Mzda strachu

Kdyby nebyla první hodina tak neskonale prodlužovaná nuda, byl by to výborný snímek. Od poloviny se film stává skutečně vynikající, cesta má napětí, dobře vykreslenou psychologii postav i adekvátní atmosféru. První polovinu jako kdyby natočil zcela jiný štáb, je založena na jednoduchém scénáři a nevýrazných hereckých výkonech. A najednou se všechno změní k dobrému. (22.07.2011)

Tak konečně jsem po letech viděl originál celý (dosud jsem vždy chytil jen konec) a mohu srovnat. Pokud jde čistě o scény přepravy, boje s tvrdou cestou, řízení nákladních vozů a podobně, tak není moc co vytknout. Horší je to s postavami, protože hlavní posádka mi spíše lezla na nervy (co třeba Linda vidí na Mariovi, který se k ní celou dobu chová jako k onuci). Druhá dvojka mi byla mnohem sympatičtější po všech stránkách. Rozhodně má film stále co nabídnout, v tomto případě ale stavím výše Friedkinovu verzi. (18.01.2016)

Clouzutova Mzda strachu byla jedním z mála případů, kdy i já, se svou zálibou ve filmových návratech do dávných zákoutí minulého století, jsem se poměrně bál podívat se na "starý" film. Mohl za to novší Friedkinův remake, po jehož zhlédnutí jsem si moc nedokázal představit, že něco tak akčně strhujícího mohl někdo natočit již pouhých 8 let po válce. Bál jsem se nicméně zbytečně. Cesta přes rozpadající se most uprostřed bouřky ani minimalisticky zachycena příprava výbuchu se tedy nekonala, ale pominu-li dva nebo tři Friedkinovy specifické kultovní scény, původní verze Mzdy strachu pak u mne vyhrává na celé čáře. Bavila mne nepřetržitě od samotného začátku (zatímco Friedkin mne tenkrát spočátku nějakou dobu dost nudil), s vývojem dramatické situace nabírala pomalu neskutečněj "drajv", kdy mi chvílemi rovněž tuhla krev v žilách a závěr v tomto případě též považuju za lepší. Je zajímavé, že Montandovi jsem od počátku fandil a témeř se nemohl dočkat, kdy se mu konečně podaří vyrazit od volantu senilního Vanela (nic proti němu jako hercovi :)), a neuvědomil si ani na chvíli, k jaké tragedii může akční povaha hlavního hrdiny plného odvahy a života (v protikladu k zbabělému, ale přeci jen možná vhodně opatrnému postaršímu muži) dospět. O to větší překvapení v závěru, který lze vnímat jako parodox, ale pokojně z jiného úhle pohledu i jako notný důsledek nerozvážného charakteru... Za mne výborná dobrodružná "chlapácká" jízda, která navíc ve správných chvílích nepostrádala ani notnou dávku psychologie. 95% (28.05.2020)

Dve a pol hodiny sú aj napriek tomu, že som sa ani minútu nenudil možno veľa ale všetko to napätie a "chlapáckosť" filmu to vynahrádzajú . Vynikajúca atmosféra "bomby pod sedadlom", parádny herci ale aj záverečná minúta, ktorá mi takmer úplne zničila dojem z filmu.Klubový diváci si nad finále určite budú pohonkávať pretože je to určite celé nejaká veľká metafora na zlý kapitalizmus, kolečká osudu, predzvesť príchodu Roberta Fica do politiky alebo podobnú hovadinu ale obyčajného človeka to musí zákonite nasrať pretože sa cíti podvedený. Stále tvrdím, že francúzska kinematografia nenávidí divákov a tento film mi dáva za pravdu. 5* s tým, že si odmyslím koniec pretože inak je to úplná pecka (10.05.2015)

Mzdu strachu jsem viděl před léty a zanechala ve mně hluboký dojem. Tak trochu připomíná neméně skvělý Poklad na Sierra Madre. Vynikající psychologická studie charakterů, které se pod vidinou zisku respektive „zlatou horečkou“ obnažují až na kost. Nadčasové drama od kterého nelze odtrhnout zrak, ale především memento, protože tyhle svody platíly a budou platit ve všech časových i prostorových rovinách. (04.05.2008)