Režie:
Henri VerneuilKamera:
Jean-Louis PicavetHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Yves Montand, Michel Etcheverry, Michel Albertini, Maurice Bénichou, Brigitte Lahaie, Jean Négroni, Roger Planchon, Pierre Vernier, Henri Verneuil (více)Obsahy(2)
Kdesi, v nejmenované zemi, je spáchán atentát na prezidenta Marca Jarry ve chvíli, kdy byl zvolen na další funkční období. Vyšetřovací komise dojde po roce k závěru, že šlo o čin vyšinutého osamoceného střelce Karla-Erica Daslowa, který bezprostředně po činu spáchal sebevraždu. Ideálně vyřešený a uzavřený případ. Jediný člen komise, prokurátor Henri Volney, muž s všeobecně velkou autoritou, odmítne zprávu podepsat. Ve zprávě byly, podle něho, zamlčeny některé zcela zásadní skutečnosti. Je zmocněn ve vyšetřování pokračovat. Se skupinou blízkých spolupracovníků shromáždí všechny amatérské filmy a fotografie, které byly v inkriminovaném čase nasnímány. Kam se to dívají bezprostřední svědci atentátu? Proč otočili hlavy na opačnou stranu? Zdá se, že střelec nebyl sám. A pokud je střelců víc, pak se jedná o spiknutí. Všechny temné síly, které měly zájem na tom, aby byl prezident zabit, vyvinou na Volneye a jeho skupinu tlak na ukončení vyšetřování, ale marně. Na rozdíl od svědků, které je snadné odstranit... Zápletka filmu ne náhodou připomíná atentát na amerického prezidenta Kennedyho, s nepřímými odkazy na Warrenovu komisi apod. Politický thriller ukazuje i známé experimenty profesora Stenleyho Milgrama zaměřené na „poslušnost vůči autoritě“, které prováděl na počátku šedesátých let na Yaleské univerzity v USA. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Jeden střelec bývá osamělý vlk s psychickými problémy, dva střelci jsou už spiknutí.. Sic si tvůrci dávali pozor, aby to nebylo zasazeno do konkrétního místa a času, „dallaský“ úvod i jméno atentátníka naznačily víc než dost. Představoval bych si o něco inteligentnější scénář, ale je tam pár aspektů, které kolem té myšlenky poslušnosti vůči autoritám zaujmou. Důraz na procedurálnost, atmosféra Pakulových amerických paranoií ze sedmdesátek, zasazení interiérových i exteriérových scén do moderní architektury ala Brasília (ve skutečnosti francouzské Gercy s „nanukem“ Tour EDF-GDF) a očekávaný konec, kdy se vosk na křídlech definitivně rozpustil.. ()
Líbí se mi, jak pojem „Yves Montand v politickém thrilleru“ je prakticky samostatným subžánrem francouzské kinematografie nabízejícím spoustu velmi poutavých a kvalitních děl, mezi něž toto rozhodně patří. I jako Ikaros je strukturálně zajímavý thriller, který střídá několik poměrně jednoduchých expozic odkrývajících pozadí politického zločinu, z nichž každá je unikátní, napětím strhující a zároveň velmi doslovně poučná. Rázný závěr si vnímavý divák sice předem domyslí, ale nijak to snímku rozhodně neubírá na působivosti. ()
Spousty filmových fanoušků má vašeň i v četbě a určitě bychom se všichni shodli v odpovědi na otázku: "Které knihy jsou podle vás dobré/vás baví? " Přece ty, které čteme jedním dechem. A jednu takovou knihu převedl Verneuil na plátno. S tak maximálně úderným, inteligentním a psychologicky útočným filmem jsem se velmi dlouho nesetkal. Je to ten vzácný případ, kdy je vše vyladěno do dokonalého detailu a kde má divák u každé scény dojem, že si tvůrci dali sakra záležet, aby přispěli do sbírky něčím, co má velkou váhu i po desítkách let od svého vzniku. Brilantní dialogy, tuhá spiklenecká atmosféra, protřelé vyšetřování, silně předsvědčivý Yves Montand a jedna z nejsilnějších scén filmu, tj. psychologický experiment, který pochybujícího diváka přesvědčí, že toto není jen rutinní krimi. Lze vytknout mírné předvídatelné finále, které má ovšem min. z mého pohledu výhodu v tom, že nikterak nesráží celkový dojem, aneb nelítej nízko, ani příliš vysoko... ()
"Pravda se ctí nesouvisí. Platí sama o sobě." Vyšetřování atentátu na JFK bez JFK. Nikoli, zjevná podobnost, jak již v úvodu snímku naznačí Vianova citace, není ani trochu náhodná "a to že se to tak zřejmě nestalo, neznamená, že se to tak stát nemohlo a nebo klidně i nestalo". Pokud se odhlédne od oné konspirační roviny na JFK reálie, tak i čistě sám za sebe je to znepokojivý, odosobněný procedurální thriller par excelente. Nejznámější pasáž je zdejší mrazivé představení Milgramova experimentu; a právem. Prostě prověřená "verneuilská" žánrová kvalita, která neztratila nic ze své aktuálnosti. ()
Maximalne strhujuci a dost politicky prepracovany fryler od rezisera Henri Verneuilla /Korist 1971, 100 000 dollars au Soleil/ s Yvesom Montandom /Jean od Floretty, Manon od pramene s istym Danielom Auteuilom/ v hlavnej roli. Uvod hned filmoveho diviaka navnadi a nepusti celych 120 minut. Paradoxne, tych 120 minut tu nevadi, lebo stale sa nieco deje, statny zastupca rozjede vysetrovanie, ale ktosi mocny proti nemu stoji ..... tak taketo namety beriem, a to bez debaty. Paranoidna atmosfera dovedena takmer do dokonalosti : 95 % ()
Galerie (26)
Photo © Constantin Film
Zajímavosti (3)
- Scény atentátu se natáčely v městě Cergy severozápadně od Paříže. Dům, ze kterého se střílí na prezidenta, je budova EDF-GDF. Modernistická architektura tohoto místa zajistila, že děj filmu nebude moci být spojován s žádným konkrétním místem na světě. (Martensson35)
- Když si prokurátor Volney (Yves Montand) prohlíží dvojstranu v knize pamětí Daslowovi ženy, na levé straně je v horní části fotografie domu, odkud 21. listopadu 1963 odjel Lee Harvey Oswald ke spáchání atentátu na JFK. Na dolní straně je pak Oswaldova puška Carcano M38, kterou použil. (Martensson35)
- Nastrčený atentátník se jmenuje Daslow. Jedná se přesmyčku příjmení Oswald. Lee Harvey Oswald byl podle oficiální verze ten, který zastřelil prezidenta Kennedyho. (Martensson35)
Reklama