Akacuki no Jona

Dobrých historicko-romantických fantasy shoujo je jako šafránu, takže každý povedený kousek z tohohle žánru potěší. Správně by se to mělo jmenovat Yona Company Assemble, protože kromě emocionálně hutného úvodu, který má váhu shakespearovského dramatu, je to vyprávění o shromažďování partičky hrdinů, kteří mají za úkol ochraňovat Yonu, princeznu na útěku, a příležitostně bojovat proti bezpráví. Jednu chybu to má - celý čtyřiadvacetidílný seriál je vlastně totiž jen pilotem ke stejnojmenné, krásně kreslené, leč bohužel nekonečné manze (která vychází už 12 let a přitom je tak, odhadem, někde v polovině toho příběhu). Největším kladem jsou skvěle napsané postavy, a to prakticky úplně všechny: princezna, která prochází uvěřitelným vývojem z rozmazlené holčičky v odhodlanou bojovnici, její oddaný strážce a přítel z dětství Hak, čtyři legendární dračí bojovníci, každý s jinou schopností, i padouši, kteří se podíleli na odstranění bývalého krále. Hlavního záporáka Soo-Wona považuji dokonce za jednoho z nejlépe propracovaných antagonistů, co jsem kdy viděla (což se ale postupně odhaluje především právě v manze, kde dostane víc prostoru). Kromě osobních linek každé z postav tu jsou i slibné náznaky politických intrik a do detailů prokreslená starověká říše, volně inspirovaná především korejskou historií. Fanynky reversních harémovek si povinně přičtou hvězdu navíc, ale myslím, že ani ty ostatní tohle celkem našlapané dobrodružné putování nezklame. (06.04.2021)

Abych pravdu řekl, neřekl bych, že je to takový poklad, aby to dostalo 5* skoro ode všech, co vidím, ale každý má svůj názor a je pravda, že i mně se Akatsuki no Yona zalíbila. Dalo by se to shrnout do Yona přišla, přestala se usmívat, potkala pár lidí a ... konec. Prakticky nic se nestalo v hlavní dějové lince, vše je provázáno jen s nalézáním čtyř draků, ALE velmi pěkně, dá se říci, že mi to připomíná různé hry (Skyrim, Pillars of Eternity), kde jdete hlavní dějovou linkou, ale cestou plníte spousty postranních úkolů a potkáváte lidi a i TO tvoří tu hru. Někdy bohužel právě to :-) Dějově je na tom Yona velmi dobře, je to zajímavé, plné překvapení, nedá se tak "úplně" odhadnout, jak to všechno dopadne, takže baví. Hudbou netuším, protože krom dvou Op, kde mi seděl víc ten druhej, mi nezůstalo v hlavě -nic- (oproti takovému GiTS, Mushishi, Nanatsu no Taizai, OP a další). Celkově však těší, příjemně se na to koukalo, neurychloval jsem žádné scény, byl jsem zklamán, že to skončilo. Trochu mi tam však nesedělo možná až mnohdy dojemné slzení a pohledy. Ale i to k tomu patří. Komplikované rozhodnutí mezi 3* / 4* :-) Ale ať si to tak nevyskakuje, dejme tomu méně. 4* dávám opravdu povedeným a znovukoukatelným, což se v tomto případě nejedná. Shlédl jsem, budu se těšit na další sérii, ale tuto už nikdy nezkouknu. Příjemných 70% (01.04.2015)

Zábavné Yonino dospívající dobrodružství v partě slušivých chlapíků je zajímavé tím, že jeho největší devíza je i tou největší slabinou. Akatsuki no Yona totíž je výjimečné anime v tom, že netrpí defakto žádným neduhem krom mírně opadajícího a poté násilně ufiklého závěru. Proč je toto právě ona slabá stránka? Inu, on totiž seriál nenabízí ani žádný do nebe volající pozitivum, které by čnělo na pozicích nejvyšších svých kategorií. Dostáváme umně vyprávěné a poctivě základy budující putování hrdinů, kteří všeobecně roznáší dobrou náladu, plynule se charakterově vyvýjí (zvlášť červenovlasá dáma) a na shoujo se vyhýbají přehnaně klišoidním vystupováním či snad reverzním harémováním. Nicméně opět, nebyl jsem z toho nikterak opařený. Jistě, ženy určitě budou z bishounen společnosti nadšenější a budou s Yonou snadněji souznit, ale i jako muž si nemůžu postěžovat, že bych si drobné romantické odbočky či chvilky dámské emancipace neužil; velké množství tam toho nebylo. Rozhodně na to, že se tohoto díla ujalo ne moc chválené studio Pierrot, se téměř vůbec nefillerovalo, což považuji za drobný zázrak. Nepřehání se, vtípky jsou povětšinou milé a když dojde na akci, je tak akorát dlouhá a náročná. Postavy sice plní jisté stereotypy tsundere chlapíků, nonstop flirtujích extrovertů či zapšklých správňáků, ale většina z nich dostala velmi barvité backstory a dokazovaly, že nejsou závodnící v plochodrážních vlastnostech (Hak + Jae-Ha); ba i hlavní antagonista není ani zdaleka černobílý mrchoň. Animačně oku lahodící (oči), hudebně přijatelné, ale celkově, jak už jsem zmínil, nic extra strhujícího. Bylo to příjemné potulování se po jednom královstvím, které by si velmi zasloužilo pokračování. Za každého draka po jedné *. (29.10.2017)

