiac musí postaviť buď na stranu PRE alebo PROTI. Čím čalej zisťujem, že tomuto dánskému "idiotovi" prichádzam na chuť a som jednoznačne pozitívne nastavený. Idioti sú filmom povrchne idiotským a chytrým pod povrchom. Prostriedky na vyjadrenie Trierových myšlienok nepodliehajú žiadnej (auto)cenzúre a preto niekomu môže pripadať pár scén samoúčelných, s čím ja nesúhlasím. Ako niekto raz povedal, "písanie o filmoch je ako tancovanie o architektúre, filmy sa musia prežiť"...A práve toto je príklad Triera, každý si vlastný záver, filozofický rozsah a náhľad musí utvoriť sám... ()
Galerie (9)
Photo © Jan Schut
Zajímavosti (5)
- Druhý film von Trierovy "Zlaté trilogie", v níž hrdinové zůstávají navzdory svým činům naivní. Dalšími jsou Prolomit vlny a Tanec v temnotách. (D3VIL)
- Lars von Trier trval na tom, aby herci v milostných scénach skutočne súložili. (morgos)
- Příběh filmu byl sepsán za čtyři dny. (D3VIL)
Reklama