Roger Waters: The Wall

Koncertní záběry fascinující, dokonce bych řekl, že takhle v kině to musí být lepší než na živo. Ale to je jen domněnka, nikdy jsem na koncertě nebyl. The Wall je bezesporu vynikající dílo se silným poselstvím. Líbilo se mi jak se jej snažil Waters naroubovat na současnost. A fakt, že jeho děda padl v první světové válce, když jeho otci byly dva roky a jeho otec padl u Monte Cassina v druhé světové, když Rogeru byly rovněž dva je fakt síla. Ve finále je Roger Waters s rodiny první, komu se v posledních třech generacích podařilo dožít tak vysokého věku. Ale... když už nadávám na systém, nevím proč se pak nechám doprovázet z koncertu policejním kordonem a proč se snažím ve filmu hrát ožralého na baru, když vím, že nejsem kdovíjaký herec. Právě to sdělení mimo původní Zeď je dost opruz a dalo by se sestříhat asi tak na polovinu. Když už by tam mělo být mluvené slovo, bohatě by stačil úvod Liama Neesona, který je skvělý a běhal mi z něj mráz po zádech... (04.10.2015)

Působivé? Rozhodně. I pro nefanoušky Pink Floyd (mezi které rozhodně patřím, vždyť já znám The Wall) nabízí film dost zábavy a vizuální působivosti. Na rozdíl od filmu zde není takový tah na bránu (návraty k Watersově cestě za "mrtvými") a je citelně sestříhán z několika koncertů. Takže nejde o jednotný záznam z jednoho koncertu, ale výběr toho nejpovedenějšího, co dohromady dá jeden koncert. Bohužel jsem vždy žil v tom, že The Wall je skupinová věc, Waters mě skoro pořád přesvědčoval, že to je jeho one-man-show a to hlavně svým sklonem k přehnané umělé dramatčinosti gest. Hudebník skvělý, herec možná do němé éry:-). Závěrečné pomrkávání na fanoušky bylo příjemné, jen zase došlo k hodně citelnému stříhání otázek (otázka na bubeníka ohledně jeho hry a smích Waterse, že se na to těší, střih otázka pryč:-)). PS: pro mě stále filmové The Wall o kategorii výš, i dík genialitě Geralda Scarfa, která tu tolik nevynikla. (02.10.2015)

Je to samozřejmě skvělé, ale výsledný dojem je rozporuplný. Sledujeme totiž tři linie: 1) záznam koncertu z posledních turné, který je úžasný. Bylo to skvělé naživo a i na plátně z toho naskakuje husí kůže. Jako záznamu jedinečné události a aktualizaci možná nejlepšího koncertního vystoupení všech dob nelze nic vytknout. 2) Watersovo plazení po francouzsko-italských hranicích, aby s duchy minulosti i přítomnosti diskutoval svou životní pouť a smysl všehomíra. A je to přesně tak watersovsky samožerské, jak to zní. Namísto aby překlenul třicetiletou propast od vydání Wall tak, že její témata aktualizuje a ukáže univerzálnost svého nejhlubšího životního sdělení (které je skutečně úžasné a síla budování svých osobních zdí nevyprchává ani po letech), tak příběh vztáhne k sobě, zaměří se ještě víc na svého otce a dědu a prezentuje se tak melancholicky a pateticky, jak to umí jen on sám. No a konečně za 3) tu máme rozhovor Waterse a Masona, který se nese v podobném duchu. Waters má o všem jasno a ničeho nelituje, zatímco ze strany Masona je cítit, že Gilmour zas takový padouch asi nebyl a že s Rogerem to musely být pořádně těžké dekády. Ale smířlivý tón nostalgie a humoru naštěstí hrany obrušuje, a tak si v rozhovoru jen potvrdíte, co stejně už dávno víte. Takže výsledně za 4, ale to je fuk, protože pro fanoušky povinnost a úžasný zážitek a nikoho jiného to zajímat stejně nebude. Původní Wall je stále milníkem hudebních filmů, na čemž tahle snaha o upoutání pozornosti nic nezměnila. (30.09.2015)

Jako cokoliv, co má z tou cihlovou zdí společného, je to prostě dechberoucí. Člověka to posadí na prdel, chvíli obdivně čumí, cvhíli je naměko, chvíli má deprese z vlastního života, jelikož si myslím, že se každý alespoň malinko najde v některých pasážích. The Wall je samo o sobě úžasnou záležitostí. Já naprosto kvituji nápad, dát to do kontrastu s jakýmsi dokumentárním nádechem Watersova života, z kterého The Wall pramení. Pravdou je, že to možná chvíli chtělo více scénáristické invence, střihu a sakra trošku humoru (to alespoň vynahradil příjemný závěrečný rozhovor společně s Nickem Masonem, který naopak celkem vtipem sršel, že i najednou "stálevážný" Waters začal být vtipný.) Koncert to však natolik vynahradil, že musím dát naprosto plný počet 10/10 (02.10.2015)