Gett

Asi první izraelský film, který ve mně hlodal ještě nějakou dobu po shlédnutí. Ono téma snad musí hlodat v každém, protože to, jak se v Izraeli staví k manželství mi rozum opravdu nebere. Herečka Ronit Elkabetz tu hraje naprosto dokonale postavu v manželství, která se chce nechat rozvést. Manžel ale nechce a dělá ji ze života peklo. Aby se mohla rozvést, potřebuje svolení manžela a i židovského soudu, kde v ani jednom případě ji nikdo není nakloněný. Byl jsem v šoku, jaké praktiky v současné době v Izraeli fungují. Takové nepatří do západního světa a film na tento zákon naprosto skvěle poukazuje. Dialogovkou, která se odehrává převážně v soudní síni a celé dvě hodiny nenudí. Stačí po první půlhodině přijmout způsob vyprávění a pak už se jenom budete vézt a němě zírat... (11.02.2018)

Asi musím otvorene povedať, že toto nebol asi film pre mňa. Napriek veľkému množstvu kultúry a silného procesu nemá z toho človek moc filmové pocity. A veľmi často som sa pristihol, že film ma nudí. Keď sme sa dostali už k procesu ako takému, začalo to byť o niečo zaujímavejšie, no i tak som nemal pocit, že by ma film o niečo viac bavil. Pre mňa veľké sklamanie, no viem pochopiť ľudí, ktorí toto dielko ocenia. A rešpektujem to. Update 3.7.2015 - Po tom, ako som film nechal ešte trochu ustáť v hlave, jednu hviezdu ešte pridávam. Koniec koncov treba uznať herecké kvality filmu, dobrú atmosféru, a že sa podarilo z neho dosť vyťažiť na to, že sme sa ocitli len v dvoch miestnostiach. Nie je to podľa mňa až tak super ako napríklad "Locke" kde sa celý dej odohrával v aute (osobne mal ten film trošku viac príbehu podľa mňa), no dodatočne chcem ešte tieto kvality vyzdvihnúť. A celkovo teda film dostáva 3* (30.06.2015)

Mám Izrael velmi rád, ale pokud se tam děje toto, tak teda s tím mám velký problém. Na rovinu říkám, že tohle je regulerní ponížování žen a absolutně s ním nesouhlasím. Film se rozbíhá pozvolna, ale postupně nabírá na síle až tě nakonci absolutně sejme, tedy pokud máš alespoň trošku empatie. Hlavní hrdinka je pro mně skutečná hrdinka, která se bije za svou svobodu s neuvěřitelnou vytrvalostí a musím říct, že jak její manžel, tak ty soudce považuju za mužský zrůdy. Vůbec si neumím představit, že bych se chtěl rozejít s nějakou ženskou a musel bych od ní mít plný souhlas a když ne, rozhodovalo by o mně a mém žvotě trio jiných cizích žen. Musel bych ospravedlňovat svoje důvody, volat své přátelé ako svědky mého vztahu, řešit intimní věci, doprošovat se. Uff, nechutný, absolutně nechutný. Ronit Elkabetz podává v roli Viviane životní herecký výkon a musím říci, že dlouho předlouho jsem nějaký ženě nedržel tak moc palečky a současně mně bylo na blití z chlapa ( jejího manžela a soudců ) jako v tomto filmu. Ten film na mně doléhá teprve teď, po jeho skončení. Izrael mně tímto zákonem silně zklamal, protože proti tomuhle je pro ženy i peklo wellnessem. (07.02.2018)

Ženy z okolních arabských států sice mohou svým izraelským kolegyním jejich společenské postavení závidět, ale přesto, že Izrael obecně považujeme za vyspělou demokracii, některé náboženské zvyklosti jsou natolik silné, že přetrvávají i ve svobodném politickém systému. Zkrátka když se chlap nechce rozvést, nemůže ho nikdo donutit a když je na straně muže i konzervativně smýšlející Rabínský soud, je ženská prakticky bez šance. Ten střet světa, jak ho známe my, s tím ortodoxně založeným tu byl vykreslen takřka dokonale. Člověk, ať už je chlap, nebo ženská, musí fandit hlavní hrdince, ale protože ne nadarmo se říká "pevný jak židovská víra", dokáže trochu pochopit i přístup manžela a zejména pak Rabínského soudu, který chce být nestranný, ale prostě nemůže, protože to neumí. A to žena žádající o rozvod vidí a proto je pro ní celé líčení ještě více nervydrásající, než by normálně bylo a že jí neprospívá ani detailní probírání osobního života, je celkem jasné. Na to, že se film prakticky celý odehrává v jedné místnosti, má příběh spád a soudní jednání celou dobu baví a v jednom případě i hodně rozesměje. Herci, byť pro mě zcela neznámí, neměli chybu a Ronit Elkabetz je pani Herečka. 90% (14.07.2015)

Jste-li živočišná židovská pichna, co v sobě touží mít kus chlapa trochu častěji než jednou za pět let, rozhodně se nevdávejte do Izraele za rabína. To vám totiž zbydou jen oči pro pláč, kunda jen pro občasné vrhy malých sionistů a tu akutní angínu klitoris si můžete léčit leda tak svitkem Tóry. Moc hezká, poučná a vcelku zábavná sonda do Kocourkova bezprecedentních blízkovýchodních okupantů, kteří se údajně považují za moderní a demokratický stát, nicméně občanské právo se tu stále nevyhrabalo z 16. století. Mimo jiné i o rozvodech zde rozhoduje soud patriarchálních, vypláchlých fundamentalistických kudlanek, nejvyšší judikáty jsou ty Jehovovy a jako precedenty se uplatňují biblické výjevy. Holt rozum nad tmářstvím a lidovými pohádkami ještě ani ve 21. století nezvítězil všude a milí Izraelci si rozhodně nemají se svými nedobrovolnými a neméně pokrokovými islámskými sousedy v podstatě co vyčítat. Nechci malovat Mohameda na zeď, aby mi náhodou nějaký pomatený mazlík s chutí na prznění stáda přičmoudlých panen nezaútočil na redakci, ale děsím se každého uskupení blízkovýchodních náboženských fanatiků, které vlastní skoro dvě stě taktických jaderných hlavic a jehož právo na vlastní území vzniklo podobně, jako by se dnes například Gótové usnesli, že v dobách, kdy začaly uhelnatět plavuně, hnáni predestinací Odinových run dobyli Řím, tudíž je jejich, a na tomto základě by hrstka švédských skinheadů anektovala Vatikán. (18.07.2015)