Keď som uvidel pilotný diel seriálu, pristupoval som k nemu s miernou skepsou a pár dní som sám seba nedokázal prinútiť k tomu, aby som to bez dlhého odsúvania dopozeral. Keď som o pár dní neskôr viedol krátku diskusiu s mojím známym, dozvedel som sa, že mal s úvodným dielom podobné skúsenosti, no napokon to dopozeral a ostal nadmieru spokojný. Táto obyčajná debata ma presvedčila o tom, že nemusím všetko neustále odsúvať ďalej a dokopať sa k tomu až o mesiace/roky, a tak som sa na to pozrel. A páčilo sa mi to. K môjmu počudovaniu som si k tomu už od tretieho dielu začal budovať silný vzťah. Nie však preto, že by sa jednalo o nejaké epochálne a majstrovské dielo (určité kvality snímka určite má, ale nie až tak veľké, že by jej mohlo byť ponechané lepšie označenie ako "dobrá", či "veľmi dobrá"), ale preto, že som cítil veľkú nostalgiu a často si pripomínal film Únos Šogunova následníka, ktorý som ako malé dieťa veľmi obľuboval a stále k nemu mám dobrý vzťah. Oba počiny majú niekoľko spoločných javov - ku príkladu je takmer totožná už aj samotná zápletka (život jednej osoby závisí na statočných jedincoch, ktorí ju sprevádzajú a ponúkajú svoju ochranu), zopár fantazijných historických udalostí, či prípadný humor, ktorý aspoň na krátku chvíľu odľahčuje inak vážny a smutný príbeh. Aj z toho dôvodu som sa zbavil nedôverčivosti a dopozeral to v priebehu relatívne krátkej doby. Ak by som mal k seriálu pristupovať odborne a podrobne ho zhodnotiť, môj verdikt by znel zhruba takto: Som sklamaný z toho, že za všetkých dvadsaťštyri častí tu bola len minimálna dostupnosť akčných, vojnových momentov a súbojov. Som sklamaný z toho, že historickým udalostiam a vedľajšej dejovej línii, rovnako aj jednej nemenovanej anti-hero postave, nie je venovaná toľká pozornosť, ako iným, menej podstatným faktom. Taktiež som sklamaný z toho, že príbeh pôsobí veľmi naivne, a aj z toho, že seriál nie je zakončený tak, ako by si to správne zaslúžil. Na druhej strane animácia, hudba, postavy, humor, morálne vsuvky,...vytvárajú silný a príjemný zážitok, ktorý si rozhodne zaslúži chválu a pozitívne ohlasy. (01.06.2018)

Jak se mi do tohoto anime vůbec nechtělo, protože mám radši slice of life shoujo než tyhle historické pohádkové věci (a taky možná protože je často přirovnáváno k Shirayuki), tak to bylo nakonec překvapivě jedno z nejlepších a anime, které jsem viděla. Byla to nejen krásná podívaná po vizuální stránce podtrhnutá silným soundtrackem, ale hlavně to byl krásný příběh s působivým vývojem postav. Toho se zde dočkaly téměř všechny a žádná z nich mi nepřišla černobílá. Když se někdo choval zle, dostali jsme vysvětlení a backstory, která za tím stála a podobně. Nejsem zrovna fanynka roztomilých slabých holčiček s co největšíma a nejkulatějšíma očima, a u Yony jsem od začátku viděla malou jiskru nějakého vzdoru, která se rozrostla v pořádný oheň. Chtěla bych v té jiskře vidět i trošku šibalství, ale toho se mi nedostalo a často její postava působí spíš pošetile. Ale to jí odpustím. Hakovo teasování mě bavilo fakt hodně a přineslo do příběhu několik opravdu vtipných momentů. A konec mi přišel docela uspokojivý, tak jak byl, ale rozhodně by bylo na co se dívat v další sérii a já bych ji moc ráda viděla. Už je to od roku 2014 ale nějaká doba a moc tomu tedy nevěřím. Budu aspoň doufat a podívám se na bonusové díly. P.S.: pokud bych to měla s tou Shirayuki nakonec srovnat, je tohle naprosto jiný level, u Sněhurky s červenými vlasy jsme se žádného vývoje postav (snad až na prince Raje) nedočkali a od začátku bylo jasné, kdo je hodný a kdo zlý, Sněhurce šlo všechno na co sáhla a taky měl (hlavně ze začátku) skoro každý díl nějakou vlastní zápletku, takže jsem měla častokrát pocit, že sleduju něco na způsob animovaného sitcomu (až na to, že bez té humorné části a s nějakou nevalnou snahou o dobrodružství). Yona of the dawn mě naproti tomu vážně chytla, pouštěla jsem si jeden díl za druhým a nemohla jsem se pokračování dočkat. A to se mi u anime už nějaký čas nestalo. (14.04.2021)